"Lucasi?" promluvil jsem na něj, ani se neopovážil sundat hlavu z mého ramene.
"Hm?" cítil jsem, že se jen malinko nahnul směrem ke mně, ale stále se culil s přivřenýma očima a já byl zmatený, ale spokojený.
"Co to děláš?" ušklíbl jsem se na něj a zakroutil u toho hlavou.
"Nic, promiň," okamžitě se odtáhl, ale já ho zastavil.
"Mně to nevadí," upokojil jsem ho za doprovodu toho neupřímnějšího z pohledů, jaký jsem zrovna mohl použít.
"Tak fajn," zavrtal se zpátky do mezery mezi mou bradou a rameny. Z nějakého důvodu jsem ho začal hladit po vlasech, když už se u mě tak pěkně uvelebil.
Neskonale roztomilé bylo to blonďákovo spokojené povzdechnutí, když jsem mu prsty zajel do vlasů, přejížděl jimi po jeho hlavě a hrál si s každým pramínkem zvlášť.
Čas od času kolem nás prolétl ten chladný vánek, co spojuje léto s podzimem, nebe bylo zatažené, ale to mi nevadilo, neboť tu největší hvězdnou záři jsem mohl spatřit v jeho očích, které se na mě dívaly tak toužebně, jako by měly tolik, co chtějí nabídnout.
Minuty s ním plynuly neskutečně rychle, během pár dalších okamžiků mi vibroval v kapse telefon, což nás vyrušilo z našeho romantického rozjímání.
"No?" nevrle jsem cekl na volajícího.
"Kde kurva jseš?" ani on nebyl zrovna příjemný.
"Budeš mi dávat večerku v mym vlastním bytě?" vysmál jsem se mu.
"To si piš, že budu, koukej dovalit, jsem tady sám a nechci tady bejt sám."
"Mám teď na práci něco jinýho," snažil jsem se ho přesvědčit, abych tak mohl strávit déle času s Lukem.
"To si s někym honíš péra nebo co?"
"I kdyby, tobě to může bejt úplně jedno. Prostě čekej, já za chvíli přijdu."
Ukončil jsem hovor a otočil se zpět na blonďáka, který měl ve tváři poněkud štěněčí výraz.
"Za chvilku?" zeptal se sklesle, evidentně si mou přítomnost užíval tak, jako já tu jeho.
"Neboj, nikam nespěchám," podotkl jsem a vytáhl krabičku cigaret. Oba jsme si zapálili a pokračovali v nicneříkání doprovázené zvuky nočního města. Lavička za bytovým komplexem se nejeví jako nejideálnější místo pro takové situace, ovšem nám to stačilo.
"Zalíbil ses mi, Michaele."
"Už jsi mi to říkal, Lucasi."
Šeptali jsme k sobě a dívali se u toho do očí.
"Ale říkám ti to znova. A řeknu to třeba ještě tisíckrát."
"Neplýtvej slovama na někoho, kdo za to nestojí," opáčil jsem svým typickým naprosto nesebevědomým tónem a on mě jednou rukou chytl pod bradou a nasměřoval si můj pohled přímo na sebe.
"To už nechci slyšet," zakroutil hlavou a následně mě pohladil po tváři. Stále mě držel.
"Promiň, jen jsem dlouho nezažil takový chování," ospravedlnil jsem se a chtěl sklopit pohled, ale nemohl jsem, protože si mě stále přidržoval, abych vydržel mu do těch očí koukat.
"Jaký?"
"Luku já nejsem jeden z lidí, kterej by byl nějakým způsobem oblíbenej, nebo alespoň někdo, kdo občas přijde ve zřetel. Já jsem prostě jenom špína společnosti a nevýrazná osoba, mě překvapí, že si mě vůbec někdo všimne, natož někdo, kdo by mě mohl mít i rád."
"Co Emily?" šikovně opáčil.
"Emily je moje heterosexuální kamarádka. Věř, že mezi jí a mnou je něco mnohem jinačího, než mezi náma dvěma."
"A co myslíš, že je mezi náma dvěma?" zatraceně, tyhle jeho otázky mě dostávaly do slepé uličky.
"Ať už je to cokoliv, ať už je to jakkoliv, líbí se mi to," chytl jsem ho za ruku.
"Mně taky," řekl tiše.
Pak už jsem mohl jen cítit, jak se mi do spodního rtu zatlačil ten kovový kroužek, když mě políbil. Rozhodně jsem neodmítal spolupracovat a chytl si ho za zátylek. Po pár vteřinách jsem oželel i nedokouřenou cigaretu a někam za sebe ji náhodně zahodil, abych si ho k sobě mohl přitáhnout oběma rukama.
Polibek trval asi dvacet sekund, co se dá dělat. Nevím, kdo z nás tím byl víc zaskočený, ale zjevně jsme oba byli v rozpacích, když jsme si po něm vyměňovali udivené pohledy. Nakonec jsme si ale věnovali vřelé úsměvy a políbili se ještě jednou.
**
"Co se kurva dělo?" z růžového světa mě zpátky na zem postavil právě Ash, hněvající se ve dveřích, jako by byl moje matka. Ne otec, matka.
"Nech mě bejt, nic ti do toho není," cekl jsem protivně. Ano, z tak dobré nálady mě přivedl zpět na nulu. Měl jsem vztek.
Naložil jsem si dalšího panáka té whiskey, ze které k mému údivu neubyla ani kapka (poctivé spolubydlo) a ve vteřině ho do sebe kopnul. Stále jsem cítil chuť Lucasových rtů. Ale zpět do kruté reality. Přede mnou stál kudrnáč, co si hraje, že je můj rodič a já neměl nejmenší ponětí, jak mu vzdorovat nebo minimálně mít v prdeli to, co mi říká.
"Michaele ale-"
"Ashtone, do píči. Tohle je můj byt, moje pravidla, můj nějak strávenej čas. Ty seš tady jenom proto, že máš zkurvenej život. Tak si sedni na prdel a nech mě laskavě na pokoji, já se taky nestarám o to, co děláš ve volnym čase, netýká-li se to Emily. Můžeme si prosím sednout a udělat si klidnej večer jako každá jiná domácnost v tomhle baráku?" mít v sobě ještě pár takových panáků, tak přísahám bohu, že by mu přistála ta sklenička na hlavě.
Bohužel pro mé ego, můj drahý spolubydlící se ani nenamáhal s odpovědí, jen si přehodil jednu nohu přes tu druhou a potáhl si z cigarety. Zakoukal se do televize a raději už po zbytek večera dělal, že o mně neví. Konec dne se tedy nakonec stal chladným a tichým, jako tomu bylo doposud.
Chyběl mi Lucas. Tenhle den mi přinesl další pozitivní vlnu do života. A nejlepší by fakt, že jsem s ničím nemusel začínat, takhle se necítím tolik nuceně. Nikdy by mě nenapadlo, že to s námi dopadne nějak takhle. A vida, zázraky se dějí, a nejen o Vánocích.
______________________________
já nevim
je to divný:DDD
ale tak třeba se vám to líbilo
pokud jo, budu moc ráda, když necháte hvězdičku nebo komentík:---))
danke vaše elíí xx
