Lonely

26. Část

Když jsem otevřela oči, Alex seděl na kraji mé postele zády ke mě a díval se kamsi do pokoje.

,,Alexi," hlesla jsem jen. Silně mě bolela hlava, třásla jsem se a viděla jsem rozostřeně.
Neotočil se ke mně, ani nic neřekl. Seděl naprosto nehybně a tiše.
,,Děje se něco?" Zeptala jsem se a on jen mlčky zavrtěl hlavou.

Udělalo se mi zle od žaludku a já stihla tak akorát vystrčit hlavu z postele a už jsem zvracela.

Když to skončilo, tušila jsem, že to přijde znovu. Vyskočila jsem a běžela k záchodu. Bolest žaludku sílila a já zvracela a zvracela.

Potom jsem se v bolestech dobelhala do pokoje a padla znovu do postele. Alex se na mě ani nepodíval.

,,Alexi, dej mi prosím nějaký prášek. Nevydržím to," Prosila jsem ho.

Vstal a šel pro něj. Když mi ho podával, všimla jsem si jeho zarudlých očí a to mě šíleně vyděsilo. Nic jsem na to neřekla, předpokládala jsem, že mi to vysvětlí sám, až na to bude připravený. Tak jako vždy. Potom jsem usnula.

Prospala jsem celý den i noc, bylo 5 hodin ráno. Už mi bylo lépe. Vstala jsem, vysvlékla se a šla pomalu k váze. Bála jsem se tam postavit. Bála jsem se toho, že jsem zase zhubla, ale potřebovala jsem to vědět.

Zhluboka jsem se nadechla a postavila se na ní. Stála jsem tam se zavřenýma očima a stálo mě spoustu úsilí, se přemoci a podívat se. Váha mi ukazovala, že vážím 31,3 kg.

Začala jsem brečet.. Věděla jsem, že jestli teď nezačnu jíst, tak už nezačnu nikdy. Pomalu umírám. Rychle jsem se oblékla, se slzami v očích běžela do kuchyně, otevřela ledničku a prohlížela si její obsah.

Bylo mi zle už jen při pomyšlení, že bych něco snědla. Vždycky, když jsem viděla jídlo, vzpomněla jsem si na tu tlustou Amandu.

Vyndala jsem jogurt a přikázala si, že ho celý sním. Měla jsem výčitky při každém soustu, ale překonala jsem to. Až moc mě děsilo pomyšlení na to, že vážně umírám.

Slíbila jsem si, že zhubnu na svou vysněnou váhu a potom s tím přestanu a začnu znovu jíst. Nenapadlo mě, že to nepůjde..

Celý jogurt jsem snědla a sáhla jsem ještě po rohlíku. Narvala jsem ho do sebe, ale nestačilo mi to. Začala jsem jíst cokoliv, co jsem uviděla a nedokázala přestat. Potom jsem se už ze zvyku rozběhla do koupelny a klekla si k záchodové míse.
Břicho jsem měla nafouklé a bolelo mě z přejezení.

Přemáhala jsem se, abych v sobě jídlo udržela, ale nevydržela jsem to. Přišlo mi to až moc špatné. Strčila jsem si prsty do krku a zbavila se toho. Poté jsem se opět rozbrečela. Nevěděla jsem, co mám dělat.

Oblékla jsem si přes pyžamo mikinu a šla k domu naproti. Alex mi vždycky rozuměl, ale potom mi došlo, že mu nic říct nemůžu a to mě ubíjelo. Rozhodla jsem se, že půjdu za Stacy, ta na tom byla stejně jako já.

Nejkratší díl a ještě po takové době.. Neměla jsem náladu psát, ale dnes jsem si řekla, že další část už prostě napíšu. Tak je tu, snad se líbila alespoň trochu:(