Lonely

5. Část

...a praštila jsem ho. Na tváři mu zůstal obtisk od mé ruky. Vykulil oči a překvapeně se na mě podíval, ale potom pocit překvapení vystřídal hněv.
,,Ty krávo blbá, co děláš?"křičel.

Prudce mě uhodil do hlavy,až jsem měla mžitky před očima. Potom mě surově chytil za zápěstí a praštil se mnou o zem. Přišla jsem si tak slabá.
,,Au, to bolí! Nech mě!" Prosila jsem.
,,Ještě jsem s tebou neskončil,kurvo,"řekl a dal mi pěstí do břicha. Slzy se mi bolestí nahrnuly do očí.
,,Nech mě. P-Promiň,"vzlykala jsem.
,,O tvou omluvu nestojím krávo," rozesmál se.
,,Kámo,myslím že to už stačilo. Půjdeme, " Řekl mu ten druhý.
,,Co se do toho sakra pleteš? Jestli máš nějakej problém,tak odsud vypadni!" Odstrčil ho.

Ale on neodešel,jenom dělal diváka..

Chtěla jsem vstát,ale to už byl nade mnou a mlátil do mě pěstmi. Snažila jsem se bránit,ale jeho kámoš mi chytil ruce a já nemohla dělat nic jiného, než kopat nohama nebo kousat. Pomozte mi někdo ,chtěla jsem zakřičet,ale neměla jsem už žádnou energii. Cítila jsem jen bolest,nic víc.

Neměla jsem žádnou sílu, přece jenom jsem ještě nic nejedla.. Mlátil do mě a já brečela, ale nedělala jsem nic.

Kolem chodila spousta lidí,ale všichni nás ignorovali. Nikdo mi nepomohl, všichni předstírali,že si ničeho nevšimli. V duchu jsem je proklínala.

Když se zdálo,že už skončil,sebrala jsem poslední síly a přes všechny pocity bolesti vstala. Bez jediného slova jsem se motala k mé tašce,bylo mi strašně zle a skoro nic jsem neviděla. Ale on ještě nebyl spokojený, podkopl mi nohy a přimáčkl mě k zemi. Hlavou jsem se praštila o asfalt a pak všechno zčernalo.

Tate (čti Tejt)

Po tom,jak s ní praštil o zem,se praštila do hlavy a stratila vědomí. Bylo mi hrozně. Bylo mi hrozně celou dobu,ale i tak jsem přihlížel. Cítil jsem se hrozně špatně,vždyť se jenom bránila,za to co jí udělal a on jí ještě takhle zbil.. A já byl spoluviník. Sice jsem ho chtěl zastavit,ale neudělal jsem to. Držel jsem jí ruce,zatím co on jí surově bil. Proč mi tak záleželo na jeho názoru? Proč jsem se mu nemohl postavit a zachránit tu nevinnou dívku? Byl jsem vážně takový.. srab? Proč jsem tak strašně toužil být jeho kamarád,když mi pořád jenom poroučel co mám dělat?
,,Chyť jí za ruce a pomoz mi jí dát do křoví,"poručil mi Michael.

,,Neměli bychom jí spíš zavolat pomoc?"zeptal jsem se. Ale jeho rozzlobený výraz mě umlčel.
,,Jestli o tomhle někomu řekneš.." podíval se na mě.
,,Neřeknu,"slíbil jsem mu.
,,Fajn a teď mi s ní pojď pomoct,váží snad tunu,"ukázal na ní a já udělal,co chtěl.
,,Díky kámo,bude to naše tajemství," mrkl na mě.
,,Už nejsme kámoši,"podíval jsem se mu do očí a odešel.

Cestou domů jsem myslel na ní. Na její pohled plný slz a bolesti. Na to,že teď leží úplně sama někde ve křoví. Nejradši bych se tam vrátil a pomohl jí,ale to nemůžu. Na druhou stranu jsem byl rád,že jsem se Michaelovi konečně postavil a už s ním nebudu mít nic společného. Tedy.. Kromě tohohle našeho tajemství.

Dělal jsem drsňáka,když jsem jí chytil a chtěl po ní cigaretu. Choval jsem se k ní stejně,jako všichni ostatní. A proč vlastně? Čím si tohle zasloužila? Tím,že je jiná? Najednou jsem k ní pocítil něco jako obdiv. Takhle se k ní všichni chovají téměř každý den a ona jde dál. Pořád žije v bolesti. Bylo mi jí líto. Zastavil jsem se a přemýšlel. Mám se tam vrátit,nebo nemám?

Co myslíte,vrátil se pro ní? A co si myslíte o Tateovi? Tahle část je trochu kratší,ale snad vám líbí. Pokud ano,budu ráda za Vote,nebo komentář♥