"Trochu se to zvrtlo" countryhumans | DOKONČENO

24. Horší se to :(:

Já se zprudka otočil a snažil jsem se zjistit co to bylo.

🇨🇦: "Čekej Amee!"

Já jsem se na něj díval jako kdyby zrovna odpálil nějakou atomovku. Kdežto on jenom rychle otevřel dveře takže málem vylítly z pantů.

🇺🇸: "Malém jsem kvůli tobě dostal infarkt idiote," řekl jsem tak potichu aby mě neslyšel.

🇨🇦: "Právě jsem si psal s Ukrajinou a říkala že před chvílí odjeli pryč. Takže i kdybys tam šel tak tam nikdo není."

Já povytáhl obočí a moje vnitřní já začalo jásat jako nikdy předtím.

🇺🇸: "Ahh. Jaká škoda! Tak se jenom někde projdu," rozhodil jsem rukama. "Ale díky že jsi mi to řekl."

🇨🇦: "Jasně. Žádný problém... a Ame! Ty jsi poslední dny moc nespal co?"

Tahle otázka mě zarazila. Ale byla to pravda.

🇺🇸: "Ehhh.. proč se ptáš?"

🇨🇦: "Máš trochu kruhy pod očima," řekl a poukázal na mě.

🇺🇸: "Oh.. díky za připomenutí!" řekl jsem a usmál jsem se. "Tak já jdu."

Otočil jsem se a vydal jsem pryč. Když už jsem si byl jistý že je Kanada zase vevnitř, jsem se vydal tou cestou co mi ukázal. "Sice nepotkám Rusko osobně ale alespoň budu vědět kde bydlí! Není to skvělý?!"
Už jsem se ani nenamáhal sám sebe zastavit od říkání věcí jako tohle. Tak moc mi chybí!

Každou chvilkou jsem se koukal do telefonu kudy mám jít. Za chvilku jsem se opravdu dostal k dřevěnému domu který stál sám na kraji lesa. Ujistil jsem se že tam opravdu nikdo není a začal jsem přemýšlet jak se tam dostanu. Všimnul jsem si že mají v druhém patře malý balkon a že má kliku na místě tak aby se dal otevřít. Na nic jsem nečekal a začal jsem zkoušet lézt na ten dům. Byl jsem rád že to není někde uprostřed města.
Dům byl různě vyřezávaný takže se alespoň někde dalo chytit. Asi po 15 minutách se mi tam konečně podařilo dostat. Otevřel jsem balkonový dveře a dostal jsem se do nějakého pokoje se třemi postelemi. "Rusko má určitě svůj vlastní pokoj," řekl jsem si a vyšel jsem z toho pokoje na chodbu. Zkoušel jsem různý pokoje ale ani jeden nevypadal na to že by to byl pokoj Ruska. Pak jsem narazil na jeden který měl jenom jednu postel a tak jsem se po něm rozhlídnul. Hned jsem přišel na to že jsem ho konečně našel. Už jenom podle vůně jsem poznal že to je jeho pokoj. A dokonce měl v rohu furt tu basebolku. Nemohl jsem si pomoct a usmál jsem se. "Jak bych mohl zapomenout na tvojí vůni?" řekl jsem a začal se po pokoji procházet. Všechno jsem si důkladně prohlížel a četl si každou věc kterou měl kde napsanou, pokud to nebyla věc do školy. Měl tam pověšený svoje fotky. Budťo se sourozenci nebo sám. Našel jsem i jednu která byla stejná jako měl na instagramu. Ta s Německem. Odepnul jsem ji a vzal si ji k sobě.
"Je pravda že žádnou fotku Ruska nemam." řekl jsem si a dal jsem si fotku do kapsy. Měl jsem radost. Nic jiného než pokoj Ruska mě nezajímalo takže jsem se tam ještě zdržel. Otevřel jsem jeho šatník a koukal se co tam má za oblečení. Nemohl jsem si pomoct ale všude jsem ho cítil. Jako kdyby tu byl se mnou. Nejradši bych si vzal k sobě nějakou jeho mikinu nebo tričko ale neměl jsem to jak vzít.

Ani jsem si toho nevšiml a už uplynula skoro hodina. Začal jsem se obávat že by se mě doma mohli vyptávat kde jsem byl. Ale ještě před tím než jsem odešel jsem vzal papírek a tužku a napsal jsem:

______________________________
| |
| 𝗡𝗲𝗯𝗼𝗷 𝘀𝗲, |
| |
| 𝗕𝘂𝗱𝘂 𝘁𝘂 𝗽𝗿𝗼 𝘁𝗲𝗯𝗲, |
| 𝘃𝘇̌𝗱𝘆𝗰𝗸𝘆~ |
| |
| |
______________________________

_to be continued_

Heh... snad... nikdo neumírá cringem :'D

~キン ♡︎