Zmijozelská srdce /HP ff/

17. Ve víně je pravda

„Jak to vlastně funguje?" zeptá se Lucy mírně přiopilým hlasem svého přítele a jednou rukou přitom pohodí směrem k chlapcově Znamení zla. Stále spolu sedí na Regulusově posteli, opřeni o její čelo. Rozdíl spočívá akorát v tom, že v tuto chvíli v sobě každý z nich má již dvě sklenice vína.

„Tohle?" zeptá se Reglus a máchne svojí pravou rukou k levému předloktí s takovou razancí, až z jeho skleničky, kterou drží právě v pravačce, vyšplíchne krvavě rudá tekutina a potřísní jak část chlapcova oděvu, tak temně zelené povlečení na Regulusově posteli.

„Ou," pronese Regulus a začne kontrolovat škody způsobené skřítčím vínem. Nakonec ale jen mávne rukou. Lucy se zahihňá.

„Prostě nás přes Znamení jednoho z nás zavolá a my přijdeme."

„Ale jak?" zeptá se Lucy a napije se ze své sklenice, plné již jen z poloviny.

„Co jak?" nechápe Regulus.

„Jak víte, kam jít? A jak se tam dostanete?"

„Prostě se přemístíme," pokrčí rameny Regulus, jako by to bylo přece naprosto jasné, a přihne si další kousek vína ze své sklenice. Lucy pokýve hlavou, také se napije.

„Počkej," zarazí se dívka najednou, když jí dojde, že Regulus se vlastně přemisťovat ještě neumí. Kurz přemisťování mají mít až v příštím pololetí. „Ty se přece ještě sám přemisťovat nemůžeš."

„To je pravda," přitaká chlapec a vyprázdní zbytek sklenice. Hned se ale natáhne pro lahev a dolije si.

„Tak jak jsi se tam včera dostal?"

„Normálně," pokrčí Regulus rameny.

„Jak normálně?" zeptá se nechápavě Lucy a napije se ještě vína. Třeba jí to pomůže pochopit chlapcova slova.

„No, jako vždycky. Vyzvedl mě Severus."

Dívka chápavě přikývne. Dopije sklenici a podá ji Regulsovi, aby jí dolil. Pak ale Lucy dojde, co vlastně chlapec řekl.

„Severus?" optá se chlapce a vezme si od něj své víno.

Regulus, který teď akorát zvedá sklenici se skřítčím vínem k ústům, se zarazí. Dojde mu, že právě díky vínu prozradil něco, co vlastně prozradit nechtěl.

„Severus?" zopakuje dívka svou otázku po chvíli ticha, kdy se Regulus snaží vymyslet, jak se z nepříjemné situace dostat. Nakonec ale nic nevymyslí.

„Ano. Severus," připustí nakonec chlapec.

„Takže on má taky...?" Lucy otázku nedokončí a místo toho opět ukáže na chlapcovo levé předloktí. Regulus přikývne.

Dívka má pocit, jako by šokem z této nečekané informace trochu vystřízlivěla.

„Jak dlouho?" zeptá se nakonec.

Regulus pokrčí rameny. „Nevím, ale určitě dříve než já."

Lucy se nevěřícně uchechtne. Potom vezme svoji sklenici a několika loky ji zcela vyprázdní. Takže Severus má Znamení zla minimálně od letních prázdnin, možná ještě déle, a přitom jí před Vánoci tvrdil, že by jí o něm řekl. Ten pokrytec.

„Takže ty večery, jak jste se pořád někam ztráceli..."naznačí Lucy. Doufá, že chlapec její slova pochopí. Regulus pochopí.

„Ne, to nemělo s tímhle," mladý Zmijozel pohodí hlavou směrem ke svému Znamení, „nic společného."

„Tak o co š-šlo?" Dívčina slova přeruší hlasité škytnutí. To má asi na svědomí ta na ex vypitá sklenička vína.

Regulus si povzdechne a upije ze své sklenice. „Tvůj bratr se rozhodl, že se naučí Nitrobranu."

„Nitro co?" nechápe dívka. Asi už vypila moc vína.

„Nitrobranu," zopakuje chlapec. „Způsob, jak ochránit svoje myšlenky před tím, aby si je mohl někdo přečíst."

