"Trochu se to zvrtlo" countryhumans | DOKONČENO

23.09

Vytrhl jsem se z přemýšlení a zvednul jsem hlavu abych se kouknul kdo to byl. Citil jsem jak mě ten dotyčný pohladil ještě jednou a slyšel jsem, mě dobře známý hlas.

🇷🇺: ,,Vstávej. Už je hodina."

Z jeho hlasu bylo slyšet že se usmívá. Nelíbilo se mi že to byl on. At už mě nechá.
Postavil jsem se a on ze mě ruku sundal. Najednou by na mě hrabal furt co... když už, tak at je se mnou upřímný.

Celou dopolední výuku jsem nedával pozor. Celou dobu jsem musel myslet o tom ránu. Furt jsem si ten polibek přehrával v hlavě a nemohl jsem se toho zbavit. Ještě k tomu jsem si začal uvědomovat, že čím víckrát si to přehraji, tím víc se mi to líbí. Tím víc to chci zopakovat.
A Rusko v současnosti tomu taky nepomáhal. Jakmile byla příležitost tak do mě nějak "omylem" drcnul. Při jedné hodině, když jsem měl zase položenou hlavu na lavici, mi dokonce dal zase ruku na hlavu a začal mě hladit. 'Máš jediné štěstí že sedíme vzadu ty jeden...' řekl jsem si v duchu a jen si užíval to že ho mám pro sebe. Blbá škola. Chci ho obejmout.

Celou dobu na obědě jsem se modlil aby ke mně nepřišel a nesednul si. Třásly se mi i ruce ale to jsem spíš už asi jenom přeháněl. Naštěstí jsem nakonec zahlédnul Rusko jak si sedá k někomu jinému. Celkem dost se mi ulevilo.
Koutkem oka jsem ale uviděl jak si ke mě sedá někdo jiný. 

🇺🇸: ,,A-.. ahoj Brazílie..." řekl jsem nervózně a stočil pohled jinam. 

Musel si jako naschvál sednout naproti mě. Dneska mě nikdo očividně nemá rád.

🇧🇷: ,,No nazdar. Jak se vede můj zachránče?" řekl ironicky a zabodl do mě oči.

🇺🇸: ,,Jestli jsi mi přišel vyčítat tohle tak se můžeš jít bodnout," řekl jsem do země.

🇧🇷: ,,Sorry, neslyšel jsem."

🇺🇸: ,,To je jedno..." odpověděl jsem a odvážil jsem se na něj kouknout. 

Ten mi pohled oplatil nechápavým výrazem a pustil se do jídla. Já udělal to samé. Chvíli se nic nedělo a já nevěděl co dělat. To si sem fakt přišel jenom sednout?

🇧🇷: ,,Měl bys ho nechat být," vypadlo najednou z Brazílie.

Já jsem dojedl sousto a kouknul se na něj.

🇺🇸: ,,Co.... a koho tím myslíš?"

 🇧🇷: ,,Ale ty víš koho tím myslím," řekl a pohled mi opětoval.

Já tam jen seděl a zíral. Vůbec jsem ho teď nepochopil.

🇺🇸: ,,Počkej, ty myslíš-"

🇧🇷: ,,Ano. Toho vysokýho idiota v ušance který mě chtěl přerazit, nejspíš kvůli tomu že žárlil," řekl a udělal otrávený výrez.

🇧🇷: ,,Nechápu že ti to nedošlo hned..."

🇺🇸: ,,Proč?" S touhle otázkou jsem se cítil ještě víc hloupě.

Brazílie nadzvedl jedno obočí a já už jenom čekal že tam na mě začne řvát.

🇧🇷: ,,Uvědomuješ si co udělal, že jo? Však to není normální."

V tom mi to docvaklo. Je pravda že už opravdu jsem blázen. Normální stát by to šel nejspíš nahlásit na policii a už by dotyčného nikdy nechtěl vidět a bál by se ho, že? Já udělal přesný opak. Mě se teď líbí ještě víc kvůli tomu, že vim, že mě má rád nazpátek...

🇺🇸: ,,A proč mi to vlastně říkáš? Však to je moje věc... ne?" zase jsem sklopil zrak.

 🇧🇷: ,,To snad... Já myslel že ti to došlo. Málem mě zabil někdo, kdo zabíjel každého, který chtěl být s tebou. To znamená že jsem chtěl být s tebou a v tom případě jsem tě asi měl rád. To znamená že mi na tobě záleží. Už chápeš?" řekl s trochu naštvaným tónem a zase začal jíst.

_to be continued_

爪|Ҝ乇