"Trochu se to zvrtlo" countryhumans | DOKONČENO

23.15

Domem se ozval výkřik a osoba za mnou klečela a držela si nos. Bohužel do schytal Kanada. Zareagoval jsem automaticky takže to chudák schytal moji rukou do nosu. Zpoza gauče vyběhli ostatní a mamka letěla pro mokrý hadr. Pár kapek krve vyteklo ale naštěstí to nebylo nic vážného. Já se mu asi 20 minut v kuse omlouval že jsem nechtěl a jeho to asi po pár minutách omrzelo mi říkat že je to v pohodě. Až potom mi ostatní popřáli. Překvapení se hold úplně nepovedlo.

Byl jsem tam až do večera a moc toho nelituji. Dort byl skvělý jako vždy a bavili jsme se o všem možném.
Všechno bylo skvělé a pak už byl čas na odchod. Všechno jsem měl totiž přesně vypočítané tak aby mi všechno vyšlo. Se všemi z rodiny jsem se rozloučil po tom všem přemlouvání jestli nechci zůstat přes noc. Musel jsem je odmítnout. Odešel jsem z baráku a vydal jsem se na náměstí.

Došel jsem přesně na čas. Zrovna jsem viděl jak se Rusko loučí s Kazachstánem. 'Štěstí že Rusko bydlí sám' projelo mi hlavou, nandal jsem si kapucu a šel k nějakému stromu opodál aby si mě jen tak nevšimli. Po chvilce jsem viděl jak si nenápadně zamávali a každý se vydal jiným směrem. Chvilku jsem čekal než bude Rusko dál a pak jsem se pomalu vydal za ním. Když jsem za ním šel nějakou tu chvíli tak mi došlo že nejspíš půjde domu pěšky? Celkem mě to překvapilo protože to od jeho bytu není zrovna blízko ale pro mě osobně to byla ta nejlepší možnost.
Procházeli jsme mezi davem dokud najednou nezahynul do jedné uličky. 'Nejspíš mu došlo že ho někdo sleduje' došlo mi a pokračoval jsem normálně ulicí. Věděl jsem jak se k jeho domu dostat i jinou cestou. Musel jsem přidat do kroku protože jsem nevěděl jak rychle půjde. Bylo tu ještě pár věcí které mi hrály do karet. Jedna z věcí byla ta že měl byt o dvě ulice od mého baráku a druhá že už bylo později večer. Jelikož je leden tak se stmívá dřív to znamená: větší šance že mě nikdo neuvidí.

Po takových 15 minutách jsem už byl v ulicích mezi bytovkami. Nebylo tam ani živáčka. Rychle jsem se zorientoval a ani ne v minutě jsem stál v ulici kde měl Rusko byt. Chvilku jsem čekal za rohem schodů které vedly k hlavním dveřím bytů. Chvíli jsem se bál že jsem moc pozdě ale nakonec se ukázalo že ne. Z konce ulice se vynořil stát na který celý den čekám. Teď se mi bude hodit to co mě naučili na těch "kurzech sebeobrany" které teda spíš vypadaly skoro jako cvičení do armády ale tak budiž. Blížil se. A s ním i nervozita kterou jsem se snažil ignorovat. Počkal jsem si na ten nejlepší moment než ke mě bude kompletně zády. Nemůžu to pokazit. Na chvilku se zastavil aby našel klíče a já toho využil.
Přiskočil jsem k němu za zadu a zasadil mu ránu do krku tak aby ho to omráčilo. Nevím proč nás to učili ale hodilo se mi to. A trefil jsem se. Bezmocný se skácel a já ho musel chytit. Neskutečně se mi ulevilo že jsem se trefil správně. Byl těžší než jsem si myslel a to jsem ho jenom podpíral. Ujistil jsem se jestli dýchá... Popravdě nevím proč by neměl ale stejně. Potom jsem si ho nějakým způsobem hodil na záda a vydal jsem se směrem můj barák. Byl příšerně těžký ale to jsem se snažil nevnímat. Měl jsem až moc velkou radost z toho že se všechno povedlo.

Rus. pov.

S Kazachstánem jsme vyšli z baru. Sice by tam neměl co dělat ale vypadal na osmnáct a ani si nic alkoholického nedával takže to bylo v pohodě... Snad.
Já jsem trochu napitý ale mohl jsem dělat cokoliv kromě řízení...stejně to neumím takže všechno bylo cajk. S Kaz jsem se rozloučil a vydal jsem se směr domov. Byl jsem nesmírně rád že už byl konec týdne. Pomalu jsem se šoural ulicí a jediný co jsem vnímal bylo to abych do někoho nenarazil. Jediný co nesedělo bylo to že jsem si všimnul někoho kdo za mnou šel už asi deset minut v kuse. Nelíbilo se mi to a to ani trochu. Tedy celkem bych se divil kdyby si někdo dovolil na někoho jako jsem já. Když uběhlo dalších pět minut tak jsem se rozhodl jít domů ulicemi kde většinou lidi nechodí. Tím bych ho měl setřást. Chvilku jsem šel temnou uličkou dokud jsem nezahnul za roh a až tam jsem se ohlédnul. Jen tak jsem tam stál abych se ujistil že za mnou nejde. Po asi minutě jsem pokračoval v cestě.

Zbytek cesty byl normální. Akorát jsem se v uličkách chvilku motal protože jsem to tam neznal. Ale nějak se mi podařilo dojít až do ulice kde mám byt. Už jsem se těšil až si budu moct lehnout do postele a spát třeba do oběda. Těsně před schody k hlavním dveřím jsem se zastavil a začal hledat klíče po kapsách protože jsem se bál že jsem je nechal v baru a neměl bych se jak dostat domů. Ale z ničeho nic jsem za mnou uslyšel krok a následně se mi udělalo temno před očima...

_to be continued_

Mlem :P
Donutila jsem se k trochu delší kapitole lol :D

爪工长乇