Je nadevší pochybnost jasné, že tento večer si dobře zapamatuji jak já, tak i zbytek obyvatel bytové jednotky (doufám, že včetně mistra Hemmingse). Původně jsem opravdu plánoval přesunout se do pohodlnějších prostor ložnice, nicméně tenhle blonďákův akt mě akorát ještě víc vyprovokoval, a to do míry, kdy jsem ho prostě ve finále nekompromisně ohnul o chudáka jídelní stůl. Ten semo támo zaskřípal, jak se šoupal o podlahu, ale kdo jsem, abych na tyhle věci právě teď dával pozor. Stejně tak jsem se po dlouhé době nebál naplno vyjádřit své pocity. Steny nás obou se rozléhaly místností, když jsem vší silou držel Lucase zezadu za krk přimáčklého ke stolu, druhou rukou mu tiskl rameno a přirážel. Ten neprojevil ani sebemenší náznak toho, že by mu nějak vadilo být v tak submisivní pozici. Jen vzdychal a zarýval nehty do měkkého dřeva zmiňovaného stolu, nohy se mu podlamovaly, svaly na trupu zatínaly. Byl nádherný.
Býval bych moc rád vydržel celou noc (ačkoliv už jí byl stejně skoro konec), protože jsem prožíval něco naprosto euforického, nicméně tento fakt je zároveň i důvodem, proč to tak moc dlouho trvat nemohlo.
"Teď už mě necháš?" zadýchaně jsem pronesl a rýpl si tak do předešlé situace. Oba jsme se jen uchechtli.
"Dělej si co chceš," otočil se hlavou ke mně tak moc, jak jen mu to aktuální pozice dovolila a zacenil na mě zuby. To ve mně vyvolalo další impulz.
"Fajn," zamumlal jsem si spíš pro sebe a za krk, za který jsem ho stále držel, jsem ho vytáhl zpátky nahoru, rukou se přemístil na přední stranu krku, pevně jej po ním uchopil a přitáhl si ho k sobě, abych ho mohl ještě chvíli líbat. V první chvíli ani nedokázal spolupracovat, jak se z jeho úst draly jen slastné steny, způsobené zřejmě právě mou prackou tlačící na jeho krční tepnu.
"Tak to dokonči," šeptl jsem k němu, když jsem si zrovna stahoval použitý kondom, ten jsem pak odhodil opět náhodným směrem.
Rozhodl se finišovat pusou, což mi ani trochu nevadilo, pochopitelně.
Chvíli jsem rozdýchával enormní vyvrcholení opřený o parapet a nakonec se blonďáka zeptal, zda-li i on má nějaké specifické přání, neb byl teď na řadě.
"Tebe," zakoukal se na mě pro aktuální moment až přílišně zamilovaně, zornice měl stále rozjeté jak po nějaké piluli. Jen několik vteřin po vyřčení věty mě opět začal líbat a konejšit svými všetečnými dotyky.
Tak moc rád bych mu nabídnul víc, ale nakonec stačilo jen pár opětovaných dotyků právě ode mě, aby vyvrcholil i on, což jsem původně úplně nezamýšlel. Chtěl jsem přestat jako on a jaksi mu to oplatit, nicméně v momentě, kdy jsem začal zpomalovat, zřejmě poznal mé záměry, a jeho toužebný pohled a následující krátké prohlášení "nepřestávej, prosím," mě nakonec přesvědčily k tomu ho už nijak netrápit.
**
"Pořád čekám na odpověď," usmál se a civěl u toho na mě jak na svatý obrázek. Roztomilé.
"Jakou?" pronesl jsem s cigaretovým kouřem a skrčil u toho obočí, jako že nevím, o co jde, ačkoliv jsem moc dobře věděl, jen jsem prostě drama queen. Jen tak jsme stáli opřeni o parapet, hledíc z okna na noční město; já klasicky s cigaretou.
"Myslím, že moc dobře víš, na co se ptám," zakroutil pochybovačně hlavou a stále se culil.
