Dostanu teď pusu, nebo přes držku? To byla nějaká zapeklitá otázka. Směřoval to kamsi pryč z ulice a pak se pohyboval víc v těch méně viditelných uličkách. Po asi třech minutách chůze a ticha zastavil.
"Proč?" koukl na mě velmi ošklivě a stejně tak se i zeptal.
"Proč co?" opáčil jsem naprosto shodným způsobem.
"Prčo tohle děláš? Pořád si stojím za tím, že musíš bejt nemocnej."
"Řekl jsem ti, že je to motivací."
"Na to ti seru!" bouchl pěstí do zídky a pak rukou chvilku třásl, asi aby se zbavil bolesti. Blbečku, každý ví, že rána pěstí do zdi bolí.
"Hele a co ti je vůbec po tom? Proč po mně vlastně ještě pořád jdeš? Žij si svůj život, já budu žít svůj a vzájemně si to naše bytí nebudeme nijak obtěžovat."
"Dokud budeš lízt k babičce tak budeme."
"Spíš dokud tam budeš jezdit ty," zasmál jsem se, "dokud tě Ash nenasadil, ani jednou jsem tě tam neviděl."
Lucas nevěděl, co na to má říct, měl jsem pravdu a on to moc dobře věděl. Problémem byl fakt, že se za každé situace snažil mít navrch, teď bojoval se svým vnitřním já, aby z něj vylezla nějaká super stěračská odpověď.
"Pořád jsi mi ale neodpověděl," zbaběle utekl zpátky k předchozímu tématu.
"Nemám co ti k tomu říct. Neznám tě a ty nepotřebuješ znát mě, teda víc než do míry, ve který mě znáš teď, což už je podle mě až příliš. Ale zkrátka nemám nejmenší nutkání se ti nějakým způsobem svěřovat."
Založil jsem ruce na prsou a pohledem mu dával najevo, že mi je u prdele. On nasadil ten jeho klasický nasraný výraz a začal dýchat víc nahlas.
"Do toho, zmlať mě, vím, že máš vztek, tak si bouchni, chvilku si poležim a pak půjdu domu, ublížil jsme tvýmu kámošovi, jsem zasranej parchant, co si tohle zaslouží, jsem vrah, žhář a kdoví, co vyvedu příště," koukal jsem mu přímo do očí a užuž to vypadalo, že se opravdu zase něco semele, ale na poslední chvíli si vše rozmyslel a jakoby rezignoval.
Trošku jsem nechápal, co se právě stalo. Totiž; stál jsem se zavřenýma očima a čekal na tu ránu, na tu bolest, co mě odlepí z místa a třeba vrátí zpátky na zem, ale nepřišla a když jsem oči otevřel, jen kroutil hlavou.
"Takhle mě už víckrát neprovokuj, jo?" nakonec mě hrubě strčil do ramene, zapotácel jsem se a udělal krok dozadu, a to bylo všechno, vážení.
Odcházel; vyšel pryč z té uličky, kde jsme byli a regulérně odcházel pryč, bez jediné zmínky o tom, že to má třeba v plánu.
"Hej!" křikl jsem po něm, když už byl dobrých 40 metrů ode mě.
Nečekal jsem, že se otočí, ale opak byl pravdou, a dokonce i zastavil.
"Celkem ses předvedl, chlapáku." rýpl jsem si do něj, nevím, přišlo mi ubohé a totálně nechlapské to, co právě udělal.
"Jednou odpověď na svoji otázku najdu," odpovídal, "dneska to však ale nebude," druhou část věty dořekl už tím svým typickým jsemubabičkytakmusímhrátšprta hlasem. Oba jsme se tomu zasmáli. Achjo, proč takový nemůže být za každých okolností? Vtipný a relativně přátelský? To bych mu nahned smazal tu bitku u auta. A dokonce bych mu nabídl i něco víc. Rozhodl jsem se počkat, až si na to přijde sám.
**
Přišel jsem domu a až v tu chvíli si uvědomil, že jsem nechal doma telefon zapojený v nabíječce. Koukl jsem na něj a spatřil asi 4 nepřijaté hovory a 2 zprávy od Em. Díkybohu to alespoň nebyl dotěrný Ashton.
První zpráva obsahovala větu Dlužíš mi vysvětlení brouku xx a druhá Buď radši mrtvej nebo pryč ze státu, zvedni to!
Ajo, Emily, na tu jsme úplně zapomněl. Minule si toho se mnou dost zažila a já ji to vlastně měl objasnit. Nemůžu se ji ale přeci přiznat k Peklu. To ne.
Okamžitě jsem vytočil její číslo. Po asi dvou zapípáních to vzala.
"No nazdar," cekla protivně, bylo ale znát, že jen na oko.
"Ahoj, moc se omlouvám, nechal jsem si mobil doma a-"
"Ty svoje výmluvy si strč do prdele!" teď zněla o něco víc vážněji. Polkl jsem.
"T-ty jsi naš-tvaná?" hrozně jsem se bál toho, že bych o ni měl teďka přijít.
"To si piš, že jsem. Takže okamžitě naklusej před barák, za chvíli tamtudy pojedu, tak se alespoň stavím pro pár odpovědí."
Zas a znova jsem měl nervy v kýblu. Všichni po mně najednou chtěj zkurvený odpovědi! Teď ještě zbejvala nějaká podobná stupidita od Ashe a bylo by to geniální.
"Em, fakt mi to promiň, hned jsem dole." už při hovoru jsem se pomalu vydával na cestu.
"Vždyť si jednom dělám prdel, Mikey. Jen se prostě sejdeme tak za pět minutek u vchodu, jo?" najednou zněla zase tak příjemně, tohle jsem miloval. Kéž bych byl schopnej být alespoň minimální heterák.
Jak tedy řekla, tak jsem udělal a ještě, než stihla přijet, zapálil jsem si. Přijela přímo před vchod, vylezla s nejvyšší noblesou a sotva, co došla ke mně, natáhla ruku se slovy: "Nemáš jedno?"
Zasmál jsem se a cigaretu ji samozřejmě nabídl. Vypadala jako dáma, ale chovala se stejně jako já. Kecla si na špinavé schody vedle mě a položila si hlavu na moje rameno.
"Chyběl jsi mi." tahle slova jí vycházela z úst společně s kouřem a mně dělala děsně dobře.
"Však ty mně taky," usmál jsem se na ni, ačkoli jsme věděl, že to vidět nemohla, když koukala dopředu, k tomu jsem si ještě přendal svou zapálenou camelku do druhé ruky abych ji mohl obejmout kolem ramen. Jak říkám, být já hetero, mohli jsme být totálně dokonalý pár.
Když jsme oba dokouřili, prudce se zvedla z mého náručí a podívala se na mě.
"Ale teď chci, prosím, vysvětlení."
__________________________________
hej zmrdi
novej díl muhahahaha
miluju vás
díky předem za všechny voty a komenty
to je vše, see ya later
danke, vše elíí xx
