Lonely

30. Část

Poté co Alex odešel, jsem už opět nic nejedla. Neměla jsem na jídlo ani pomyšlení. Aby mi zase nenadávali, že nejím, tak jsem jídlo nenápadně vyhazovala. Cítila jsem k sobě silnou nenávist. Uběhlo pár týdnů a já celé hodiny jen brečela, nebo smutně koukala do bílé nemocniční zdi. Ani s Lilly jsem nemluvila, neměla jsem na nikoho náladu.

Už se mi nechtělo vrátit se domů, protože jsem nechtěla vidět Alexe. Zklamal mě a já zklamala jeho. Myslela jsem, že to pochopí..

Táta byl na mě naštvaný také.. Všichni byli. Jediný, kým jsem si mohla být jistá, že stojí při mně, byla Stacy. Ale ta za mnou ani jednou nepřišla a to mě neskutečně bolelo.

Věděla jsem, že by mi to všichni jenom vyčítali a už by se na mě nikdy nedívali stejně, jako dřív.

Ale řekněte, měla bych je snad, kdybych byla ještě pořád ta tlustá Amanda? Rozhodně ne.

Nechtěla jsem být doma, ale ani tady. Nesnášela jsem to tu.

,,Jonesová," otevřela dveře sestra.
,,Pojď se mnou, doktor si Tě chce zvážit," řekla mi.

Vstala jsem z postele a lhostejně za ní zamířila. Už mi bylo jedno, kolik budu mít. Věděla jsem, že jsem zase zhubla.

Dveře ordinace se otevřely a já stuhla, když jsem spatřila, z nich vycházet Stacy. Byla pobledlá a oblečená do stejné bílé noční košile, jako já.

,,Amando,"  vyhrkla když mě spatřila a snažila se ke mně dostat a obejmout mě. Sestra, která tam byla s ní ji ale chytla a držela jí ode mě, zatímco druhá už mě postrkovala do ordinace.

,,Jedna, jedna, nula," Vykřikla ještě Stacy a potom se za mnou dveře zavřely a tím nás od sebe oddělily.    Vůbec jsem nechápala, co mi tím Stacy chtěla říct, ale nehodlala jsem to jen tak nechat být.

,,Dobrý den, slečno Jonesová. Dlouho jste u mně nebyla," říkal doktor, zatímco se díval do nějakých papírů.

,,Naposledy jste měla 37kg, tak doufám, že už máte víc," zamračil se na mě a pokynul mi, abych se postavila na váhu.

Sundala jsem si noční košili a ve spodním prádle se na ní postavila. Po chvíli jsem se podívala dolů, kde bylo 32kg.

,,Řeknu vám to takhle. Jestli nezačnete jíst, budeme vám muset dávat tekutou stravu," Mračil se na mě.

,,Kolik měla ta holka přede mnou?" Zeptala jsem se místo odpovědi.

,,Takové informace podávat nemůžu. Řeknu ti jenom to, že je na tom hodně špatně. Hodně," povzdechl si.

,,Ty ale také. Máš opravdu velkou podváhu. Prosím Tě, začni znovu jíst.. Zářídím, aby Tě častěji návštěvoval pan doktor Fields," řekl a opět začal něco zapisovat.

Chtěla jsem se s ním hádat, že nepotřebuji cvokaře, ale nakonec jsem to neudělala. Bylo vidět, že už tak se dost stresuje.

Když jsem šla chodbou nazpátek, pořád jsem musela přemýšlet nad tím, co mi naznačovala Stacy.

Prohlížela jsem si dveře jednotlivých pokojů a přemýšlela, ve kterém asi je. Potom jsem to uviděla. Pokoj číslo 110.  Jedna, jedna, nula.

30 Část je na světe:D Chci všem poděkovat za všechny komentáře a Votes z předešlých částí! Vážím si toho*_* Potom je radost, to psát:)
Líbila se vám? Jak myslíte, že to bude s Alexem? A co Stacy? A Amanda? Budu mít radost, když mi dáte vote, nebo napíšete komentář♥

Potom jsem ještě chtěla říct, že už nebudu psát jenom Lonely. Včera jsem začala psát Undead a budu se snažit, do toho dát ještě více, než do Lonely:) Určitě se podívejte, budu hrozně ráda♡