Zmijozelská srdce /HP ff/

55. I Zmijozelové mají srdce

Severus Snape si přiloží hrdlo lahve ohnivé whisky k ústům a napije se. Sklenička, kterou používal doposud, teď leží u zdi naproti němu, roztříštěná na kusy z toho, jak ji před chvílí mrštil proti zdi.

Severus si znovu přihne z lahve. Snaží se alkoholem otupit bolest, která svírá jeho útroby. Tohle se přece nemohlo stát. To nemůže být pravda. Před pár dny spolu přece ještě mluvili. A teď je pryč... Carrowová, Rosier a Lestrange to přišli vítězoslavně oznámit na dnešní smrtijedskou schůzi. Jako důkaz přinesli její hůlku. A navíc ten její pokoj. Obrácený vzhůru nohama. Jako by tam někdo něco hledal. Je pryč... A Regulus pravděpodobně taky. Jinak by přece dnes přišel na schůzi. Pán zla se po něm sháněl.

Severus znovu zvedne lahev k ústům. Chce se napít, ale lahev už je prázdná. Rozmáchne se a naštvaně lahev mrští proti zdi. S třísknutím se rozletí na stovky střepů. Severus chvíli zírá do plamenů v krbu, poté se sesune ze svého křesla na zem, po čtyřech doleze až ke zdi a začne po mudlovsku sbírat střepy.

„Sakra!" zakleje, když jeden z větších střepů roztrhne kůži na jeho dlani, z rány vyteče pramínek krve.

„Co se stalo?" Severus vrazí do pokoje své mladší sestry, ze kterého se před chvíli ozval dívčí výkřik. Předtím slyšel v pokoji i svého otce, ten tu ale teď není.

„To ti udělal on?" Severus přiskočí ke své sestře a pomůže jí na nohy. Poté ji odvede k posteli. Lucy se celou dobu drží za nos. Zpod její ruky odkapává krev. V očích se dívce lesknou slzy, které jí také stékají po tvářích.

Lucy přikývne. Z hrdla se jí vydere první vzlyk. Bolí to.

„Vydrž, dojdu pro mámu."

Severus Snape potřese hlavou, aby vyhnal vzpomínku z hlavy. Potom sáhne po své hůlce a namíří ji na svou poraněnou ruku. Nakonec ale žádné léčivé kouzlo nepronese. Asi není úplně ve stavu, ve kterém by si dokázal uzavřít řeznou ránu na ruce bez toho, aniž by si tu ruku odčaroval.

Nakonec se tedy zvedne na nohy a odpotácí se do kuchyně, kde na zdi visí mudlovská lékarnička. Nemotorně zevnitř vytáhne obvaz, několik dalších přitom vypadne na zem a rozkutálí se všemi směry. Začne si obvazovat ruku.

Severus chvíli upřeně zírá na dívčinu obvázanou ruku. „Nenávidím ho," pronese poté hlasem tak plným zášti a hněvu, až Lucy přeběhne mráz po zádech.

„Cože?" zeptá se dívka.

Tentokrát se chlapec zadívá dívce přímo do očí a větu zopakuje. „Nenávidím ho."

„Myslíš Lupina?"

Severus přikývne. Koho jiného měl myslet?

„Kvůli tomu, co se mi stalo?"

„Co se mi stalo? Nechtěla jsi spíš říct: kvůli tomu, co mi udělal?"

„Seve..." Lucy se na zlomek vteřiny zarazí. „Doufám, že nechceš udělat nějakou hloupost."

Severus zvedne ke své sestře zrak. „Jako co třeba? Zabít ho? Nebudu říkat, že mě něco podobného nenapadlo, ale-"

„Severusi!"

„Co je? Je to monstrum!"

„Nemůže za to."

Severus si pohrdavě odfrkne. Někdy je tahle trochu mrzimorská část na Lucy naprosto úžasná a fascinuje ho, ale ve chvílích, jako zrovna teď, ho tato dívčinu část neuvěřitelně irituje.

