Zmijozelská srdce /HP ff/

37. Pohovor

„Co třeba pokrevní kletba?"

„Cože?" Lucy Snapeová zvedne zrak od rozepsané eseje pro profesorku Babblingovou. Společně s Regulusem sedí na pohovce ve Zmijozelské společenské místnosti. Jsou tu sami. Nižším ročníkům totiž ještě neskončila dnešní výuka. Sedmáci by se správně měli také ještě učit, ale dnes výjimečně končili dříve, protože je čekají pohovory s řediteli kolejí.

Regulus se nakloní a nahlédne dívce přes rameno.

„To je vážně pavouk?"

Lucy se podívá na svou esej a spočine zrakem na symbolu znázorňujícím akromantuli. „To je osmička," opraví svého přítele.

„Osm?" podiví se Regulus. „Vždyť to vypadá jako pavouk."

„Vlastně to má vypadat jako akromantule."

„Proč promerlina osmička vypadá jako akromantule?"

„Protože má akromantule osm očí."

Regulus se zarazí. „Aha. Takže kdybych chtěl napsat třeba číslo šest, tak k tomu použiju symbol včely?"

Lucy vyprskne smíchy.

„Co je?" ohradí se mladý Zmijozel.

Lucy se ještě chvíli chechtá, než je schopná chlapci odpovědět. „Ne. Šestka je mlok."

Regulus nechápavě nakrčí obočí. „Mlok má šest nohou nebo očí?"

Lucy zavrtí hlavou. „To sice ne, ale vydrží šest hodit mimo oheň."

„Cože? Nechápu, jak tomu můžeš rozumět."

Lucy pokrčí rameny. „Protože jsi na starodávné runy nikdy nechodil."

„To je pravda," usměje se Regulus. „Tak co ta pokrevní kletba?"

„Jaká pokrevní kletba?" nechápe pro změnu Lucy.

„Kdyby se někdo ptal, kam pořád mizíš, tak si můžeš vymyslet, že máš nějakou pokrevní kletbu. Ty se přece můžou projevit kdykoli. Budeš mít aspoň důvod, proč chodíš na ošetřovnu a nespíš ve své ložnici."

Lucy se zamyslí. To nezní jako špatný nápad. Pokrevní kletba se může projevit kdykoli a jakkoli, každá je jiná. Proč by nemohla svoje vlkodlačí proměny, únavu, bledost a všechny další věci s tím spojené schovat za pokrevní kletbu? Mohla by tvrdit, že na ošetřovnu chodí, aby jí madame Pomfreyová dala nějaké lektvary, které by jí pomohly. A pokud by ji někdo viděl náhodou odcházet s madame Pomfreyovou z hradu, mohla by tvrdit, že musela ke Svatému Mungovi.

Čarodějčina ústa se pomalu roztáhnou do širokého úsměvu.

„Tak co?" zeptá se mladý Zmijozel s očekáváním.

„Ty jsi génius," vydechne Lucy.

***

„Posaďte se, slečno Snapeová." Horácio Křiklan pokyne rukou k jednomu z křesel, které jeho kabinet nabízí. Lucy ředitele své koleje poslechne a posadí se. Křiklan se usadí naproti ní, na kolena si položí černou složku, pravděpodobně s informacemi o dívčině studiu.

„Takže, už jste přemýšlela nad tím, co budete dělat po škole?"

Lucy se zamyslí. Samozřejmě, že nad tím přemýšlela. Ještě do loňského roku dost silně uvažovala o lékouzelnictví nebo práci na ministerstvu kouzel, konkrétně zvažovala Ústřednu pro výmaz paměti. Ale teď je jiná situace.

„No, přemýšlela jsem o tom, ale teď upřímně moc nevím."

„Teď nevíte? To znamená, že někdy dříve jste nad něčím uvažovala?" Horácio Křiklan pozdvihne obočí a otevře připravenou složku.

„Ano," přitaká Lucy. „Myslela jsem, že bych mohla zkusit lékouzelnictví."

„Ah, výborně." Křiklanův obličej se rozzáří širokým úsměvem. „To je záslužné povolání. Pokračujete v..." Ředitel zmijozelské koleje se na chvíli odmlčí a začne se probírat pergameny uvnitř černé složky. Po chvíli konečně najde, co hledal. „Po zkouškách NKÚ pokračujete v lektvarech, přeměňování, bylinkářství, kouzelných formulích i obraně proti černé magii, což jsou předměty, ze kterých byste musela skládat OVCE, abyste mohla na tuto profesi pomýšlet. Takže nevidím žádný problém, proč byste to nemohla zkusit."

