Zmijozelská srdce /HP ff/

3. Uvidíme se na koleji

Regulus měl pravdu. Netrvá to ani deset minut a vlak staví na nádraží v Prasinkách. Lucy se sotva stačí převléknout do zmijozelského hábitu. Ostatním to jde rychleji, takže když si dívka konečně uváže i kravatu, poslední část uniformy, která jí ještě chybí, zbytek osazenstva kupé na ni už netrpělivě čeká.

Amycus si naschvál dlouze zívne. „Lucy, myslíš, že stihneme aspoň dnešní dezert?"

„Hej!" ohradí se černovláska naoko dotčeně. „Tak dlouho mi to zase netrvalo. Vždyť jsme zrovna zastavili."

„Ale i tak na tebe čekáme."

„A držím vás tady snad násilím? Jestli na mě nechceš čekat, tak můžeš jít napřed." Tentokrát už v čarodějčině hlasu není tolik znát ten přátelský podtón jako doposud. Každá legrace má svou mez. Nejprve si z ní dělali srandu ti sedmáci, poté Regulus, do toho ještě ten rozhovor o dívčině povedeném otci a Amycusovo neustálé popichování. Na dívčin vkus už toho je trochu moc.

Amycus si změny v čarodějčině hlasu všimne a radějii spolkne další popíchnutí, které má právě na jazyku. Ale neomluví se, to nemá ve zvyku. Pár vyvolených už mělo tu čest zjistit, že není radno poštvat proti sobě Lucindu Snapeovou. Možná vypadá jako křehká a nevinná dívka, ale v různých uřknutích se vyzná velmi dobře. Ostatně má se od koho učit.

S Regulusem v čele čtveřice vystoupí z vlaku. Lucy se rozhlédne po nástupišti ve snaze najít svého bratra, ale mezi množstvím studentů, které se valí z vlaku na nástupiště, nemá téměř žádnou šanci na úspěch. Za to ale zahlédne Regulusova staršího bratra. Sirius Black zrovna vystupuje ze sousedního vagónu, jako vždy v obklopení svých třech přátel - Jamese Pottera, Remuse Lupina a Petra Pettigrewa. Ti čtyři jsou v Bradavicích už v podstatě legendy. Lucy žádný z nich nikdy nepřirostl nijak zvlášť k srdci. A není to pouze tím, že si dovolují na jejího bratra. Hrdinové. Čtyři na jednoho. I když, hlavními strůjci byli většinou Potter a Regulusův bratr. Nejednou Lucy s Regulusem mluvila o tom, jestli by nemohl se svým starším bratrem nějak promluvit, aby už dali Severusovi pokoj. Ale co zmůže mladší sourozenec proti staršímu? To je asi to samé, jako kdyby se Lucy snažila Severuse přesvědčit, aby se přestal bavit s Averym a Mulciberem, kteří jí někdy doopravdy pili krev.

„Jdeme?" zeptá se Regulus. „Mám už docela hlad." K potvrzení jeho slov mu hned vzápětí zakručí v břiše.

Společně s ostatními studenty, samozřejmě kromě prváků, tedy zamíří ke kočárům, které je odvezou z Prasinek až k bradavickému hradu. Lucy vždycky fascinovalo kouzlo, kterým jsou kočáry očarované, aby dojely z Prasinek až do Bradavic úplně samy. Ve druhém ročníku, když v kočáru jela poprvé, se jí to zdálo jako jedno z nejkrásnějších kouzel. Tehdy si ještě myslela, že ve světě magie je možné vše. Teď už ví, že tomu tak není, ať už jde o oživování mrtvých, nebo třeba o věci obsažené v Gampově zákoně. Kupříkladu peníze. Kdyby si mohla vyčarovat nějaké ty galeony navíc, nemusela by se pořád svých rodičů doprošovat, aby jí koupili něco nového, třeba hábit. Regulus jednou prohlásil, že rodiče, kteří si dítě nemohou finančně dovolit, by si ho neměli pořizovat, natož aby měli dokonce děti dvě. Lucy nemohla jinak než souhlasit.

„Pojď," nabídne Regulus Lucy svou ruku poté, co sám nastoupí do kočáru. Dívka ruku přijme a nechá se chlapcem vytáhnout nahoru.

