Zmijozelská srdce /HP ff/

14. Rodokmen

„Co se děje?" zeptá se Lucy svého přítele. Hned vzápětí si ale vzpomene na několik chvil v Bradavicích, kdy se Regulus choval stejně. „Volá tě?"

Chlapec přikývne, zvedne se z postele a vydá se směrem ke dveřím.

„Musím tam jít. On ví, že teď už nejsem v Bradavicích."

Lucy se také zvedne a následuje mladého Zmijozela z jeho pokoje ven. Regulus zavře dveře a poté se vydá po schodech dolů. Lucy jde za ním. Chlapec se zastaví na odpočívadle v druhém patře, kde se nachází pokoj pro hosty. Černovláska se zastaví vedle něj.

„Asi se vrátím pozdě, tak běž klidně spát. Ráno tě tu provedu."

Lucy přikývne. „Dobře. Buď opatrný."

Chlapec se usměje a dá dívce pusu na rozloučenou. „Neboj, uvidíme se ráno."

Regulus se na dívku ještě jednou usměje, než se vydá po schodech až dolů do přízemí. Černovláska slyší, jak za chlapcem zaklapnou vchodové dveře, poté sama přejde ke dveřím od svého pokoje. Neví, co tu má bez Reguluse dělat. Asi si půjde lehnout, i když se jí ještě spát nechce. Vezme za kliku, ale nakonec dveře přeci jen neotevře. Možná by si mohla udělat menší prohlídku po době sama, i bez Reguluse.

Lucy stáhne ruku z kliky a místo toho se vydá po schodech dolů. Chce začít v přízemí, ale v prvním patře ji zaujmou pootevřené dveře do jednoho z pokojů. Dívka se rozhlédne kolem, nikoho nevidí. Přejde k pootevřeným dveřím a opatrně nakoukne dovnitř. Možná tam někdo je. Ale není. Černovláska tedy vejde dovnitř.

Pravděpodobně se jedná o nějaký salonek. Uprostřed místnosti se nachází několik čalouněných křesel s temně zeleným potahem a malý černý stolek z mahagonového dřeva. Okno halí mechově zelené závěsy. V rohu místnosti stojí masivní psací stůl. Uprostřed jedné ze stěn je také krb. Na rozdíl od krbu ve zmijozelské společenské místnosti, kde oheň snad nikdy nevyhasl, v něm ale žádný oheň nehoří. Vedle krbu stojí dvě prosklené skříně, z každé strany jedna. Co ale dívku zaujme nejvíce, je stěna naproti krbu, celá pokrytá poněkud staře vypadajícím gobelínem zobrazujícím obrovský rozvětvený strom. Uprostřed koruny je vyobrazen rodinný erb Blacků. Když se Lucy na tapisérii podívá pozorněji, zjistí, že jde vlastně o rodokmen. U kmene bude zřejmě jeden z prvních členů rodu Blacků a směrem k okrajům větví přibývají další a další generace. Tuto dívčinu domněnku navíc potvrzuje i zlatý nápis nad erbem – Vznešený a starodávný rod Blacků.

Dívka přejde blíže a prohlíží si jednotlivá jména. Všimne si, že zatímco muži jsou vyobrazeni svými pravými podobami, všechny ženy jsou zaznamenány pouze jako květiny, což jí vykouzlí úsměv na tváři. Že by i starobylý rod Blacků bral ženy jako něžnější pohlaví?

U některých jmen ale podobizna nebo květina chybí. Lucy vidí hned několik jmen, nad kterými je ve tkané látce okrouhlá díra s černými okraji, jako by danou osobu někdo vypálil z rodokmenu hrotem hůlky. Mezi taková jména patří například Andromeda, Cedrella, Alphard nebo Sirius, Regulusův bratr. Proč by to ale někdo dělal? Určitě to musí mít nějaký důvod. Zeptá se potom Reguluse.

Jakmile Lucy najde podobiznu svého přítele, přejde k tapisérii ještě blíže. Natáhne ruku a pomalu přejede po nápisu pod chlapcovou podobiznou – Regulus, 1961. Narodili se stejný rok. Ale Regulus je o pár měsíců starší.

