Cesta domu nakonec proběhla úplně v pořádku, až podezřele moc. Houston byl tichý a klidný a během nedlouhé chvilky jsem otevíral dveře.
"Em? Jsem zpátky!" vtrhl jsem do prázdně se zdajícího bytu a prakticky se tam vítal.
"Kde jsi, kotě?" zeptal jsem se po chvíli, když se mi nedostávalo žádné odpovědi. Zneklidněl jsem.
Položil jsem tedy nákup do kuchyně a rozhodl se prohledat byt. Místo Emily jsem ale našel další zasranou obálku. Asi nechám vydat petici a seženu podpisy pro zákon o zakázání obálek.
Jak mi bylo už pár týdnů známo, žádná obálka neobsahovala nikdy nic příjemného. Ovšem teď tomu nebylo jinak.
Zazvonil mi telefon. O bože, jak já si přál, aby to byla Em a řekla mi, že musela rychle jet domu, ale že je v pořádku a nic se nestalo a v obálce mám třeba její fotku na zeď jako omluvu, že musela odjet dřív.
Chňapl jsem mobil do ruky, na číslo volajícího ani nekoukal a ihned ho přiložil k uchu.
"Nechybí ti něco?" zasmál se člověk na druhé straně, stoprocentně to byl muž, ale Ashton to nebyl.
"Sráči, kde je?" bouchl jsem si pěstí do stolu, na Em mi nikdo šahat nebude.
"To by bylo moc jednoduché, nemyslíš?" osoba se mi stále vysmívala, a vlastně oprávněně, byl jsem tak nějak bezmocný.
"Co mám udělat?" povzdechl jsem a smířil se s krutým faktem, že budu opět vydíraný. Tentokrát to ale zašlo příliš daleko.
"Je to vlastně velmi prosté. Zakázku už jsi přeci dostal," podotkl cápek a mně bylo hned jasné, že je to buď Em nebo Lucas.
"Ta obálka na stole? Co je v ní?"
"Ty ses ještě nekoukl? Měl bys, ať si máš co dát do rámečku, hrdino," z druhé strany se opět ozval pohrdavý smích," moc času nemáš."
"Konkretizuj," špitl jsem, mísily se ve mně nejrůznější pocity a emoce.
"Asi tolik, než ptáček zase zazpívá," nesnášel jsem to, nesnášel jsme, jak si se mnou každý akorát hraje a teď byl dokonce v sázce život mé nejlepší přítelkyně. Musel jsem konat.
Hovor skončil hned po doznění věty, neváhal jsem ani vteřinu a obálku otevřel. S tou fotkou jsem měl vlastně i docela pravdu. Jenže místo jejího krásného úsměvu jsem mohl spatřit akorát strach v jejích očích, když ji obraz ukazoval svázanou na židli v nějaké prapodivné místnosti.
Svět se mi hroutil, zkurvysyn Ashton! V zápalu stresu a agrese jsem sbalil své náčiní a vydal se směr Irwinovic rezidence. Bylo mi úplně jedno, kdo mě uvidí, jestli mě někdo chytí, nebo jestli je snad někdo uvnitř domu. Vše jsem hodil za hlavu a spoléhal na svou intuici (zatím mě ještě nezklamala), která napovídala, že by Ashton mou Em nikdy na tak nápadné místo nepřitáhl.
Co jsem mohl spotřebovat, to jsem taky spotřeboval a všechno se odehrálo děsně rychle a já se pak taky zanedlouho vrátil zpátky takzvaně nohama na zem a uvědomil si, co to sakra dělám. Pálím dům hlavě mafiánské rodiny mého rodného města. Kurva.
Jenže bylo moc pozdě na nějaké zachránění situace, dům už by v plamenech a mně nezbývalo nic, než jen rychle vyhledat nějaký úkryt.
Naštěstí jsem se stihl vzpamatovat z toho záchvatu dřív, než jsem se nechal chytit. Teď zbývalo jen doufat, že je Ashton uvnitř a že Emily naopak není. To druhé dobře, první špatně.
