Byl pryč.
Proč by odcházel?
Proč by odcházel bez jediného slova?Tak dobře, skoro jsme se vlastně ani neznali, ale.. Když mi psal, jestli jsem v pořádku, tak by přeci napsal i něco tak důležitého, jako že odjíždí. Nebo ne? Byla jsem mu ukradená?
Držela jsem v rukou mobil a měla spoustu pochybností. Ani jedna zpráva od něj mi nepřišla a já se pořád ptala sama sebe, jestli bych se mu neměla ozvat já. Jenže jsem měla strach. Také jsem přemýšlela nad tím, jestli mé zprávy třeba nesmazala máma, abych je nedostala, ale to mi přišlo dost přehnané.
Vstala jsem z lavice a ze třídy zamířila na záchod. Jak jsem šla chodbou, viděla jsem, jak moc se všechno změnilo.
Nikdo už se na mě divně neotáčel. Nikdo na mě neukazoval a nesmál se. Byla jsem prostě úplně normální holka v normální škole. Vešla jsem na toalety, opřela se o umyvadlo a dívala se na sebe v zrcadle. Kdo je vlastně ta holka? Říkala jsem si při pohledu na svůj odraz.
,,Jsi anorektička," přišla za mnou nějaká zrzka.
,,Co-co? Já ne-nejsem anorektička," zakoktala jsem se.Dala si ruce v bok a měřila si mě pohledem.
,,Sleduju Tě. A můžu to všem říct," řekla a mhouřila oči.
,,Ale já nejsem. To je omyl," snažila jsem se znít přesvědčivě, ale věděla jsem, že má vlastně pravdu.
,,Vážně? Vím, že lžeš. Jak by se ti líbilo, kdybych to všem řekla? Hlídali by Tě a ty bys byla zase taková bečka, jako dřív," škodolibě se zasmála.Zrudla jsem při té představě. Nechtěla jsem to. I teď jsem byla tlustá, ale už ne tolik.. Radši bych umřela, než abych byla taková, jako dřív.
,,Co po mě vlastně chceš? O co ti jde?" Křičela jsem na ní.
,,Hmm.. Teď zrovna nic. Ale až budu něco potřebovat, řeknu ti. A Ty to uděláš," usmála se a odešla pryč.Břeběhl mi mráz po zádech. Bála jsem se, že to někomu řekne a toho, co by po mě mohla chtít.
Vrátila jsem se do své třídy a naplňovala mě prázdnota. Kdy se Tate vrátí? Ptala jsem se sama sebe. Potom jsem to už nemohla vydržet. Vytáhla jsem telefon, našla jeho číslo a zmáčkla tlačítko:volat
,,Volané číslo neexistuje," ozvalo se z něj.
Tak snad se vám 16. Část líbila:) Já vím, už je to ohraný, tohle pořád psát:D
Ale i tak mi uděláte radost Vote, nebo komentářem♥
ČTEŠ
Lonely
Teen FictionOsamělá, nechtěná.. Nemá nikoho. Nemá nic. Jaký smysl má její život? Nikdy nebyla šťastná. Celý život žila ve strachu, v bolesti a ve lži.