Kdybychom teď byli v nějakém filmu, stoprocentně by teď v pozadí hrála píseň Slutgarden od Mansona. Vrhl se po mně, jako bych byla nějaká kořist a stejně tak se mnou i nadále zacházel. Musím říct, že se asi vyzná. Naprosto jsem odhodil veškeré zábrany a stejně tak i mé dosavadní myšlenky ohledně toho caparta, co se mi teď rukou hrabal v rozkroku. Líbali jsme se stále na pohovce v obýváku a ty jeho obrovské nenechavé pracky zacházely dál a dál. Až jsem se divil, co z něj vyklubalo. Ale náramně jsem si to užíval.
Evidentně jsem nebyl jeho první a evidentně jsem nebyl ani jeho poslední. Nejvíc mě vyděsil fakt, že já jsem měl být dole. Tahle role je nepřípustná! Odjakživa jsem vedl já, o to víc mě teď vzrušoval on, ale sakra, být spodkem není nic pro mě. Jak je to dlouho, co jsem byl naposledy sub? Dlouho. Vskutku dlouho, jak by řekl ten blonďatý blbeček. Oh můj bože. Vážně si tady užívám s nejvíc sexy chlápkem z města a myslím u toho na Lucase?
Jak už je známo, Ashtonovi se zkrátka odporovat nedá, takže jsem se své role držet musel. Původně jsem nezamýšlel zajít až takhle daleko, ale jakmile jsem na něj jednou tu prdel vystrčil, už nebylo cesty zpět.
Snažil jsem se nekřičet bolestí, když do mě poprvé vrazil, byl to poněkud nezvyk. Avšak s dalšími přírazy se z této akce stávala poněkud radostná událost. Bylo to dokonalé. Tak dlouho jsem s nikým nespal, navíc Ash přesně věděl, co dělá, a to dělalo slastné věci ještě slastnějšími. Cítil jsem se jako sopka blížící se k výbuchu.
Každý jeho dotyk, každý pohled věnovaný mé maličkosti, každá nadávka, kterou ve slastných stenech prohodil, všechno mě neskutečně vzrušovalo. Byl hrubý a o nic víc mi vlastně ani v sexu nejde. Už ani o to, být dole nebo nahoře.
Svého podřadného poslání jsem se nezbavil ani na samém konci, byl jsem donucen spolykat všechno, co jsem vlastně způsobil já, za to se mi ale dostalo řádné odměny. Dodělal mě pusou.
A to vše se odehrálo na té samé zkurvené pohovce, v jeho domě, během krátké chvíle. Události mého života se nikdy nevyvíjely tak rychle.
"Kurva." posadil jsem se, když bylo po všem a zadýchaně zanadával.
"Tak? Co říkáš, Michaele." miluju, když takhle říká moje jméno.
"Bylo to spontánní a rozhodně..." díval se na mě, jako kdyby každé další písmeno vycházející z mých úst mělo ukončit můj život.
"...rozhodně se to nemělo stát." dodal jsem nebojácně vůči jeho pohledu.
"Ale stalo." pokrčil rameny a roztomile se usmál. Tenhle výraz já moc dobře znám. Je to výraz vítězství. Dostal přesně to, co chtěl. A já jsem kurva slaboch, když si to teď zpětně uvědomím.
"Cigaretu?" podal mi do ruky nikotinového zabijáka, načež jsme si oba zapálili.
Ale byla to celkem slušné romantika podle Clifforda. V krbu plál oheň, my si to tvrdě rozdávali na gauči a završili to příjemným cigárkem, které po sexu bodne snad vždycky. Nemyslel jsem na následky jen na to, jak popíči dobře mi bylo.
"Neříkej mi, že sis to neužil." zamumlal si víceméně pro sebe, ale já ho slyšel a odpověděl.
"Jako jo, užil." trochu jsem se styděl, ani nevím proč, možná proto, že jsem seděl nahý před týpkem, kterého znám pár dní a vím, že dělá zlé věci, hodně zlé věci, ale to je právě to, co mě na něm tak neskonale přitahuje a udělal si ze mě totálního otroka a já blbec mu všechno odkývám, dokonce i to, že jsem si sex s ním nehorázně užil. I přesto že jsem byl dole.
"Dohodneme se tedy spolu na něčem?" nahodil opět ten ďolíčkový úsměv. Přísahám, že takhle krásná tvář nemůže ukrývat tak odpornou osobnost. Je to vůbec legální.
"Myslím, že na něco přijdu." úsměv jsem mu opětoval a vyfoukl kouř, ještě celý rozpolcený z nedávné euforie jsem mu chtěl dát celý svět za to, co on dal mě.
"Tak se mi to líbí." nedopalek uhasil v popelníku a vlepil mi ještě jeden polibek. Pak šel do kuchyně pro další víno.
**
Otevřel jsem oči a jako posledních pár týdnů, i dnes mi hlavou proběhla jako první myšlenka o tom, jestli události, o kterých vím jako posledních, byly skutečnost nebo jen sen. Většinu času dojdu k té první variantě. Ostré světlo všedního dne mě udeřilo. Cítil jsem se jako po opici, ale trochu jinak. Taková moc příjemná verze kocoviny.
Ležel jsem na stále na tom pohodlném kusu nábytku, kde se včera děly ty nechuťárny a byl jsem pořád nahý, ale přikrytý nějakou dekou.
"Brý ráno, princezno." zaculil se na mě on. Vypadal jako anděl. Stál před svým francouzským oknem, slunce ho osvěcovalo ze všech stran a bílý župan, co měl na sobě, jako by snad zářil. Paprsky mu projížděly přes prstýnky z jeho delších vlasů, ještě mu chyběla křídla a taková ta malá komická harfa.
"Dobrý, dobrý.." zamumlal jsem, když jsem se snažil zaregistrovat ten opakovaný shon všech věcí a vzpomínek.
"Máš štěstí, že ta snídaně nemá nohy, jinak by už dávno utekla." zahihňal se. Posadil jsem se, promnul si oči a střelil znovu pohledem po něm. Byl tak zatraceně nádherný.
**
"Víš.." začal jsem větu s plnou pusou jídla, oh Michaele, jak neslušné, nejdřív to spolkni.
"..tohle je za hodně dlouhou dobu moje první, fakt dobrý ráno." jo jasně, ještě víc ho chval. Ani si nechci představit, jak jeho ego v tu chvíli vypadalo. Jeho výraz ve tváří myslím řekl vše.
"To jsem rád." pohladil mě po vlasech a já zase najel na vlnu výčitek. Co jsem to sakra provedl?
________________________
okej
sorry že jsem dlouho nic nenapsala, nechtělo se mi tbh
je to zase mrtě sračka takže pardon:DDD
to je asi všechno dneska
danke, vaše elíí xx
