Only fake? ✔️ (probíhá korekce)

16

Ellie

„Co budeme dělat?" Justin mě už vyzvedl ze školy. Teď jsme byla u něj doma a já neměla ponětí, co chce dělat. 

„Říkal jsem, že se pokusím zbavit tě strachu, takže teď půjdeme do místnosti, kde zpívám tady doma" vyrazil po schodech dolů. Šla jsem za ním.

„Tady to je" otevřel dveře a mně se naskytl pohled na něco jako studio. Vážně má tohle doma? „Páni"rozhlížela jsem se všude kolem.

„Můžeš zpívat" vybalil na mě najednou. „Cože?" takhle mě chce zbavit strachu?

„Budu na druhý straně, jsme tady sami dva, nikdo jiný, Ellie nebudu se na tebe ani koukat, zatáhnu ty závěsy" ukázal na ně. 

„Ale pořád tam budeš" já to prostě nezvládnu. „Nekecej a nasaď si ty sluchátka" udělala jsem, tak jak mi řekl.

„Teď zavři oči" stála jsem u mikrofonu. Justin mě držel za ramena a šeptal do ucha. „Nadechni se, a pak vydechni" nadechla jsem se, a pak vydechla. 

„Teď si představ, že jsi doma úplně sama a chceš si zpívat sama pro sebe, nikdo tam není, jenom ty" všechno jsem si srovnala v hlavě. „A teď můžeš začít zpívat úplně cokoliv" Justin se ode mě odtáhl.

Za chvíli bylo slyšet pouze zavření dveří.

Věděla jsem, že tady už nebyl, ale byl na druhé straně a já se bála, že se ztrapním. Ale i přesto to jsem to chtěla zkusit. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla znovu.

Otevřela jsem pusu a vypustila ze sebe první hlásku. A pak další a další.

Nakonec jsem začala zpívat, ale měla pořád zavřený oči. Dávala jsem do toho všechno. Cítila jsem, jak mi padají po obličeji slzy, ale zpívala jsem dál.

Justin

Když začala zpívat, potvrdilo se mi to. Vážně uměla zpívat, mohla by to někam dotáhnout, ale musela se zbavit toho strachu.

V půlce písničky jí po tváři začaly téct slzy. Nevěděl jsem proč, možná to budou vzpomínky. V téhle písničce byly slyšet city, měla v ní city, a jelikož tuhle písničku jsem neznal, tak jsem hádal, že ji napsala ona sama.

Když dozpívala, měla pořád zavřený oči, ze kterých už ji teklo mnoho slz. Ani na chvilku jsem neváhal a šel za ní. Něco se stalo a já ji musel pomoct.

„Ellie, co se děje?" neodpověděla. Místo toho se rozbrečela ještě víc. Podlomily se jí kolena, a kdybych ji včas nechytil, spadla by na zem. Vzal jsem ji do náruče a nesl odsud pryč. Obmotala si okolo mého krku ruce a víc se ke mně přitulila.

Nevěděl jsem, co se stalo, ale musel jsem to zjistit.

Položil jsem ji na gauč a držel ji stále u sebe. Byla u mě namáčklá a stále brečela. 

„Co se stalo?" zašeptal jsem. Zvedla se ode mě a koukla se mi do očí.

Ellie

Rozbrečela jsem se jako nějakej slaboch. Jenomže ta písnička byla o osobě, která pro mě znamenala všechno a já už ji nikdy nemůžu vidět.

Bylo hezký, jak mě Justin utěšoval, ale i to nepomáhalo, chtěl, abych mu to řekla, co se stalo, ale já nevěděla, jestli můžu. Nevěděla jsem, jestli dokážu o tom mluvit a nezhroutit se.

„Řekneš mi, co se stalo?" pohladil mě po tváři. „Nevím jestli to zvládnu, ale myslím, že ty jedinej mě dokážeš pochopit" přikývl. 

„Ta písnička je o určité osobě, o mojí mámě" znovu mi tekly slzy. Justin si mě přitáhl k němu a objímal mě. „Složila jsem ji před týdnem, zpívala jsem si to každý den ve sprše a brečela u toho" Justin mě hladil po ruce.

„Umřela, když mi bylo 15, nikdy jsem si s tátou nerozuměla, tak jako s mámou, byla pro mě všechno, mohla jsem za ní přijít s čímkoliv, kdykoliv a ona mi pomohla. Když zemřela, tak jsem se zhroutila. Nikdo mi nedokázal pomoct, pouze Jenny mě nakonec z toho vysoukala. V jednu chvíli jsem se chtěla i zabít" nad touto vzpomínkou se mi dělalo špatně.

„Nedokážu ti říct, jak moc mě to bolelo, nedokážu, protože bych se hned zhroutila" Justin mě více stiskl. 

„Díky písničkám mi vlastně pomáhá se přes to dostat, protože když něco napíšu, tak do toho dám všechny pocity a nemusím se hroutit během dalších hodin" Justin se ode mě odtáhl a koukal se mi do očí.

„Vím, jaký to je, teda, myslím to, jak se dávají pocity do písniček, dělám to taky" to jsem poznala.

„Justine?" „Hm?" nevěděla jsem, jestli mu to můžu říct, ale já musela. „I když spolu hrajeme vztah, i přesto tě mám ráda a já...nechci o tebe přijít" usmál se. „Taky tě mám rád a o mě nepřijdeš" pohladil mě po tváři.

„Uděláš pro mě něco?" kývnul. „Potřebuju domů" „Odvezu tě"

Když mě Justin vysadil doma, ihned jsem šla za tátou a vyplakala jsem se mu na rameni. Vysvětlila jsem mu, proč brečím a on mě chápal. Věděla jsem, že tátovi máma chyběla taky, ale já to odnesla nejvíc.

To, že jsem dneska zpívala před Justinem mi bylo jedno, nic mi na to neřekl, ale jak by taky mohl, vždyť jsem se zhroutila hned, jak to šlo. Věřila jsem, že mi na to něco řekne příště.

Doufala jsem, že jsem se neztrapnila a líbil se mu můj zpěv.