„Ahaaa," protáhne Lucy a zahihňá se. Jak to, že jí to nedošlo? „A ty mu s tím pomáháš?"

„Něco takového. Vlastně se to učíme oba."

„Naučíš mě to?"

Chlapec pokrčí rameny. „Když budeš chtít. Dáš si ještě víno?"

Lucy přikývne a podá Regulusovi svoji skleničku. Ani jeden z nich neví, kolik vína nakonec vypili, každopádně alkoholu do sebe dostali dost. A jak je známo, alkohol odbourává zábrany.

„Co to bylo?" zahihňá se Lucy poté, co se k ní Regulus nakloní a políbí ji.

„Pusa," pokrčí chlapec rameny a znovu se opře o čelo postele. Lucy se na něj chvíli jen upřeně dívá, poté se ale k němu nakloní zase ona. Tentokrát je polibek v její režii.

„A co bylo tohle?" zeptá se Regulus s pobaveným úšklebkem, když se dívka opět opře o čelo postele.

Lucy pokrčí rameny. „Pusa," zopakuje chlapcovu předchozí odpověď na svoji otázku.

Regulus se usměje. Potom natáhne ruku směrem k dívce a zastrčí jí za ucho pramen havraních vlasů. Místo toho, aby ruku hned nato stáhl zpět, ji ale nechá chvíli viset ve vzduchu kousek od dívčina obličeje. Lucy zvedne zrak a střetne se s pohledem ocelově šedých očí. Na chvíli jako by se zastavil čas. Oba Zmijozelové si navzájem hledí do očí. Prvním, kdo se pohne, je nakonec Regulus, který se nakloní a dívku znovu políbí. Lucy chlapci polibek opětuje.

****

Když se druhého dne ráno Lucy probudí, naprosto neskutečně jí třeští hlava. Přijde jí, že má snad uvnitř nějaké permoníky, kteří se rozhodli do její lebky zevnitř mlátit a kopat. Dívka se otočí na bok a rozhlédne se po pokoji. Vypadá to, že včera usnula u Reguluse.

„Jsi vzhůru?" ozve se za černovláskou chraplavý chlapecký hlas. Lucy se pomalu převalí na druhý bok.

„Jo," odpoví chlapci taktéž chraplavým hlasem, který ji samotnou překvapí. Odkašle si, aby se její hlas vrátil do normálu. Hned, jak to udělá, zjistí, že to nebyl zrovna nejlepší nápad. Její hlava totiž proti odkašlání silně zaprotestuje. Lucy zasténá bolestí. Ta hlava jí dneska snad praskne.

„Špatnej nápad, co?"

„Hm," zamručí dívka a převalí se na druhý bok. Potom se pomalu na posteli posadí, aby z ní mohla slézt a dojít si do koupelny o patro níž. Nemůže ale jít hned, protože ve chvíli, kdy se posadí, zamotá se jí hlava a musí se přidržet okraje postele. Zároveň se jí trochu zhoupne žaludek.

„Tobě není špatně?" zeptá se černovláska tichým hlasem Reguluse.

„Evidentně ne tolik jako tobě," zasměje se chlapec. Hned poté se ale zvedne z postele a přejde na její druhou stranu, aby dívce pomohl na nohy.

„Vždyť jsi vypil stejně vína jako já."

„To asi jo, ale na rozdíl od tebe jsem ho nepil poprvé."

„Hm," zamručí opět dívka a zamíří s Regulusem v patách ke dveřím od chlapcova pokoje. Než ale vezme za kliku, ještě se zarazí. Na chvíli zkrabatí zamyšleně čelo. Má pocit, že včera u pití vína nezůstalo. Pamatuje si, že pili víno a bavili se o Regulusově Znamení zla. Taky si pamatuje něco se Severusem a s Nitrobranou, ale už moc neví, co přesně to mělo za souvislost. A vzpomíná si ještě na jednu věc, která se stala až úplně na konci, nejspíš. Není si totiž úplně jistá, jestli se to opravdu stalo. Ví určitě, že se líbali. Ale bylo něco dál?

„Děje se něco?" zeptá se chlapec.

„Co všechno se včera dělo? Asi v tom má trochu zmatek."

„Co si pamatuješ?" A Lucy mu to poví.