Lonely

7. Část

Probudil mě hluk. Někoho napojovali na přístroje v posteli hned vedle mě. To mi tak scházelo,říkala jsem si. Teď mi někdo bude nadávat už i tady. Otočila jsem se na druhou stranu postele,dala si přes hlavu polštář,abych utlumila hlasy kolem a snažila se usnout.

,,Ahoj," zasmála se na mě nějaká holka,hned co jsem otevřela oči. Nejdříve jsem nechápala,kde se tu vzala,ale potom jsem si vzpomněla,že někdo přišel v noci.
,,Ahoj.." zamumlala jsem a doufala,že tím naše společná konverzace už skončila.
,,Musím ti říct,že v noci jsi fakt děsně chrápala,"zasmála se.
,,To jako fakt?" Nechápavě jsem nakrčila obočí. ,,Já fakt v noci chrápu?" Zasmála jsem se taky.
,,Jo,bylo to nesnesitelný,ale řeknu mamce,ať mi příště přinese klapky na uši," usmála se.
,,Bože.. To je celkem trapný," smála jsem se.
,,Ale ani ne.. Kvůli čemu tu jsi?" zeptala se,zatím co hledala něco v tašce.
,,Otřes mozku,Ty?"
,,Myslím,že taky. Včera v noci jsme bourali. Nějakej kretén si jel prostě v klidu na červenou,myslím,že byl nalitej," řekla klidně a jen nad tím pokrčila rameny.

,,Tebe jen tak něco nerozhodí,co? Tvoji rodiče jsou v pořádku?" Už teď jsem jí obdivovala. Byla pořád tak pozitivní,zatím co já byla pravý opak.
,,Doufám,že ano. Zatím je prý nemůžu vidět,nevím proč. Ale nevěřím,že by se jim něco stalo. Přivezli mě sem,když jsem byla v bezvědomí,takže jsem je naposledy viděla,když se to stalo. Snad je brzy uvidím.." Nervózně si skousla ret a potom se zase pustila do prohledávání své tašky.

Byla strašně krásná. Její dlouhé blonďaté vlasy,jí padaly do očí v přirozených vlnách. Měla hrozně krásné,tmavě modré oči,které si ještě zvýraznila černými linkami. Měla plné rty,namalované rudou rtěnkou a když se zasmála,vykoukly její šedá rovnátka. Na sobě měla červené,kostičkované kalhoty od pyžama a obyčejné bílé tílko,přes které měla rozepnutou šedivou mikinu. Byla hodně hubená a já si vedle ní každou sekundou připadala ošklivější a ošklivější. Hrozně jsem jí záviděla. Říkala jsem si,že se svým vzhledem musí mít hrozně snadný život. Vůbec to nebylo fér.. Já byla úplný její protiklad a i přes to na mě byla tak milá. Na jednu stranu jsem jí už teď,měla hrozně ráda,ale na tu druhou,jsem jí už od první chvíle nenáviděla.

,,Jak se vlastně jmenuješ?" Zeptala jsem se.

,,Promiň,měla jsem se ti představit dřív. Jsem Flora, a Ty?" Usmála se přátelsky.

,,Amanda," úsměv jsem jí oplatila.
,,Máš moc pěkné jméno,hodí se k Tobě. Víš,že jsi docela dost pěkná? Nejsi vůbec namalovaná a přitom vypadáś fakt dobře. Kdybys mě viděla bez Make-Upu.." mrkla na mě.

Tohle mě hrozně zaskočilo. Jak si může myslet,že jsem pěkná? Vypadám hrozně.. Mám unavenou,bledou pleť,na které je pár pupínků. Normální hnědé vlasy,které má každá druhá a obyčejné hnědé oči. Moje pusa je na můj vkus až moc velká a o mojí postavě se raději zmiňovat ani nebudu.

Po chvíli přišla nějaká paní se snídaní. Předstírala jsem,jak jsem ráda,ale bylo mi úzko. Měla jsem opravdu strašlivý hlad a když mi podala ten velký tác,myslela jsem,že se neudržím a vše sním. Ale pak jsem se podívala na své špeky a řekla si,že když to vzdám teď,už to nezvládnu nikdy.
,,Je mi špatně,nechci to," vrátila jsem jí ho do rukou. Mlčky s ním odešla a já se radovala,jak to bylo snadné. Ale potom jsem si lehla zády k Floře a začala brečet. Nechápu co se stalo. Brečela jsem zřejmě nad tím,jak je to nefér. Jak se celý život jenom trápím a nikdo mě nemá rád.. Jak vedle mě,sedí nádherná,hubená Flora a může si sníst,cokoliv chce.
,,Vážně nemáš hlad, Am?" Zeptala se starostlivě. Kývla jsem, že ano a ona mi dala polovinu svojí snídaně.
,,Víš,ještě nikdy jsem s nikým nemluvila takhle dlouho bez toho,aby se mě nesnažil nějak urazit.." přiznala jsem.
,,Smějí se ti?" Zamračila se.
,,Jo, protože jsem tlustá." Sklopila jsem hlavu a čekala,co na to odpoví.
,,Víš,každý je nějaký.. Ale tělo je jen schránka,naše duše je uvnitř," usmála se na mě a stiskla mi ruku. Rozbrečela jsem se a vyprávěla jí o mém životě úplně všechno. Tedy kromě toho jídla.. Ona mě chápala,naslouchala mi.. Ještě nikdy jsem nepotkala nikoho, jako byla ona. Byla úžasná. Nezáleželo jí na vzhledu,každému dala šanci ukázat, jaký je uvnitř. Jaké je jeho pravé já.. Utěšila mě a až pak mi to došlo. Najedla jsem se! Hrozně jsem se lekla a sprintovala na záchod. Klekla jsem si a strčila si prst hodně hluboko do krku. Vše jsem vyzvracela a vrátila se na pokoj.

Někdo vzal za kliku, byla to doktorka. Na tváři měla smutný výraz,šla za Flórou a mlčky jí odvedla někam pryč.

Já vím,řekla jsem, že budu přidávat novou část vždy po třech dnech,ale už jsem to nemohla vydržet:D Doufám,že se vám líbí:) Není dlouhá,ale na to jste si nejspíš už zvykli:) Jako vždy,budu hrozně ráda za Vote,nebo komentář. Vždy mi uděláte hroznou radost,děkuji:) Bez vás bych toho nikdy tolik nenapsala:)