Lonely

23. Část

O šest měsíců později

,,Hodně štěstí, zdraví. Hodně štěstí, zdraví. Hodně štěstí, naše Amando, hodně štěstí, zdraví," zpívali všichni sborově.

Usmívala jsem se od ucha k uchu a vychutnávala si tento okamžik se všemi, které jsem měla ráda.

Po levé straně ode mě stáli máma, babička, táta a Alex.
Po pravé straně Stacy,Tess a Teddy. Všichni si se mnou přiťukli a připili na mé zdraví.

,,Tak, teď jdeme na dárky!" Zaradovala se Stacy, chytila mě za ruku a táhla mě ke stolku s dárky. Ostatní nás s úsměvem následovali.

Povzdechla jsem si. Na co dárky? Co víc bych si mohla přát, než mám teď? Tentokrát si už nepřipadám osamělá, konečně někam patřím.

Nadšeně mi podala první balíček. Otevřela jsem ho a vytáhla z něj pěkné šaty. ,,Woow, Ty jsou dokonalý!" Řekla jsem s předstíraným nadšením. Vážně se mi hrozně líbily, ale nemohla jsem si dovolit je nosit. A tentokrát už důvod nebyl tloušťka. Ale opak.
,,To jsou, běž si je zkusit," řekla radostně matka.

,,No.. Není mi dnes dobře. Jinak bych přeci neměla mikinu v tom horku. Chci se rychle uzdravit, ještě mě v nich uvidíš," vyhrkla jsem.

Nesměla mě v nich vidět. Mikinu jsem nosila z toho důvodu, že mi byla hrozná zima, jak jsem byla podvyživená. Už jsem to viděla. Opravdu viděla. Zašla jsem až moc daleko a nedokázala přestat.

Pod kalhotami jsem nosila troje silné legíny. Koupila jsem si velké mikiny, abych vypadala silnější, ale protože bylo léto, bylo to složitější.

Styděla jsem se za sebe. Styděla jsem se za své žebra, která byla vidět, když jsem nadzvedla tričko. Styděla jsem se za své neexistující prsa a šíleně propadlé tváře. Za své černé, hluboké kruhy pod očima a chomáče svých vlasů, které mi zůstávali v rukách.

Kdybych se jim ukázala v těch šatech, zděsili by se. Visely by na mě.

Máma chápavě přikývla, ale z její tváře se dala vyčíst i starost.

,,Teď rozbal to od nás," mrkla na mě Tess a Alex jen s úsměvem přikývl. Stacy mi podala středně velkou krabici. V ní bylo album a nebylo prázdné. Přibližně z poloviny bylo zaplněné mými fotkami s přáteli, ale i rodinou.

,,Alexi, tak proto jsi mě pořád nutil do focení!" Zasmála jsem se.

,,Snad se ti líbí, kdyžtak je prostě vyndáš a nahradíš je jinými," řekla Tess.

,,Komu by se nelíbily moje umělecké fotky?" Zavtipkoval Alex. ,,Opovaž se to udělat! Víš jak často šmejdím v tvém pokoji. Všiml bych si toho," řekl na oko přísně a já se tomu musela zasmát.

Šla jsem k Tess a objala jí: ,,Moc se mi to líbí, děkuju moc," usmívala jsem se pořád.

Hned po ní jsem obejmula i Alexe, který mě zvedl do vzduchu a zatočil se mnou, což mě znovu rozesmálo. ,,Páni, Ty vůbec nic nevážíš," Zavrtěl hlavou.

Rozpačitě jsem sklopila hlavu a podívala se na špičky bot. Když jsem se na něj znovu podívala, zamyšleně si mě prohlížel a to se mi ani trochu nelíbilo. Alex nebyl hloupý, byl to jeden z nejchytřejších lidí, které znám.

Teddy mi dal knížku, Stacy nějakou kabelku a od rodičů jsem dostala úplně nový notebook. Dnešní den už nemohl být lepší. Nikdo mě nenutil ani do dortu, pouze do sfouknutí svíček. Šestnácti svíček.

Po dlouhé době je tu další část. Neměla jsem vůbec čas. Asi nejste zrovna nadšení z toho náhlého posunu v čase, taky to nemám nějak ráda, ale potřebovala jsem to. Nejspíš jste zmatení, protože ani neznáte nějaké postavy, ale jak říkám, potřebovala jsem to takhle udělat. Snad vám to tak nevadí:)
Jestli se vám část líbila, potěší Vote a hlavně čekám na komentáře!:D