"Já myslím, že moc dobře víš, co bych ti odpověděl," odvětil jsem stejným tónem, "copak ti tohle jako ta odpověď nestačilo?"
"Chtěl jsem to spíš slyšet, ale jak myslíš," odfrkl s jistou známkou negace- je to možné? A mám já vůbec kapacitu na to, říct to nahlas? A je to vůbec tak? Nejsem jen dočasně zaslepený jakýmsi jeho podivným šarmem? Bude teď ublížený, když mu to vysloveně nepovím?
Chtěl jsem se vztekat, že po tak nádherném zážitku jsem zpátky na bodě, kdy mi hlavou koluje milion myšlenek za vteřinu. Ale ve finále netrvalo dlouho, abych sám sebe uvnitř přesvědčil, že právě teď mi nejde o nic jiného než o jeho štěstí, jeho spokojenost a drásalo mě uvnitř ho vidět se trápit byť sebemenší prkotinou (viz aktuální situace), takže když měl naprosto evidentně v plánu dramaticky a uraženě opustit kuchyň, odhodil jsem nedopalek z okna (neb popelník stále nebyl k dispozici), chytl ho za zápěstí a opět přitáhl k sobě.
Za obě jeho tváře jsem si ho nakonec přitáhl ještě blíž ke svému obličeji tak, abych ho mohl alespoň letmo políbit a říct: "já tebe taky."
Z nějakého důvodu se mi vyřčením té věty nehorázně ulevilo. Jako kdybych ze sebe odhodil několik kilo stresu. Cítil jsem s ním takový komfort, že jsem tomu nemohl uvěřit a doteď mám vlastně problém tenhle duševní stav pochopit. Zároveň jsem zpozoroval, že i sám Luke v tu chvíli blaženě vydechl přebytečný vzduch z plic a roztomile se ušklíbl. V ten moment jsme zkrátka existovali jen my dva a nic víc. Prázdnota plná nás.
Další tvrdý oříšek pro mě bylo i překousnutí faktu, že jsem se poprvé za posledních několik let vyspal. Vyspal! Byť postel zrovna nepřekypovala místem pro oba z nás (tím spíše jsme vlastně byli nuceni se přitulit), lepší spánek jsem jakživ neměl. Poklidně a zcela bez problému jsem po jeho boku usnul a spal celou noc až do oběda. Bez jediného probuzení, jen tak. Nevěřil jsem, že po tak psychicky náročném dni, týdnu, celé téhle posrané etapě, se budu mít tak krásně. Ale bylo to tak a nemínil jsem se ani za nic tohoto nově nabytého pocitu jen tak vzdát.
Lucas se stal mým ohněm, mým důvodem k životu, někým, s kým jsem byl ochoten sdílet každičkou další milisekundu svého života.
Když jsem se probudil, zjistil jsem, že už spím na posteli sám. Zamžoural jsem očima po místnosti a snažil se pochopit, že takhle vypadá spánek. Zasmál jsem se nad vlastními myšlenkovými pochody a vystřelil z ložnice. Byt byl kompletně uklizený a na stole kromě umytého popelníčku stál i talíř s ještě teplými toasty. Pomyslel jsem si, že tohle už zavání manželstvím.
Při přežvykování připravené snídaně jsem pozoroval stopy Lucasových nehtů ve stole a opět se sám pro sebe usmál, když jsem si přemítal události uplynulé noci. Ve všem tom rozjímání jsem ani nemyslel na to, kde je vůbec onen stvořitel snídaně a přeludů v mé hlavě, předpokládal jsem, že je zrovna v koupelně, a tak jsem čapnul do ruky mobil, abych si zkrátil čas do jeho příchodu.
Tohle sousto šlo ale spolknout dost těžce. Přijatá zpráva od: Irwin.
_____________________________
to čumíte, že to není rok, co?
snad se máte všichni krásně, ily
danke, vaše elíí xx