„Já ano."

„Prosím?" zeptá se Křiklan zmateně a zvedne zrak od pergamenů k Lucy.

„Já bych viděla problém."

„A jaký?"

„Nemyslím si, že někdo jako já, by mohl na takové místo pomýšlet." Lucy si schválně přejede pravou rukou po levém předloktí a doufá, že ředitel její koleje konečně pochopí, na co naráží. Horácio Křiklan ale merlinžel dnes není zrovna nejbystřejší.

„Pročpak ne?" optá se profesor lektvarů, zavře složku s čarodějčinými studijními výsledky a zkoumavě se na dívku zadívá. Studijní výsledky Lucy Snapeové ve zmíněných předmětech se mu zdají dostatečné k tomu, aby zvládla složit OVCE a mohla se vydat na dráhu lékouzelnice.

„Nemyslím si, že by chtěli u Svatého Munga zaměstnat vlkodlaka."

„Oh, ano." Horácio Křiklan konečně pochopí, kam dívka celou dobu mířila. „Omlouvám se, úplně jsem na to zapomněl. To by skutečně mohl být problém."

Lucy se ušklíbne. Taky by si na to někdy přála zapomenout.

„Uvažovala jsem i nad prací na Ústředně pro výmaz paměti, ale myslím si, že Ministerstvo kouzel je pro mě ještě horším místem než Nemocnice svatého Munga."

Lektvarista chápavě pokýve hlavou. Sám dobře ví, že vlkodlaci to v kouzelnickém světě opravdu nemají jednoduché. S několika se osobně zná. Je pro ně v podstatě nemožné pracovat někde bez toho, aniž by časem jejich malý chlupatý problém nevyplaval na povrch. Pokud chce Lucy Snapeová před kouzelnickým světem utajit, že se každý úplněk mění ve vlkodlaka, bude si muset vybrat nějaké povolání, kde nikomu nebude podezřelé, že pár dní kolem úplňku nebude v práci.

„Hmm, uznávám, že to váš výběr dost omezuje."

Lucy pokýve hlavou. Je si vědoma toho, že moc možností na dobré zaměstnání nemá.

„Pro vás by asi bylo nejlepší nějaké povolání, kde budete pracovat sama za sebe a kde budete mít trochu volnější pracovní dobu."

Čarodějka přikývne. Něco takového by to chtělo. Akorát nemá absolutní představu, co by chtěla dělat.

Profesor znovu nahlédne do složky.

„Profesorka Babblingová je velmi spokojená s vaším studiem starodávných run. Co kdybyste se věnovala jim?"

Lucy se zamyslí. Nad tím, že by se v budoucnu věnovala nějak více starodávným runám, nikdy moc nepřemýšlela. Popravdě ji ani nenapadá žádné konkrétní povolání, které by se runami zabývalo.

„Upřímně, moc mě nenapadá, co bych s nimi mohla dělat," přizná dívka nakonec.

„Pokud vám jdou opravdu tak dobře, jak tady tvrdí profesorka Babblingová, tak byste je mohla využít například jako předkladatelka. Existuje množství starých knih, které jsou psané v runách."

Lucy pokýve hlavou a nad návrhem se zamyslí. Není to úplně špatný nápad. Runy ji odjakživa bavily. Proč by se jim nemohla věnovat i dál?

„Nebo byste mohla zkusit učit, ať už runy nebo jiný předmět. Já bych vás klidně doporučil i na lektvary. Jak jistě víte, ne všechny kouzelnické děti chodí do školy, některé se učí doma. A někteří rodiče by určitě pomoc uvítali."

Lucy opět pokýve hlavou. Ani tento nápad není úplně k zahození.

„Můžu si to ještě promyslet?"

Horácio Křiklan se rozesměje. „Samozřejmě, že můžete, slečno Snapeová. Dnes tu nejsme od toho, abychom vám striktně vybrali jedno povolání, které budete dělat. Jde spíše o to, abyste věděla, jaké jsou vaše možnosti. Pokud vás napadne ještě něco dalšího, co byste ráda dělala, a chtěla byste to s někým zkonzultovat, jsem vám plně k dispozici."