Dva dny. Pokud zítra něco neprovedu, provede někdo něco Emily. Čas plynul tak rychle.
"Pojďme se dneska pořádně ožrat, třeba nás něco napadne," zazubila se na mě blondýnka opět okupující můj byt. Tuto větu mi oznámila hned, jak překročila práh spolu s velkou cestovní taškou.
"Ve skutečnosti už asi nápad mám," přiznal se lehce zahanbeně, protože bylo nade vší pochybnost jasné, že teď dostanu bídu za to, že jsem jí to neřekl už v momentě, kdy se moje nervy před tím nápadem v mozku zachvěly.
Místo jakékoliv reakce, kterou jsem si představoval, jsem dostal jen tázavý pohled. "Ale nejdřív si asi vybal," zašklebil jsem se a hned popadl její tašku, abych jí jako správný gentleman pomohl.
Po této formalitce jsem nám oběma uvařil kávu a spolu s popelníkem jsem šálky postavil na jídelní stůl a otevřel okno. Venku už začínalo být opravdu chladno. Spolu s Em jsme se usadili a zapálili si, ostatně jako vždy. Věnovali jsme si významné pohledy na znamení toho, že můžu spustit.
"Máš pořád číslo na Sama?" vydal jsem ze sebe prostě a Emily z toho zaskočilo to kafe. Při odkašlávání kývala hlavou.
"Ehm- mám, ale proč? A jak víš, že ho mám?"
"Prostě to vím. Přes Lucase, irelevantní. Potřeboval bych s ním mluvit, chtěl jsem za ním zajít osobně, ale po tom, co mu barák lehl popelem si nemyslím, že je Bidias Street místo, kam bych se měl za ním vydat," při dokončení věty jsem pokrčil rameny, jako kdyby se o nic nejednalo.
"Mikey, to nezní jako úplně nejlepší nápad," blondýnka zkřivila obočí a vydechla kouř z cigarety.
"Je to ten jedinej nápad. Tím pádem nejlepší," podotkl jsem a ona mi tedy neochotně ukázala na telefonu jeho kontakt, číslo jsem si opsal.
"Hádám, že nechceš jít se mnou," zašklebil jsem se na ni. "Co myslíš?" odvětila.
"V tom případě ti dám klíče od bytu, zvládneš to tu sama?" položil jsem svoji ruku na tu její, abych jí dal najevo, jak moc mi jde o její bezpečnost.
"Zvládnu, neboj se," usmála se vřele a já jí to uvěřil. Doufejme, že tu bude i po mém příchodu.
Dopili jsme kofeinovou bombu já s knedlíkem v krku zmáčkl zelený piktogram telefonu a vyčkával, kdy mi to Sam vezme. Po dvou zapípáních jsem se dočkal.
"Prosím?"
"Ahoj Same."
"Kdo volá?"
"Někdo, kdo potřebuje tvou pomoc."
"Chci jméno."
"Stačí zatím Michael?"
"Přijde na to. Co potřebuješ?"
"Sejít se."
"O co sakra jde? Jsi od Ashtona? Všechno je zplacený, říkal jsem, ať mi dáte kurva pokoj!"
"Ashton je to, s čím potřebuju pomoct."
"Na to ti seru, Michaele."
"Nevíš, o co jde, můžeme se prosím sejít?"
"Jak mám vědět, že mě nepobodáš, jakmile se tam zjevím?"
"Kdybych měl v úmyslu tě zabít, asi bych se tu s tebou takhle nevykecával, nemyslíš? Navíc, můžeš mě klidně poslat do prdele, ale nejdřív potřebuju, abys mě vyslechl."
Následoval povzdych.
"Dobře, kdy a kde?"
**
