Lonely

19. Část

Hned ráno po probuzení, jsem se postavila na váhu, na které bylo 54,8 kg.

Měla jsem z toho radost a za cíl jsem si určila 45 kg. Rozhodla jsem se, že potom zase začnu jíst a všechno bude v pořádku.

Potom jsem šla jako obvykle do kuchyně pro jablko, ale nakonec jsem ho vrátila zpátky, protože jsem si ještě pořád připadala provinile za ten včerejší oběd. Tak jsem šla na pár hodin cvičit a potom jsem se oblékla a šla na schůzku s tou anonymkou.

Měly jsme se sejít na náměstí, protože jsem nechtěla nikde v ústraní.

Přišla jsem tam s malým zpožděním, ale ještě nikdo tam nebyl. Nervózně jsem se rozhlížela kolem a každou sekundou jsem se bála víc a víc.

Najednou mi to přišlo ode mě jako hloupost. Dala jsem si schůzku s úplně cizím člověkem a ani jsem o tom nikomu neřekla. Ale komu bych to také mohla říct, že? Každou chvíli jsem se dívala na hodiny a když už měla patnáct minut zpoždění, tak jsem se rozhodla odejít.

V tom mi někdo zaklepal na rameno a já se se zatajeným dechem otočila. Stála tam drobná dívka. Měla světle zelené oči, hodně pobledlou pleť a černé vlasy zapletené do copu.

Její oči byly vytřeštěné a pod nimi měla hodně tmavé, hluboké kruhy, které se jí pořádně nepodařilo zakrýt. Trochu mi připomínaly ty moje, ale byly ještě o něco horší.

Její postava byla opravdu hodně vyhublá. Hodně! Vypadala přesně jako ty anorektičky na všech těch fotkách. Na sobě měla černou koženou bundu, černé legíny a bílé conversky. Usmívala se a klepala se zimou.

Pohled na ní mě fascinoval a děsil zároveň. Nikdy dřív jsem neviděla nikoho tolik vychrtlého. Přišlo mi to tak neskutečné.. Nemohla jsem od ní odtrhnout svůj pohled.

,,Jsi tak strašně hubená!" Vyletělo ze mě, než jsem si to stačila uvědomit. Chytila jsem se za pusu a připadala si trapně, že jsem to řekla.
Jen zakroutila hlavou a povzdechla si: ,,Snad jednou budu. Já jsem Stacy, a Ty?"  Usmála se.
,,Amanda," úsměv jsem jí opětovala a opatrně jí stiskla ruku.

Šli jsme nakupovat oblečení a potom jsme si sedli do kavárny a objednali si zelený čaj.

,,Nevím proč, ale hned jak jsem ti napsala, měla jsem z toho dobrý pocit. Nechci aby sis myslela, že jsem nějak naivní a normálně takhle riskuju. Tak to není, bylo to jen jednou a.. Stálo mi to za to," řekla mi s úsměvem na tváři.

,,Taky jsem to udělala poprvé, ale jsem za to ráda," řekla jsem jí a usrkla z hrnku trochu horkého čaje.

,,Chodím na balet, nechtěla by ses někdy přijít podívat?" Zeptala se s jiskrou v očích. Podle jejího pohledu bylo poznat, že balet miluje.

,,Strašně ráda!  Vždycky jsem ho obdivovala," vyhrkla jsem jen co domluvila.

Děkuju za přečtení 19. Části:3 Zase krátká, ale už jste určitě zvyklí:) Jsem teď tak trochu nemocná, takže celý dny ležím v posteli a mám spoustu času na psaní. 
Potěší Vote, nebo komentář♥