„Co je?" zeptá se podrážděně Lucy. „Na černou magii a obranu proti ní jsi přece přeborník. Víš, že vlkodlaci o úplňku prostě jdou po lidech. Nemůže za to."

Severus si znovu pohrdavě odfrkne, tentokrát přidá i úšklebek. Potom se znovu zadívá přímo na Lucy. „Je to monstrum. Může za to. A nenávidím ho. Tečka." Následně se prudce zvedne ze židle a vydá se pryč z ošetřovny.

Až do této chvíle si myslel, že by Remuse Lupina nemusel nenávidět. Zrovna on ho přece nikdy nešikanoval, i když se ho na druhou stranu ani nikdy nezastal. Teď už má ale Severus jasno. Remus Lupin ublížil jeho malé sestřičce. To nejde jen tak přejít.

„Dost už!" vykřikne Severus Snape a praští rukou do stolu. Nechce na ni pořád myslet. Nemůže. Sám rozhodně ne. Musí si o tom s někým promluvit.

Mladý Smrtijed se zvedne od stolu a potácivě se vydá zpět do obýváku. Tam si na sebe vezme plášť a vyjde ven. Přemístí se. S notnou várkou štěstí si při tom nepřivodí žádný odštěp.

Objeví se před dvoupatrovým domkem v Godrikově dole. Potácivě přejde ke dveřím a zaklepe.

Po chvíli se dveře otevřou. Na prahu se objeví vysoký, štíhlý chlapec.

„Co chceš, Snape?"

Severus Snape zamžourá na postavu před sebou. James Potter.

„P-potřebuju s ní m-mluvit," vykoktá přiopile.

„To nepřipadá v úvahu. Přijď až vystřízlivíš."

James udělá krok dozadu, vezme za kliku a začne zavírat vchodové dveře. Severus ale udělá krok dopředu a vloží mezi zavírající se dveře a jejich rám svou nohu.

„P-potřebuju s ní mluvit, t-teď."

Brýlatý chlapec dveře opět otevře.

„Zapomeň na to, Snape. V tomhle stavu za ní nepůjdeš."

„N-nic mi není. P-potřebuju-"

„Mluvit s Lily. Já vím," skočí Smrtijedovi do řeči jeho bývalý spolužák.

„T-tak mě tam..." Severusova slova přeruší hlasité škytnutí. „Tak m-mě tam p-pusť."

„Ne!" James Potter Severuse doslova odstrčí od domovních dveří, ten se zapotácí a s výkřikem upadne na zem. „Vrať se, až vystřízlivíš."

„Co se děje?" Těsně před tím, než James Potter stihne zabouchnout vchodové dveře, se v nich objeví mladá rusovlasá žena.

„Severusi!" Lily Evansová vyběhne z domu a skloní se ke svému bývalému spolužákovi, který se snaží nemotorně zvednout ze země. Severus Snape zvedne zrak a zadívá se do zelených očí dívky svého života. Dívka v jeho očích spatří slzy. „Co se stalo?"

„O-ona je m-mrtvá."

„Kdo?" nechápe Lily.

„L-lucy," vykoktá Severus a z jeho hrdla se vydere vzlyk.

Lily zalapá po dechu a přikryje si ústa rukou. To snad ne.

„Co se..." Rusovláska nedokáže větu dokončit. I v jejích očích se teď lesknou slzy. Nikdy se s Lucy nijak zvlášť nebavila, ale věděla, jak moc ji Severus miluje. Jeho mladší sestra. Přece nemůže být mrtvá.

„Z-zabili ji." Sotva to mladý Smrtijed vysloví, má opět pocit, jako by mu srdce sevřel někdo do svěráku. Bolí to. Tak moc to bolí. Ale není právě ta bolest důkazem toho, že i přes to všechno, co byl v řadách Pána zla nucen udělat, má pořád srdce a zůstává člověkem? Že i Zmijozelové mají svá srdce?

„Pojď dovnitř, Severusi. Všechno mi řekneš."