Tentokrat to očividně zaskočilo jeho, protože povytáhnul obočí nahoru. Hned na to se mu ale zase zvedly koutky do úsměvu.
Rus. pov.
🇷🇺: ,,Jé hele. On tu někdo chce abych bral něco vážně. Promiň, ale já mám už tak všech těch věcí dost. Někdy si říkám jestli jsem už nezešílel. Tohle je moje normální stránka. Jestli jsi čekal někoho jiného tak jsem to nebyl já," dořekl jsem a byl jsem víc než zvědavý na jeho odpověď.
Ame se jenom kouknul do země a vypadalo to jako kdyby si promýšlel co říct. Pak se ale přece jenom zmohl na odpověď.
🇺🇸: ,,Ale já chci tebe..." vypadlo z něj skoro neslyšitelně.
Já jsem začal dělat pomalé kroky k němu až jsem byl zase u něj. Chytil jsem ho jemně za bradu a zvedl mu hlavu tak, abych se mu mohl podívat do očí.
🇷🇺: ,,Tady mě máš.." řekl jsem taky potichu a ještě trochu si ho přitáhnul.
Nijak se nebránil a dokonce i začal zavírat oči tak jsem usoudil že dokončím co jsem začal. Přitiskl jsem ho ještě víc ke zdi, ale tentokrát celým svým tělem, a políbil jsem ho.
Věděl jsem že po chvilce mu začne docházet vzduch a tak jsem ho chtěl trosku potrápit. Schválně jsem čekal než sebou začal malinko hýbat. V tu chvíli jsem se odtáhnul. Byl celý rudý. Chvilku jsem si ten pohled užíval a pak jsem ho pustil úplně. On se to snažil rozdýchat, já se mezitím podíval kolik je hodin.🇷🇺: ,,Ale ale... doufám že jsem tě moc neudusil. No, až budeš schopny normálně dýchat tak bys měl jít do třídy. Máš pět minut do hodiny," řekl jsem a otočil jsem se k odchodu.
Ame byl ticho a jen bylo slyšet jeho dýchání. Teď si říkám jestli jsem mu fakt něco neudělal. Ale snad bude v pořádku.
Ame. pov.
Rusko se ještě na chvilku pozastavil ale pak se vydal směrem ke třídě. Já se furt snažil chytit dech. Cože se to stalo...
Sice to bylo od něj zlý ale zároveň to bylo.... skvělý. Lepší pocit jsem zatím snad nezažil. Sednul jsem si zády ke stěně a obejmul jsem svoje nohy (A: taková ta depression pozice. snad víte co myslim [a nechci si z toho dělat srandu, já tomu tak proste říkám xd]).
Furt jsem nepobíral. Můj mozek proste vypnul. Mysl mi ale po chvíli převzala chamtivost a já to chtěl zopakovat. Chtěl jsem víc... chtěl jsem ho jen pro sebe. Při pomyšlení že tohle udělal Německu.... Nic proti ale teď bych nejradši oboum vrazil. Ale precejenom to nevim jistě takže bych měl klidnit.Po chvilce přemýšlení jsem si vzpomněl že Rusko říkal že zbývá už jenom 5 minut do začátku hodiny. Takže nějaké 2. Ještě k tomu se s ním zase uvidim. Cely den budu vedle něj sedět. Co jsem komu udělal... ale zároveň díky bohu. Je to divný. Ale to je mi teď jedno.
Zvednul jsem se ze země, popadl svůj bágl a zamířil si to do třídy. Tiše jsem si sedl na své místo a zíral do lavice. Rusko byl sice vedle mě a povídal si s někým jiným, ale určitě si musel všimnout že jsem přišel. Co si o něm mám sakra myslet? Však si ze mě teďka utahoval a takovej nikdy nebyl. Ale zase říkal že tohle je jeho pravé já. Nejsem na to zvyklý ale zase musím říct, a nerad to přiznávám, že mi to zas tolik nevadilo. Ba naopak se mi to možná i líbilo. Ale to jsou divný myšlenky. Nikomu normálnímu by se tohle nelíbilo.... Hezkej masochista se ze mě stává :')
Měl jsem hlavu položenou na mých rukách na lavici a nebyl mi vidět ani kousek obličeje, takže to vypadalo jako když spím. Bylo toho na mě moc.
O chvilku se rozezněl zvonek ale já ho ignoroval. Měl jsem plnou hlavu něčeho jiného takže jsem si toho nevšimnul. Až po chvilce jsem ucítil něčí ruku jak mě hladí po hlavě._to be continued_
Lwlcncjwksmnx
爪|Ҝ乇
ČTEŠ
"Trochu se to zvrtlo" countryhumans | DOKONČENO
Fanfiction𝙉𝙚𝙗𝙤𝙟 𝙨𝙚, 𝘽𝙪𝙙𝙪 𝙩𝙪 𝙥𝙧𝙤 𝙩𝙚𝙗𝙚, 𝙫𝙯̌𝙙𝙮𝙠𝙘𝙮~ 𝚅𝚜̌𝚊𝚔 𝚓𝚊́ 𝚝𝚊𝚔𝚢 __________________________ Rusame knížka (ja...