Přestal jsem dokonce žvýkat svou snídani v údivu, když jsem zíral na displej svého telefonu.
Od: Ashton
10:42
Dobrou chuť.
Neprodleně jsem vyskočil ze židle a prohledával byt. Po Lucasovi ani stopa. Doprdele. Začínal jsem panikařit. Může uplynout 24 hodin, aniž by mi tenhle sráč nekazil život? Já myslel, že kurva zdechnul! Sebral jsem koule až z paty a vytočil jeho číslo, dluží mi odpovědi. Netrvalo to ani tak dlouho, myslel jsem, že mě nechá čekat, hovor byl přijat po několika vteřinách.
"Kde je?" vyřkl jsem, sotva jsem uslyšel zašustění signalizující, že už jsem spojen s druhou stranou.
"Ty si myslíš, že tuhle informaci dostaneš? Jen tak? Zadarmo?" ozvalo se z druhé strany, ale určitě nešlo o Irwina. Tipuju, že to byl ten kretén Joshua.
"Nemáš se starat o svýho umírajícího šéfa?" opáčil jsem bezmyšlenkovitě, vřela ve mně krev.
"Michaele, Michaele... ty jsi zahodil už tolik svýho potenciálu."
"Na potenciál jsem se neptal. Položil jsem ti už dvě otázky a ani na jednu jsi mi neodpověděl. Kde je?" poslední slova jsem již cedil mezi zuby.
"Nepokládáš ty správné otázky," zaznělo z telefonu, měl jsem chuť ho vyhodit z okna, "důležité není kde, ale na jak dlouho?"
Na tohle jsem nemohl najít správnou odpověď, tak jsem jen mlčel.
"A především by byla na místě otázka: ach, co mám obětovat pro to, abych ho zachránil?" dramatickým hlasem imitoval mě.
Nastalo ticho. Já neměl co říct a druhá strana evidentně taky ne. Po několika vteřinách se ozval jen smích klasického záporáka.
"Máš asi tak hodinu. Nezapomeň s sebou vzít Pearl," ihned po této větě hovor skončil.
Kam kurva? Je krásný vědět, že na to mám hodinu a mám evidentně obětovat bývalou nejlepší kamarádku, ale kam? Vzhledem k celému tomu klišé, co se pojí s mou situací bych se nedivil, kdyby Hemmings ležel přivázaný někde ke kolejím.
Neprodleně jsem vytočil číslo, které jsem měl v mobilu ještě stále uložené jako Emily.
"Vezmi auto a přijeď ke mně, okamžitě," oznámil jsem jí, sotva zvedla telefon.
"Michaele, co se děje?"
"Na to nemáme čas, dělej, přijeď, čekám před domem."
Evidentně chtěla ještě něco říct, ale to už jsem stihl hovor položit, abych zdůraznil naléhavost celé situace. Teď nezbývalo jen doufat, že se na mě nevysere.
Vyběhl jsem ven ze dveří a zapálil si. Rozhlížel jsem se kolem a ustavičně přemýšlel, kde by mohl být. Za několik minut se z obzoru řítil stříbrný sedan, jež řídila blondýnka. Časování bylo perfektní, zrovna jsem zašlapával nedopalek cigarety. Naskočil jsem do auta.
"Kam mám jet?" zeptala se Pearl bez pozdravu.
"Já- nevím." pokrčil jsem rameny a zajel si rukama do vlasů. Upřímně- bylo mi do breku.
"Dobře, žádnou paniku. Prosím, řekni mi, co se sakra děje."
"Irwinovi chlapi někde drží Luka. Nevím kde, nevím kdo, ale máme prý hodinu na to ho najít. Z čehož už dobrých 10 minut uplynulo, mimochodem."
