Only fake? ✔️ (probíhá korekce)

7

Ellie

„Dobré ráno" řekla jsem tátovi a bráchovi, kteří seděli v kuchyni, a něčím se cpali. „Dobré" řekli oba s plnou pusou. Musela jsem se zasmát, protože to bylo vtipný. 

Šla jsem k lednici a vyndala si z ní jablečný džus, neobtěžovala jsem se si vzít sklenici a napila se rovnou z krabice.

„Máš dneska schůzku s Bieberem?" mrkl na mě brácha. Protočila jsem oči. „Dneska ne, až v sobotu, má práci" vrátila jsem zpátky do lednice džus. „Jasně práci" věděla jsem, kam tím míří.

„Hele, tobě i mně může být jedno, co Justin dělá ve svém volném čase" vyjela jsem po něm. „Právě, že nemůže, nechci, abys pak brečela v pokoji a litovala" zarazila jsem se. Co tím myslí? 

„Proč bych měla brečet?" zvýšila jsem hlas taky. „Protože až se zamiluješ a on ti to nebude oplácet, tak budeš zavřená v pokoji a brečet" zamilovaná?

Co to zase je?

„Hele, já Justina nemiluju a ani nebudu, nemusíš mít strach" Justin a já jsme byli kamarádi, a tak to zůstane. „Zatím, ty vůbec nevíš, do čeho jsi šla, ale pak za mnou nechoď" odešel. Nevěděla jsem, co to tady mělo znamenat.

„Má pravdu" otočila jsem se k tátovi. Ten už taky? „Co?" to se proti mně všichni spikli? 

„Má pravdu Ellie, nevíš do čeho si šla, už včera jsi měla skvělou náladu, a to ho znáš ani ne týden, jak myslíš, že to půjde dál?" dál? Nijak.

„Včera jsem měla dobrou náladu, protože mě vzal do studia, ty víš, jak moc jsem tam vždycky chtěla, to byl důvod mé nálady" bylo mi líto, že mě ani rodina nechápala. „Ale vy si stojíte za svým, jdu do školy, tati" ani jsem se nerozloučila, prostě jsem vzala tašku a vyrazila.

**

„Ty víš, že to mysleli dobře" řekla Jenny. Se vším jsem se jí svěřila. Ona to alespoň chápala, taky mi říkala, ať si dávám pozor, ale nemastila do mě různé kecy okolo. „Já vím, ale štve mě to" pohladila mě po zádech.

„Ahoj Ellie" přišla ke mně nějaká holka. Vůbec jsem ji neznala. „Ahoj?" tak nějak jsem tušila, co po mě chce. 

„Víš, ty se znáš s Justinem Bieberem?" a bylo to tady, přesně tohle jsem si myslela. „Ehm no já..." nevěděla jsem, co odpovědět. „Jo znám" kdybych jí řekla, že ne, tak by mi asi nevěřila, nebo já nevím, přeci jenom máme s Justinem už dost fotek.

„A jak je to možný?" sedla si ke mně na lavičku, která byla na chodbě. „Stalo se to náhodou, ale já nemám čas, promiň" rychle jsem se zvedla. Popadla jsem Jenny za ruku a táhla ji na hodinu zpěvu.

„Co je?" zeptala se Jenny. „Nevím, co bych jí řekla" začala jsem panikařit. O tomhle se mnou Justin ani Scooter nemluvili. 

„Ou, oni ti nedali instrukce?" byla překvapená. „Na tohle ne" konečně jsme došli do třídy. Nikdo tady ještě nebyl.

Chtěla jsem něco říct, ale zazvonil mi mobil. Podívala jsem se na volajícího, neznámé číslo.

„Ano?" „Ellie, tady Scooter" kde vzal moje číslo? „Máš dneska čas? Potřebuju se s tebou sejít" zněl naléhavě. „Mám čas ,a kde bychom se sešli?" „Zajel bych k vám, tak kolem 4?" stejně nikdo nebude doma. „Jo to by šlo" odpověděla jsem. „Dobře, tak se zatím měj" „Ahoj" zavěsil.

