"Trochu se to zvrtlo" countryhumans | DOKONČENO

14. (nevím jak tuhle kapitolu nazvat :'))

Už je druhý den ráno a až teď jsem si uvědomil že jsem celou dobu nespal. A samozřejmě děláním úkolů to nebylo.

🇮🇹:,,Ame? Kolik je?"

🇺🇸:,,Jaksi půl šesté ráno.."

A po tomhle nám oboum totálně zakručelo v břiše a oba jsme se rozesmáli.

🇮🇹:,,Nezajdem někam?"

🇺🇸:,,Eehhh....jak to myslíš?" řekl jsem nervózně a sklopil oči.

(Právě jsem zjistila že to co jsem považovala za Mexickou vlajku je nejspíš italská 🤣 ale nechte to prosím být já fakt toho emojiho nemám 😂)

🇮🇹:,,No na jídlo ne? Ať se tvoje mamka nemusí dělat alespoň pro nás se snídaní," řekl a usmál se.

Jeho úsměv mě přemohl a tak jsme šli. Dlouho jsme se na náměstí rozmýšleli kam půjdem. Mexiko navrhoval McDonald's, KFC, Starbucks, Burger king a ještě hodně dalších. Ale stejně jsme nebyli schopní si vybrat. Nakonec to vyhrálo Starbucks protože to bylo nejblíž v jednom obchodním centru. Byli jsme tam dost dlouho protože uvnitř bylo teplo a povídali jsme si. Taky jsme byli docela unavení tak jsme se chtěli tou kávou trochu nakopnout.

,,Tak a teď zase zmizíš jako Čína a Filip že?" řekl jsem si pro sebe a malinko se zamračil. Mexiko si toho ale všimnul.

🇮🇹:,,Děje se něco?" zeptal se mě a naklonil se aby mi alespoň trochu viděl do obličeje.

🇺🇲:,,Eeh ne! Ne. V pohodě. Jenom pořád přemýšlím o tom... Víš jak už celý týden nebyl ve škole Filip a Čína?"

Jenom kývnul a nadzvedl obočí. Očividně ho to začalo zajímat.

🇺🇲:,,No tak oba mě někam pozvali. Filip do McDonaldu a Čína na running sushi. No a od té doby je nikdo nikde neviděl."

🇮🇹:,,Neboj já ti nezmizím," řekl a usmál se.

🇺🇲:,,No to doufám," zasmál jsem se ale uvnitř jsem moc šťastný nebyl.

🇮🇹:,,A proč tě někam zvali?" zeptal se po chvíli.

Já jsem odvrátil pohled někam do podlahy a cítil jsem jak se malinko červenám. Já nevím proč chtěl bych se to odnaučit.

🇺🇲:,,Noo...... Já..ani nevím. Byl to jejich nápad," řekl jsem potichu a ještě víc se snažil nekoukat se na Mexiko.

🇮🇹:,,Počkej," řekl a slyšel jsem v tom náznak smíchu.

Začal jsem být hrozně nervózní. Přivřel jsem malink oči a jen čekal co dalšího z něho vypadne.

🇮🇹:,,Ty se červenáš!" bouchl trochu do stolu.

🇺🇲:,,Pšš! Neřvi tak." kouknul jsem na něj a moje tváře přidaly stupeň červené barvy.

Začal se potichu smát a já zase zaryl oči ještě hlouběj do podlahy. Nechápal jsem co na tom bylo tak vtipnýho. Když se přestal smát tam mě ale zaskočilo co řekl.

🇮🇹:,, Přede mnou se nemusíš stydět. Chceš to probrat u tebe?"

Já na něj vykulil oči a pokrčil nenápadně rameny. Rozebrání bych tomu úplně nechtěl říkat ale tak dobře.

_time skip_

Došli jsme ke mě domů. Celou cestu bylo ticho a byl jsem hrozně nervózní. Celou cestu jsem se sám sebe ptal proč se tak cítím. Ale na odpověď jsem nepřišel. Došli jsme ke mě do pokoje a já myslel že za chvíli vybouchnu.

🇮🇹:,,Takže.....," vypadlo z něj a bylo vidět že je taky nervózní, ,,Chceš mi něco říct?"

,,Co ti mám jako říct! Že jsem na kluky?!" řekl jsem si v hlavě ale nahlas jsem to neřekl.

🇺🇲:,,Noo..... nevim. Máš... něco proti....LGBT?" vykoktal jsem nejvíc potichu jak to šlo a zase zrudnul.

Nevím jaká bude jeho reakce a upřímně jsem z toho totálně vyklepanej.

🇮🇹:,,Ne. Jak bych mohl když do ní patřím," usmál se, zakoukal se někam pryč a jeho tváře nabyly červené barvy stejně jako ty moje.

Já jsem se nezmohl na odpověď jen jsem se na něj udiveně podíval.

_to be continued_

....hele....... nevím co si o tomhle tak trochu (víc) retardovaném příběhu myslíte ale.... Je to fakt RusAme ok?!! Jenom...to bude až trochu dýl...

Prosím neukamenujte mě já za to nemůžu!! 😂

No ale díky že jsi vydržel/a až sem. Cením si toho moc (｡•̀ᴗ-)✧. Nu a moc moc se omlouvám že jsem tak dlouho nebyla aktivní můj mozek a telefon (hlavně telefon 4 roky starej :')) přestávají nějak fungovat.

Mivuju vás (◍•ᴗ•◍)