Ve tváři jí pohrával nepříčetný výraz, ruce se jí klepaly a bylo naprosto evidentní, že nejedná úplně dle vlastní vůle. Doprdele. Zakleli jsme si pro sebe s Lucasem a uvažovali, zda je teď moudré z auta vylézt ven, nebo ujet pryč.
Jakmile zmerčila naše obličeje za předním sklem Lucasova auta, vstala a mířila k nám.
"Co mám dělat?" panikařil blonďák.
"Já fakt kurva nevím. Šlápni na to, jeď někam daleko, zavolám jí a zeptám se, o co jde."
Lucas uposlechl můj rozkaz a snažil se ujet rovně po ulici dál. Na křižovatce, která je hned vedle mé bytovky, se ale zničeho nic zjevilo černé SUV patřící stoprocentně Irwinovi.
"Otoč to, dělej!" zařval jsem, Hemmings tak tak vytočil prudkou otočku o 180 stupňů a rozjel se na druhou stranu. Ovšem i ta už byla zablokovaná dalším, tentokrát stříbrným bavorákem. Obklíčili nás.
"Tak jo, ty zůstaň tady, já jdu ven," pronesl jsem s relativním klidem, ale Lucas mě popadl za paži hned v momentě, kdy jsem se pohnul, abych naplnil, co jsem právě řekl.
"Jdu s tebou, nenechávej mě tady," pověděl a věnoval mi upřímný pohled, snad jako kdyby už byl smířený s tím, že nás teď oba odprásknou.
Vystoupili jsme tedy oba z auta s rukama nad hlavou na znamení, že se vzdáváme. Ani jeden z nás nebyl ozbrojený, octli se taky tedy Ashtonovi kumpáni ve značné přesile.
"Co se to sakra děje?!" vykřikl jsem především po blondýnce, neboť zrovna od ní bych takovouhle strategii nečekal.
"Dej mi klíčky od auta," zamračil se Calum na Lucase a ten protestoval.
"Nebudeme tady blokovat provoz ani vzbuzovat pozornost, dej mi klíčky! Neboj, zaparkuju ti ho do bezpečí," zazubil se ke konci věty, přeci jen jsme pořád stáli všichni uprostřed silnice, jako by nic. Na to už blonďák nemohl zareagovat jinak, než že hodil klíč s černými tlačítky pro odemykání pár metrů před sebe, kde je Calum sebral.
"Co kdybychom šli nahoru?" zeptala se mě Emily rozklepaným hlasem, i přesto se snažila si ve tváři držet spravedlivý a důrazný výraz, až bych jí to snad i věřil, nebýt právě zmiňovaného defektu ve hlase.
Kývli jsme téměř nastejno a odebrali se do mého bytu. Já, Emily, Ashton a Josh. Polkl jsem a bál se, co přinesou další minuty. Usedli jsme na pohovku, Emily si sedla naproti nám, zbraň s tlumičem nepřestávala mířit na Lucase, Ashton se postavil do výklenku mezi kuchyní a obývákem a opřel se zboku o zeď, Josh se zády opíral o desku mých vchodových dveří. Atmosféra zhoustla, nikdo jsme podle mě kloudně nevěděl, co se teď bude dít, ovšem to napětí by se dalo krájet.
"Než ptáček zase zazpívá, vzpomínáš si, Michaele?" započal Ash konverzaci. Jen jsem přikývl.
"Co sis myslel, že by to mohlo znamenat?" položil další otázku, já na ni ale neznal odpověď.
"Že Luke něco ví?" spíš jsem se ho zeptal nazpátek, než že bych odpověděl a opět těžce polkl sucho v ústech.
"Správně," usmál se na mě vřele a tleskl u toho rukama.
"Další otázka. Myslíš si, že jsem o žádný posraný flashce celou dobu nevěděl?" ohnul záda, aby se tak pomyslně dostal blíž ke mně, načež střelil pohled po Em, aby se ujistil, že je stále schopná ve vteřině jednomu z nás odprásknout hlavu.
S Hemmingsem jsme si po téhle větě vyměnili pohledy a dali si tak navzájem najevo, jací jsme ubožáci, že nás to nenapadlo.
"Logická úvaha, pánové, to je to, čeho máte očividný nedostatek," odlepil se z místa a začal pochodovat po místnosti, ostatně jako to rád dělával pokaždé, když měl navrch, a když měl vysvětlovat proč- má navrch.
