Když jsem se ráno probudila,vzala jsem si mikinu s kapucí,legíny, běžecké boty a vyrazila ven. Měla jsem hrozný hlad, ale řekla jsem si, že to vydržím a spálím pár kalorií během.
Bylo krásné slunečné počasí,ale poměrně chladno. Uběhla jsem sotva pár metrů a už jsem nemohla, takže jsem se s pocitem porážky vrátila domů.
Zapnula jsem Notebook a dala vyhledat slovo:Anorexie. Vyjela mi spousta článků, fotek a blogů. Na jeden jsem klikla a četla příspěvky. Byl nějaké holky, která měřila 160 cm a vážila neuvěřitelných 35 kg!
Nenechápala jsem jí,přišlo mi to úplně nechutné. Co se jí na tom líbí? Četla jsem,že zhubla hrozně rychle, za týden třeba 7kg. Přišlo mi to neuvěřitelné a.. úžasné! Zhubnu tímto způsobem na svojí vysněnou váhu a potom zase začnu jíst. Slibovala jsem si.
Zaregistrovala jsem se tam jako #Sadgirl a četla si její jídelníček. Teda.. Ehm.. Byl to jídelníček? Protože ona za týden snědla dohromady .. 1 jablko. Jak to sakra udělala? Strašně jsem jí obdivovala za to, jakou má silnou vůli,ale řekla jsem si, že když to dokázala ona, tak to dokážu taky.
Čas se krátil a já musela už zase vyrazit do té díry,které se taky říká škola. Takže jsem svůj žaludek zaplnila spoustou vody a vyrazila na autobus. Když jsem procházela uličkou,jedna holka že školy mi nabídla,abych si sedla k ní. Strašně mě to překvapilo,ale udělala jsem to. Celou cestu si se mnou povídala,byla hrozně milá.
Ale když jsem vystoupila.. Něco nebylo v pořádku. Všichni se na mě otáčeli a smáli se. Ne,že by to jindy nedělali,protože dělali,ale dnes to bylo trochu jiné. Dívali se na mě úplně všichni,i ti,kteří mě jindy ignorovali.
Všichni na mě ukazovali,smáli se a vytahovali mobily,aby mě vyfotili. Rychle jsem pospíchala na záchod,abych se podívala,co je špatně. Ale ať jsem se prohlížela sebe víc,ničeho divného jsem si nevšimla. Měla jsem chuť,se vrátit domů,ale měla bych průšvih a já byla vždycky ta HODNÁ holka. Bohužel.
,,Neumíš používat tampony,Ty prase?"křičeli na mě. Ale já jsem je nechápala,protože jsem věděla,že jsem měla menstruaci teď nedávno. Ve třídě jsem si sedla do lavice a když jsem pak vstala,všimla jsem si červené skvrny,která po mě zůstala na židli.
Hned mi došlo,co se stalo. Rozbrečela jsem se,zatočila se mi hlava a smích ostatních mi najednou přišel čím dál hlasitější a hlasitější.. Bylo mi tak strašně trapně,jako nikdy předtím.
Rozběhla jsem se pryč,běžela jsem až domů. Tam jsem se podívala do zrcadla a uviděla,že mám celé kalhoty ze zadu od červené barvy. Ta holka v autobusu jí musela dát na sedačku vedle,protože věděla,že si tam sednu. ,,Proč jsem taková naivní husa? "Křičela jsem.
Zapnula jsem Notebook a podívala se na Facebook. Pak jsem to uviděla. Byla tam spousta mých fotek z dneška. To jsou lidi vážně takový svině?
Pak jsem udělala to,co nikdy předtím. Otevřela jsem mámin noční stolek a vytáhla balíček cigaret.
Vždycky jsem kouření odsuzovala,ale teď mi přišlo,že je to,to jediné,co mi alespoň trochu pomůže. Samozřejmě,že jsem věděla,jak škodlivé to je,ale v tu chvíli mi to bylo úplně jedno. Jednu jsem vytáhla,přes slzy jsem jí skoro ani neviděla.
Snažila jsem se jí zapálit zapalovačem,ale místo cigarety,jsem si spálila prst. Vyjekla jsem,ale nebolelo to tolik,jako mé srdce. Asi na pátý pokus se mi to konečně povedlo. Vdechla jsem kouř a rozkašlala jsem se tak,že jsem měla pocit,že se snad udusím. Ale vdechla jsem ho znovu a znovu.. Po chvíli jsem si začala zvykat na chuť tabáku.
Bylo to hnusné,ale uklidnilo mě to a zahnalo to pocit hladu. V tu chvíli jsem byla.. Šťastná i nešťastná zároveň. Nikdy jsem necítila nic takového. Seděla jsem na terase a kouřila jednu cigaretu za druhou. Zatáhlo se a začalo pršet,ale já tam pořád seděla a nechala se smáčet deštěm a slzami.
Byla mi zima,ale nechtělo se mi nikam chodit. Natáhla jsem ruku a sledovala,jak po ní stékají kapky deště. Můžu být vůbec někdy hubená? Říkala jsem si. Už jsem se tak ani nedokázala představit,je to až moc krásné na to,aby se to stalo skutečností.
Tak co si o tom myslíte? Udělala dobře,že začala kouřit? Jestli se vám to alespoň trochu líbilo, můžete mi tu zanechat Vote, nebo komentář♥
![](https://img.wattpad.com/cover/25479321-288-k459070.jpg)
ČTEŠ
Lonely
Novela JuvenilOsamělá, nechtěná.. Nemá nikoho. Nemá nic. Jaký smysl má její život? Nikdy nebyla šťastná. Celý život žila ve strachu, v bolesti a ve lži.