**
Irwin vyvázl téměř bez zranění, jen si pohmoždil ruku, když se snažil dostat z domu ven, o to víc mi teď půjde po krku. A asi ne jen on. Kdo mi to vlastně volal, že drží mou milou blondýnku?
Měl jsem strach teď cokoli dělat. Zmocnila se mě snad nekonečná panika. Než ptáček začne zpívat, jak pravil bezejmenný věznitel. To znamenalo, že Luke něco ví a že to hodlá použít, pokud ho já nezastavím. Jenomže zastavit v tomhle případě znamenalo smrt. A to já doopravdy nechtěl.
Musel jsem s ním mluvit. Musel jsem s ním vše probrat, on byl kupodivu teď ten jediný, který mi dokázal alespoň poradit. Vydal jsem se tedy horlivě k paní Wilsonové doufajíc, že vnouček bude zrovna přítomen.
"Dobrý den, Samantho, je tu Lucas?" neměl jsem chuť na okolky, zeptal jsem se hned u vchodu a nemínil jít dál. Jen jsem nervózně poklepával nohou a čekal na odpověď.
"Ahoj, to víš, že je, mám ho zavolat?" usmála se vlídně, bylo mi až líto, že jsem na ni opravdu neměl čas.
"Ano, prosím, potřebuju s ním rychle mluvit," nechci ani vědět, jaká myšlenka musela projít stařence hlavou, když se sama pro sebe zašklebila po mém výroku.
A jako kdyby věděla, jak moc spěchám, tak rychle přede mě "pohodila" svého vnuka a zavřela za námi dveře, naprosto beze slova. Beztak nakonec mafii velí ona.
"Co se děje?" Lucas vypadal, že snad poprvé o ničem neví, popadl jsem ho za zápěstí a táhl ho pryč z jejich zahrádky. Vycuknul se mi až za brankou.
"Kurva, co děláš?" otřel si ruku do šedého trička s ohrnutými rukávy. Sexy. Ne, dost šlo o vážnou situaci.
"Potřebuju s tebou mluvit. Pojď."
**
Ocitli jsme se na kraji jeho ulice a zalezli na takové opuštěné dětské hřiště. Posadili jsme se na lavičky a oba si zapálili.
"Tak? Čekám," vykulil oči a věnoval mi pohled, který mě snad měl až upokojit, že určitě nejde o nic děsného. Ale šlo.
"Má Emily," oznámil jsem prostě.
"Kdo je Emily?" nechápal, o čem mluvím a já zas nechápal, že on nechápe.
"Udivuje mě, že se na to ptáš." ve všem tom zmatku jsem si stihl najít prostor pro nepatrný úškleb.
"O tomhle už nic nevím, o koho jde? Sestra?"
"Víš, že žádnou nemám a víš, že je to má nejlepší kamarádka. Vlastně skoro jako sestra, haha," odmítal jsem věřit jeho kecům o tom, že o Em neví, byla by to hloupost.
"Ne vážně," pokrčil rameny a tvářil se, jako když se zeptáte dvanáctiletého kluka na to, jestli ví, odkud se berou děti.
"Lucasi, nebudu naštvanej, když mi řekneš, že o ní víš. Potřebuju vše vyřešit rychle, a to nepůjde, když budeš zbytečně prodlužovat každou věc. Okrádáš mě o drahocennej čas, vole," koukl jsem mu přímo do očí, aby pochopil, že na něj mluvím naprosto seriózně, a co víc; do těch jeho očí bych mohl koukat celé dny.
"Spala s mým Samem," sklopil hlavu a zesmutněl. Ale ne, sakra, tohle jsem nechtěl.
"To je věc, která je aktuálně dost nemístná. Zaprvé už to není tvůj Sam a zadruhé to absolutně nesouvisí s mým problémem."
"Já mám řešit tvůj problém?"
"Je to i tvůj problém. Vysvětím ti, o co jde."
___________________________________
haha
díky vaší náruživosti (tím myslim tak dva lidi, vy lemry)
se mi podařilo zplodit další rádoby děsně akční díl, tak jste si ho snad užili a já jdu hned psát pokráčko, ať nebrečíte
tenhle díl je s věnováním pro sluníčko @@vendxy
miluju vás
danke, vaše elíí xx
