Only fake? ✔️ (probíhá korekce)

95 - Ale dá se s tím žít...

Čekání nebylo tak dlouhé :D předem se omlouvám za chyby :)

Justin

„Justine?" volala mi Jenny. „Stalo se něco, Jenny?" zeptal jsem se jí. „Je doma ještě Ellie, nebo už vyrazila?" ona tam snad ještě nebyla? „Ona u tebe není?" začal jsem mít obavy. „Ne, měla tu být už před půl hodinou, volala jsem jí, ale nebere mi to" doufal jsem, že se nic nestalo. „J-á, zavolám jí a pak dám vědět" začal jsem koktat. Co když se jí a Jasonovi něco stalo? Nepřežil bych to. „Dobře, kdyžtak dám vědět, kdyby dorazila" přikývl jsem, ale pak jsem si uvědomil, že mě nemůže vidět. „Díky Jenny" položil jsem mobil a začal přemýšlet, co budu dělat.

Jako první věc jsem vytočil její číslo, no bohužel mi to nebrala, ale aspoň to vyzvánělo. Zkoušel jsem to snad ještě desetkrát, ale nic se nestalo, jen to, že jsem byl víc a víc nervózní.

„Jo?"ozval se v telefonu Scooter. Nenapadlo mě nic lepšího, než zavolat právě jemu. „Scootere, já mám strach, Ellie s Jasonem jela k Jenny, jenže ta mi volala, že k ní nedorazila. Volal jsem jí, ale nebere to, co když se něco stalo?" zněl jsem sakra zoufale. „Justine, uklidni se" jak se mám doprdele uklidnit? To není jednoduchý. „Nepřežil bych, kdyby se něco stalo" z oka mi začaly padat slzy. „Zůstaň doma, jedu za tebou a pokusím se něco zjistit" řekl mi. „Fajn" položil jsem to.

Momentálně jsem propadl pláči. Neměl jsem tušení, kde jsou, co se děje, nevěděl jsem vůbec nic. Všechno v tuhle chvíli mi bylo jedno, jediný co jsem chtěl, bylo vědět, že jsem v pohodě a já je budu mít opět doma v náručí. Nevím jak dlouho jsem jen tak čuměl do blba, ale Scooter tu byl celkem rychle.

„Justine" vzhlédl jsem k němu. Skoro jsem ho ani neviděl pod tím návalem slz v mých očích. „Víš něco?" zamrmlal jsem. Hned jak sklopil hlavu, jsem věděl, že je něco špatně. Něco se stalo a nebylo to dobrý. „Měli autonehodu" začal se mi hroutit svět.

„Musím tam jet" vysoukal jsem ze sebe srozumitelnou větu. „Odvezu tě, sotva stojíš" měl pravdu. Nemohl jsem se ani pomalu udržet na nohou z toho, jak moc mě to bolelo v srdci. Ellie a Jason pro mě znamenají život, kdyby, kdyby umřeli, vzal bych si život. Nedokázal bych žít už s někým jiným. „Bude to v pohodě" poplácal mě po zádech. „Já je miluju Scootere" stáhl si mě do objetí. „Já vím, já vím" šeptal.

**

„Aspoň ty jsi v pořádku" tisknul jsem k sobě Jasona. Hned jak jsme přijeli do nemocnice, vrhnul jsem se na sestřičky s otázkami, kde je moje rodina. Byl jsem rád, že mi neřekli špatnou zprávu. A ještě šťastnější, když jsem měl v náruči svého syna Jasona jen s pár odřeninami. Bohužel jsem opět dostal špatnej pocit, když jsem zjistil, že je Ellie na sále. A totální amok z toho, že vůbec nic nevím o jejím stavu. Jen čekat a čekat.

„Maminka to zvládne" pohladil jsem Jasona po vláskách. Byl trochu vyděšenej, ale není divu. „Máma" řekl a já se na něj pousmál. „Maminka tu bude za chvíli s námi" musel jsem to říkat nahlas, abych tomu věřil. „Za chvíli ji uvidíš" šeptal jsem mu.

„Justine" uviděl jsem jejího tátu s Jane a za nimi byl i její brácha se Sarah. „Co se stalo?" sednul si vedle mě. „Měli autonehodu" zamrmlal jsem a ucítil další slzu, která stékala po mé tváři. „Jason má jen nějaký odřeniny" dal jsem mu pusu do vlasů. „Bude v pohodě, musí" řekl mi její táta. Napsal jsem ještě Jenny a ať to vyřídí ostatním.

„Pane Bieber?" ozval se najednou doktor. Okamžitě jsem vstal i s Jasonem v náručí a přešel k němu. Zrovna vylezl ze sálu, nacož jsme všichni zpozorněli. „Jak je na tom? Prosím řeknete, že to přežije" začal jsem chrlit otázky. „Ellie určitě přežije" usmál se na mě a pak i na ostatní. Neuvěřitelně mi spadnul kámen ze srdce.