„Našla jste Reguluse, jak vidím," konstatuje někde za dívkou mužský hlas. Černovláska poplašeně stáhne ruku z tapisérie a přitiskne si ji na ústa, aby zastavila vyděšený výkřik. Zároveň s tím prudce otočí hlavu směrem, odkud hlas zazněl. Ve dveřích do salonku stojí Orion Black.

„Nechtěl jsem vás vyděsit," pronese Regulusův otec a zvedne ruce v omluvném gestu. Poté pár kroky přejde k dívce.

Lucy se nervózně usměje. „Regulus by řekl, že nemám čisté svědomí."

„A máte?" optá se dívky Orion a pozorně si dívku prohlédne. Hned vzápětí ale odvrátí zrak směrem k rodokmenu.

„Zřejmě ne." Odjela na prázdniny k Blackovým, i když měla jet domů. Proplížila se do tohoto pokoje, i když měla počkat až na Reguluse. Asi opravdu nebude mít čisté svědomí.

Na chvíli se v salonku rozhostí ticho.

„Říkal vám už můj syn o jeho sestřenicích, které nás zítra navštíví?"

Lucy zavrtí hlavou. Poté si ale uvědomí, že se na ni Orion vlastně nedívá. „Ne, neříkal."

Orion pokýve hlavou. „Kde ho vlastně máte? Myslel jsem, že vás tu bude chtít provést."

„Až zítra. Musel..." Lucy se na zlomek vteřiny zarazí. Co má říct? Váš syn si musel odskočit za Pánem zla? Vědí o tom vůbec jeho rodiče? „...si něco zařídit," dodá a podívá se na muže vedle sebe.

Orion mírně nadzvedne obočí. Lucy má na chvíli pocit, že Regulusův otec ví. Pak se ale na mužovu tvář vrátí obvyklá maska a dívčin pocit zmizí. Asi se jí to jen zdálo.

„Když je tomu tak, budu vám muset jeho sestřenice představit sám." Orion Black přejde blíže ke gobelínu a začne dívce ukazovat jednotlivá jména.

„Tady je máme. Starší Bellatrix." Orion ukáže na jednu z květin, pod kterou je zapsáno jméno Bellatrix a rok 1951. Vedle tohoto jména je však zapsáno ještě jedno. Rodolfus Lestrange. Znamená to snad, že je dívka již vdaná?

„Ta přijde i se svým manželem," potvrdí muž dívčinu domněnku. „A tady je mladší, Narcissa." Lucy si opět přečte nápis pod květinou, na kterou Orion ukazuje. Narcissa, 1955. Mezi oběma zmíněnými sestrami je ještě jedno jméno, Andromeda. Květina, která ke jménu dříve patřila, je teď ale vypálená. Orion se o této dívce nezmíní. Jako by to, že zmizela z rodokmenu, znamenalo i to, že ji ostatní vymazali ze svého života. Možná tomu tak bylo. Možná udělala něco, čím si svoji rodinu znepřátelila. Regulusův bratr Sirius přece loňské léto utekl z domova a na rodokmenu teď nebyl. Jsou tedy z rodokmenu vypáleni všichni, kteří se něčím provinili proti své rodině?

„A všimla jste si už i bývalého ředitele Bradavic?" Orion tentokrát přejde z košaté koruny o něco blíže ke kmeni a ukáže na jméno Phineas Nigellus, 1847-1925. To jméno dívka určitě už někde slyšela. Orion Black se nadechne a zřejmě chce pokračovat ve výkladu, ale Lucy ho přeruší.

„Promiňte."

„Ano?"

„Mluvil jste pouze o Bellatrix a Narcisse, ale podle rodokmenu mají ještě jednu sestru. Andromedu."

„Ach ano," přitaká Orion, jako by si teprve teď vzpomněl, že nějaká Andromeda existuje. „Andromeda se své rodiny zřekla."

„Utekla jako Regulusův bratr?"

Po mužově tváři přelétne stín. „Ne," odpoví stroze, bez sebemenší stopy po předchozí vlídnosti, která byla v jeho hlase cítit, když Lucy ukazoval své neteře.

Lucy pochopí, že poslední otázka asi nebyla zrovna vhodná. „Pardon. Nic mi do toho není. Myslím, že už půjdu spát," omluví se Regulusovu otci a přejde ke dveřím. „Dobrou noc."