Hunger games- Larisa Dark

Hra na život

Začala jsem si nadávat ..... Zbláznila jsem se? Už ani nevím ...jsem z Kapitolu ...ani nevím jestli je tohle možné ....proč by nemohlo ? „Hloupost" vzdychla jsem ...

Možná by mi chyběla teta Noell, ale strejda ? Ani náhodou ...ty jeho křiklavě žluté vlasy ...Hnus .!
Kéž by tu byla máma ...ta věděla jak to se mnou je ...nenutila mě ..do ničeho. Ale hry budou asi jediná naděje jak se vyhnout všemu tomu přepychu. Při minulích hrách ..jsem si všimla té holky ze 12. Jmenovala se nějak ...nějak na K. Moc se mi nezamlouvala. Přišla mi neklidná.

Ale ten kluk. Peeta! To jméno nejde zapomenout. Je vtipné jak všichni lidé z kapitolu jim věří tu jejich hru na zamilované. Peeta je tak jiný. Občas závidím lidem kteří nežijí v Kapitolu. On je tak čistý a přijde mi tak vyrovnaný. Ale možná si to jen tak namlouvám ,vždyť ho neznám, ale líbí se mi jeho chování, líbí se mi na něm všechno.

Utřela jsem si ruce do ručníku a šla do pokoje. V tom v rádiu ohlásili že dneska na hlavním náměstí v kapitolu bude zahajování her prezidentem snowem. To může být moje příležitost.

O půl druhé jsem si oblekla úzké šaty s květinami které byli růžové a fialové barvy. Fialová paruka s třpytkama zakryli mé černé vlasy tak dokonale že by jste si nevšimli ani pramínku.
Nalepovací řasy se mi proplétají při každém mrknutí. Ještě mi Noell namalovala fialové stíny zakončené spirálou.

Mám pocit umělosti.

,,jsi nádherná.." Ozve se Noell až se jí dojetím roztřepe hlas.

,,Vidíš jak to jde když se chce" ušklíbl se Aleryk.

Obrátila jsem oči v sloup.

Ještě jsem si nazula 10 centimetrové podpadky. A nejistě jsem našlapovala po schodech do pokoje. Až jsem došla k zrcadlu oči jsem vytřeštila....

,,vypadám hrozně "  ještě tak 10x jsem rychle zamrkala abych se ujistila jestli se mi tahle noční můra náhodou nezdá.

,,no tak lariso už vyrážíme" zakřičel Aleryk.

Opatrně jsem přešlapovala ze schodu na schod až jsem dorazila dolů.

,,hlavně úsměv drahoušku" sykne zlomyslně Aleryk.
Mám obavy ..třeba mě Snow nebude tolerovat a do her mě nepustí. Pochybuju ,že tomu nějak pomůže můj vzhled.

Dojeli jsme na náměstí tak za 3 minutky... Byl tak snad celý kapitol ...dalo nám to zabrat aby jsme vůbec na pódium viděli.
V tom byl velký applaus a na podium vtrhl on....bílé vlasy se mu leskli na slunci a s bílou růží v kapsičce na kvádru. Snow..

,,milí lidé panemský a kapitolští. Výtám vás u našich čtvrtohrách" Snowovi se zvedl jeden koutek úst.
Vzal truhličku co byla vedle něj na zlatém polštářku. Otevřel ji a vzal si z truhle malou kartičku.

,,tyto čtvrtohry budou vylosováni splátci kteří už vyhráli a do her půjdou znovu ve dvojnásobném počtu" Snow se upřeně díval do kamer a s nadšením prohlásil
,,a ať vás všechny provází štěstěna"