Byla jsem zvědavá, co může chtít.

„Kdo to byl?" zeptala se Jenny. „Scooter, prý se potřebuje sejít" Jenny klesl úsměv. 

„Děje se něco?" přisedla jsem se k ní. „Já jen, že vždycky jsi chodila ke mně aspoň třikrát do týdne a tenhle týden to nebylo ani jednou" sklopila hlavu. „Já vím, ale promiň"

„Zlobíš se?" začala se usmívat. Co to? „Když mi seženeš Justinův podpis, dáš mi něco jeho, tak se zlobit nebudu" musela jsem se zasmát. „Jasně" co bych pro ni neudělala.

**

„Ahoj" řekl Scooter. „Ahoj, pojď dál" zavřela jsem za ním dveře. Bylo mi trapně, protože náš dům nebyl nic moc a on určitě bydlel v něčem podobným jako Justin. 

„Dáš si něco?" zavedla jsem ho do kuchyně. „Kdyžtak kávu" přikývla jsem a šla to udělat.

„Tady" položila jsem hrnek s kafem před něj a sedla si na židli. „Děkuju" kapku si odpil. „Tak co potřebuješ?" zeptala jsem se ho. „Jako první věc ti nesu výplatu" začal vytahovat něco ze své tašky.

Scooter vyndal peníze a začal je počítat. Bylo jich vážně hodně, ale tohle všechno pro mě určitě nebylo.

„Tady" dal mi ty peníze před nos. Tohle všechno je moje? To snad ne. „Tolik? To nemůžu přijmout" bylo to vážně moc. 

„Nekecej a vezmi si to, zasloužíš si to, zatím jste odvedli skvělou práci" ani mi to moc nepřišlo. „Tak dobře" byla jsem ráda, že mám peníze, ale nechtěla jsem dostávat tolik v podstatě za nic.

„Dál bych s tebou chtěl probrat jednu akci" trochu jsem znervózněla. „Bylo by to až za měsíc, ale je to velice důležité, Justin chce jít na premiéru jednoho filmu a já chci, abys tam šla s ním" to znamenalo hodně lidí, sakra do čeho jsem se to navezla.

„Dobře, půjdu, jenom mám trochu strach" to trochu jsem řekla schválně, měla jsem velký strach. „To zvládneš, bude tam s tebou Justin" jo to mě vážně uklidnilo. „Ještě bychom se sešli a já ti řeknu podrobnější informace" přikývla jsem.

„Mohla bych se na něco zeptat?" zajímala mě jedna věc. „Jasně" usmál se na mě. 

„Ty rande vymýšlí Justin anebo ty?" „Abych pravdu řekl, tak Justin, to první teda já, ale pak už ne, vymýšlí si to sám, a dokonce mi bylo zakázáno ti říct, kam tě bere teď v sobotu" bylo hezký, že si to vymýšlel sám.

„A to chování je taky jeho?" stále mi vrtalo hlavou Justinovo milé chování ke mně a na těch schůzkách dělal všechno, co dělají dva lidé, když spolu chodí.

„To dělá naprosto sám, ale proč se ptáš, něco ti nevyhovuje?" „Ne to ne, jen je hrozně milej a mám pocit, že se vážně snaží dělat všechno tak, jak to dělají lidi, kteří se milují" „No, já si toho všimnul, víš on nechtěl do toho jíst, ale teď si myslím, že tě má rád a nelituje" usmála jsem se. 

Má mě rád? Nikdy mi to neřekl, ale taky se známe krátce. 

„Dobře, tak děkuju" přikývl. „Za málo"

Vyprovodila jsem Scootera ke dveřím, naštěstí tu nikdo venku nebyl a Scooter mohl v klidu odejít. „Měj se" objal mě. „Taky a pozdravuj Justina" zasmál se. „Budu" zavřela jsem za ním dveře a vydala se zpět do kuchyně.

Uklidila jsem hrnek po Scootrovi a šla do pokoje. 

Vzala jsem si noťas, Jenny byla online, tak jsem si ní začala psát a různých blbostech.