Lonely

1. Část

Ležela jsem v posteli a předstírala,že spím,dokud jsem podle bouchnutí dveří nepoznala,že už jsou všichni pryč.

Hned jsem se vydala do kuchyně. Nejedla jsem osm hodin,takže už jsem umírala hlady. Miluji jídlo,opravdu. Mám hlad pořád. Pořád bych jenom jedla. Sice vůbec nejsem spokojená se svou postavou,ale vzdát se některých těch dobrot,jako třeba čokolády.. Ne,to bych nepřežila.

Ano, jsem tlustá. Vím to, ale jsem tak líná, že s tím nemůžu nic udělat.

Na stole ležely čtyři poslední tvarové buchty,které mamka pekla včera večer. Hádám,že se tak rychle snědly kvůli tomu,že jsem si včera večer potají asi tři ukradla. Do jedné jsem se hned zakousla a zbytek jsem si nandala na talíř. Potom jsem se podívala,jestli máme pečivo. Měli jsme rohlíky a tak jsem si dva vzala,rozkrojila je a namazala pořádnou vrstvou másla. K tomu jsem si udělala kakao a spokojeně odešla do obýváku.

Pustila jsem si film On je fakt boží a vše s chutí snědla. Nestačilo mi to a tak jsem to po chvíli stopla a šla se podívat do skříňky se sladkostmi. Ta však byla prázdná.

Čekala jsem to,rodiče mi nedovolují sladkosti. Otevřela jsem tedy ledničku a prohlížela si její obsah. Nic moc tam nebylo,vzala jsem si dva jogurty,smíchala jsem je spolu do misky,přidala piškoty,posypala grankem a znovu šla do obýváku.

Ten film jsem milovala. Robbie byl fakt krásný,taky bych chtěla nějakého takového kluka.. Ale se mnou ještě nikdo nikdy nechodil. Ne,zase tak hnusná nejsem,nějací kluci mě chtěli,ale nikdy ne ti,které jsem chtěla já.

Když film skončil,dostala jsem zase na něco chuť,tak jsem se oblékla a šla do obchodu. Dlouho jsem přemýšlela,na co mám vlastně chuť a nakonec jsem si vzala balíček lentilek,tři donuty s čokoládovou náplní a tři vanilkové kornouty. Když jsem s tím stála u pokladny,jako vždy jsem se rozhlížela,kdo je za mnou a byla dost nervózní. Vždy mi bylo dost trapně,že jsem tlustá a stojím tam s těmi sladkostmi,ale co jsem měla dělat.

Když jsem přišla domů,vše jsem snědla a bylo mi špatně z přejezení. ,,To už nikdy dělat nebudu,"řekla jsem si,ale stejně jsem věděla,že to zase brzy zopakuju. Tohle jsem si říkala vždycky.

U televize jsem se válela asi až do tří do odpoledne a pak jsem rychle uklízela,aby to nepoznali rodiče. Rychle jsem si otevřela první sešit,který jsem uviděla a zanedlouho jsem už uslyšela odemykání.
,,Čau ségra," pozdravila mě sestra.
,,Čus"zavrčela jsem na ní. Vůbec jsem na ní neměla náladu.

,,Cvičila jsi alespoň?" Zajímala se.

Zamumlala jsem že jo,samozřejmě,že jsem lhala. Dřív jsem se snažila zdravě zhubnout. Vydržela jsme to asi týden a pak jsem se vrátila ke svým starým návykům. Cvičit mě tak nebaví,hlavně proto, že mám špatnou výdrž.

Jestli se vám první část líbila,potěšíte mě vote, nebo komentářem:) Já vím, je to nechutné, ale nějak to prostě začít musí. Změní se to:D