Hunger games- Larisa Dark

Šíp osudu.

Byla jsem jako odloučená na samotce daleko,daleko od reality. Peeta se stále neukazoval a mě tísnil zmatek. Emotivně jsem viděla budoucnost krásné rodiny a nadruhou stanu ty temné myšlenky. Proč přišly tak náhle ? Co jsem udělala? Hodiny odbíjeli a každou chvíli má začít ten den kdy Snowa zabijou. Ale měla jsem to udělat já. Jak to mám dokázat? Žaludek se mi chvěje a doměnka toho že jsem těhotná mě spíš děsila. Nedokážu zvládnout ani sama svůj život natož abych se starala o další. Chci děti. Moc. Ale pocit nejistoty mě táhne jako kotva ke dnu.
Lehla jsem si na postel a chvíli se dívala do stropu. Podívala jsem se na hodiny. Bylo odpoledne. Přesně hodina a půl od Snowovi zkázy. Nebo nevím jak to nazvat. Snowova zkáza zatím stačí.

,,Ahoj Lar." Otevřou se dveře a v nich stojí usmívající se Peeta.

,,ahoj" usmála jsem se a dala se do sedu.

Snažila jsem se schovat nadšení. Nebyla jsem jen nadšená z toho že mám vlastní dítě. Ale i plná strachu. Nedokázala jsem si představit že právě v mém břiše roste mé dítě a živí se jídlem stejným jak já. Stejně byla radost silnější. A já zakrývala úsměv.

,,děje se něco ? Jsi nějaká. Jiná ?" Usměje se a podívá se na mě od hlavy k patě.

,,ne, nic jsem naprosto v pohodě" v hlavě vidím představu jak mu to říkám, ale nedokázal jsem nic říct jen jsem se usmívala a bůh ví co si Peeta myslí.

,,dobře. Jestli se necítíš na to s tím Snowem. Necháme to udělat někoho jiného. Stačí říct zlato" ukonejšivě si sedne ke stolu a dívá se mi přímo do očí.

,,nene. Opravdu mi nic není neměj starost. Zvládnu to." Sedla jsem si pomalu naproti němu chytla jsem ho ra ruku přes stůl.

,,a už se o tom nebavme. Nebudem si kazit zbytek času dokud tu nebude moc lidí." Usmála jsem se na něj.

,,dobře. A mimochodem jak ti chutnalo jídlo ?" Usmál se a rozhlédl se po pokoji a později zaostřil na prázdný talíř na stole.

,,jo, bylo to neuvěřitelné . to jsi ulovil ty ?" silně jsem polkla a když jsem mu musela skrývat všechno byo to o dost těžší.

,,ano. snažil jsem se ale bylo to mádě taže bylo čerstvé a měkké," usmál se a otevřel skřín.

,,měli bychom už jít" řekne když se přehrabuje v hromadě oblečení.

nic jsem neřekla jen jsem přikývla a odešla výtahem do posledního patra kde na mě čekal Warus.

,,ahooj zlato tak dlouho jsme se neviděli!" radostně vylétne, obejme mě a dá mi pusu z obou stran tváří.

,,ahoj,taky tě ráda vidím" usmála jsem se na něj.

,,takže...mám tady pro tebe tohle. zavři oči" natáhl se pro červený čudlík na panelu a uslišela jsem šum. hlasitý šum.

,,nevydržím to." usměju se a zvědavě držím těžce víčka zavřené.

,,můžeš." tleskl a já prudce otevřela oči.

krásný černý úbor byl na figuríně perfektně vytvarovaný a vypadal překrásně. černě až uhlově vybarvený od kraje po kraj. byl dokonale prošitý a nebyla vidět jediná chybička. a podél figurýny se vypínal lesklý,dlouhý, černý a nádherně lemovaný luk. a k němu toulec s černými šípy které trčeli bílími štětinami nahoru.

,,to-to je moje ?" zakoktám se a obcházím si oblek a luk kolem dokola.

,,ano" vyprsí se Warus natěšený víc než já.

,,celé ?" zpadne mi čelist a nepředstavitelně se chytnu za hlavu.

,,ano Lariso, uplně celé." zasměje se a sleduje mě jak film.