****

Zahajovací hostina je skvělá jako vždy. Stoly se prohýbají pod nánosy všemožných jídel. Někteří studenti si nandávají na talíře obrovské hromady jídla, až se Lucy diví, kam ho všechno dávají. Jedním z takových lidí je i Regulus, který se právě cpe již třetí porcí dušeného hovězího. Lucy jen zírá.

„Co je?" zeptá se nejmladší Black, když si všimne dívčina upřeného pohledu.

„Dávali ti doma vůbec najíst? Házíš to do sebe, jako bys čtrnáct dní nic nejedl."

„Ha, ha, ha," pronese kousavě Regulus a nandá si na talíř další kousek masa. „Mám prostě rád jídlo. Co je na tom?"

„Nic. Ale ostatní se možná taky chtějí najíst." Regulus dívku probodne pohledem, než si provokativně strčí do pusy další sousto.

„Tak to by si měli pospíšit."

Lucy se usměje a zavrtí hlavou. Je pořád stejný. Už v prvním ročníku se cpal, jako by mu doma nedávali najíst. Když už je řeč o prvním ročníku, v letošním roce moc prváků ve Zmijozelu neskončilo, naopak poměrně dost jich bylo zařazeno do Mrzimoru. Podle Amycuse to tak bylo proto, že skoro všichni vypadali jako hrozní hňupové.

„Tak hlavně, že jsi tam neskončil taky, když v prváku zařazovali nás," ušklíbne se Alecta. Amycus se nejdřív zasměje, ale pak mu úsměv z tváře pomalu zmizí.

„Počkej. Cos tím jako chtěla říct?"

Alecta neodpoví. Místo toho se s úsměvem zvedne a dá se na odchod z Velké síně.

„Uvidíme se na koleji!" křikne ještě na Lucy, než zmizí ve Vstupní síni.

„Tak jak jsi to myslela?" zavolá za svou sestrou Amycus a vydá se za ní.

Lucy jen zavrtí hlavou a pustí se do svého čokoládového dezertu, který se mezitím objevil na stole. Ve chvíli, kdy si strká do pusy poslední sousto, všimne si Severuse, který míří jejím směrem. Myslí si, že jde za ní, ale Severus místo toho zamíří k Regulusovi a něco mu zašeptá do ucha. Regulus přikývne. Starší z obou chlapců hned zase odejde. Chvíli poté se zvedne i Regulus.

„Uvidíme se na koleji," řekne dívčiným směrem a vydá se z Velké síně. Lucy to přijde zvláštní. Co mu mohl Severus chtít?

Počká, až Regulus zmizí ve Vstupní síni. Poté se zvedne od stolu a vydá se svižným krokem za ním. Cestou prochází kolem Severusových spolužáků.

„Kam tak ženeš, Lucindo?" zvolá na dívku Avery.

„Slyšel jsem, že ježibaby mají teď někde sraz, tak asi spěchá, aby nepřišla pozdě," pokračuje pro změnu Mulciber. Jeho slova doprovodí výbuch smíchu.

Dívka se nenechá chlapci nijak vyvést z míry. Pokračuje dál v cestě. Zprvu to vypadá, že je bude ignorovat, nakonec si to ale rozmyslí a ukáže na ně pomocí svého prostředníku neslušné gesto. Dál jim nevěnuje žádnou pozornost.

Když vyjde z Velké síně, Regulus je již na druhém konci Vstupní síně a míří do sklepení. Lucy se pomalu krade za ním. Regulus nakonec zamíří do jedné z prázdných učeben. Zavře za sebou dveře. Lucy se potichu přikrade blíže k zavřeným dveřím a zaposlouchá se. Zevnitř vychází dva mužské hlasy. Jeden patří Regulusovi, v tom druhém poznává svého bratra.

„Ale já vím, že si teď musím dávat větší pozor," říká právě podrážděně mladý Black. „Kdyby se Brumbál dozvěděl, že-"

„Počkej!" přeruší ho najednou starší Zmijozel. Dívka chce slyšet, co se nemá Brumbál dozvědět, ale žádný další hovor už neslyší. Místo toho se jí uši zaplní jakýmsi šumem, který nedokáže nijak vysvětlit.