"Přeci jen, když zabrousíme do úplného základu; jak by člověk, jako jsi ty, mohl narazit na tak skvělou kamarádku, jako je Pearl?" během věty se otočil opět směrem k Emily a dřepl si k ní tak, aby byli na stejně úrovni, začínal jsem být doopravdy zmatený, "to ti vážně nepřišlo podezřelé?"
Pokrčil jsem rameny a odpověděl stroze: "Asi přišlo."
Emily- nebo Pearl, nebo jak se sakra jmenuje, mi během toho hleděla do očí s výrazem odpusť mi, ale já byl teď až moc zahořklý z toho, co se děje, než abych tomu věnoval pozornost.
"Jak moc já musim bejt skvělej, když jsi na mě nasadil tolik špehů?" vysmál jsem se mu a založil ruce na prsou. Odvážný tah, ale proč ne?
"Přímo úúúúžasnej!" máchl Ashton rukou a podpořil tak svůj sarkastický souhlas.
"Moc to protahuješ, co teda chceš?" zvedl jsem jedno obočí. Při pokusu o přehození jedné nohy přes druhou blondýnka zbystřila a položila ukazováček na spoušť.
"To snad nemyslíš vážně," pokáral jsem bývalou kamarádku a dokončil, co jsem chtěl.
"Ve finále jsem tě chtěl spíš mít pod svojí ochranou. Ale moc ses mi neprokázal. Ani jeden z vás," mluvil chladně, v závěru velmi hrubě do Pearl strčil.
"A víš, co chci, už moc dlouho," odpověděl na mou otázku. Pozdě, ale přece.
Znovu jsem se podíval na Lucase, oči měl zalité slzami. Nemínil jsem ublížit tomuhle človíčkovi za žádných okolností.
"Zmáčkni tu spoušť, Pearl," promluvil jsem k dívce, jež mi najednou byla tak cizí. Věděl jsem, že v tuhle chvíli spoušť stále mířila ke mně.
Ona se jen podívala na Ashtona, který zakroutil hlavou. Neudělala tedy nic.
"Já to neudělám," dal jsem si záležet s artikulací, aby si to kudrnáč zas náhodou nevyložil zle.
"To jsem čekal," zasmál se, "proto to nakonec musí udělat Pearl. Jen jsem chtěl, abys byl u toho, abys viděl, jaké následky tvoje činy mají, abys pochopil, že mě obesrat nemůžeš."
Ta vzápětí pohnula nepatrně pravou rukou o několik centimetrů dál ode mě, tak, aby byl tentokrát v ohrožení Lukův život. Strach z něj přímo sálal, nemohl jsem to vydržet. Ashton stál přímo naproti mně, s tím připitomělým úšklebkem na mě zíral a čekal, co udělám. Lucas držel víčka pevně přimknutá k sobě a hlasitě dýchal. Místností se neozývalo nic, než naše dechy, i tak mi to přišlo jako ohromný rámus.
"Emily," zašeptal jsem zoufale a pohlédl blondýnce do očí. Ta, snad jako kdyby se jí přehrála celá naše společná minulost před očima, začala téměř plakat, ale ve vteřině zase její tvář zkameněla, dávala tím najevo, jak moc je odhodlaná tohle udělat.
"Nechci, aby u toho Michael byl, prosím" zaúpěla zoufale k dlouhánovi a ten ji po delší době k mému údivu vyhověl. Evidentně mezi nimi muselo také proběhnout ledacos, když tím právě popřel to, co řekl předtím. Ashton mě popadl za paži, dotáhl mě k Joshovi a ten si mě převzal a hrubou silou dotáhl za dveře. Octl jsem se s ním na chodbě a propadl v masivní pláč, uvědomil jsem si totiž v tu chvíli pohled, který mi Luke věnoval, než jsem zmizel na dřevěnou deskou kompletně, tak moc si teď nepřál být mrtvý a já všechno dosral.
Seděl jsem na studené zemi, hlava se mi motala, netušil jsem, co mám dělat a nevěřil jsem, že se tohle opravdu děje. Myslel jsem na to, co se mezi námi teď s Lukem stalo a krátce jsem věnoval i nenávistný pohled Joshovi když v tom- jsem zaslechl dva tlumené výstřely.
__________________________________________
omlouvám se, mám dobré důvody k tomu, proč kapitola nevyšla dřív
každopádně snad se vám tohle líbilo a budu se REÁLNĚ SNAŽIT, aby ta další kapitola nebyla zas za měsíc.
ale maturuju, tak mě neukamenujte, když zas slib nesplním, hh
danke, vaše elíí xx
