Zmijozelská srdce /HP ff/

53. Den D

„Chceš to teda probrat?" Lucy Snapeová si sedne vedle svého bratra na prosezelou pohovku.

„Nechceš ještě spát?"

Lucy zavrtí hlavou. „Ani ne." Poté stočí zrak k hodinám stojícím v rohu místnosti. Vybírala je matka, Tobiasovi se nikdy moc nelíbily. Nejednou už je musela Eileen opravovat, když je její manžel v opilosti něčím zasáhl a rozbil.

Je chvíli po páté. Takže prospala skoro celý den. Není se co divit, včera byl úplněk. Severus ji ráno vyzvedl a dopravil ji až domů. Lucy mu slíbila, že až se vyspí, řekne mu, jak zafungoval vlkodlačí lektvar. Protože on zafungoval. Tento úplněk byl úplně jiný. Z žádného předchozího si kromě bolesti nic nepamatovala. Teď to ale bylo jinak.

„Pamatuju si to," začne dívka dříve, než se jí stačí její bratr na něco zeptat.

„Cože?" zamrká zmateně Severus.

„Pamatuju si to," zopakuje dívka. „Vím úplně všechno, co se v noci dělo. Předtím jsem si nikdy nic nepamatovala, ale teď jo."

Severus Snape pokýve hlavou a něco si zapíše na kus pergamenu.

„A bylo něco dalšího jinak?"

Lucy pokrčí rameny. „Nevím, co se dělo ty předchozí úplňky, ale teď jsem měla pocit, že jsem to pořád já."

Severus se zamyslí. „Takže bys řekla, že..." Čaroděj se zarazí ve snaze najít správná slova. „Řekla bys, žes měla nad sebou včera kontrolu?"

Lucy přikývne. „Jo. Věděla jsem naprosto přesně, co dělám. Dokonce jsem šla na chvíli spát."

„A co ta bolest? Říkala jsi, že si z proměny vždycky pamatuješ bolest. Byla stejná?"

Lucy pokrčí rameny. „No, úplně nevím. Takhle... Ta bolest je teď třeba o dost lepší, než při prvních úplňcích."

Severus si začne opět něco zapisovat.

„Počkej ještě!" zarazí ho dívka. Severus k ní zvedne zrak. „Je to sice lepší, ale podle mě to není tím lektvarem, protože to začalo už před pár měsíci."

Starší ze sourozenců pokýve hlavou a jednou čarou přeškrtne část svých poznámek. „Dobře. Je teda ještě něco, co si myslíš, že lektvar mohl ovlivnit?"

***

„Buď opatrný," prosí Lucy svého společníka.

„Neboj, budu mít s sebou Kráturu. Už to tam zná." Regulus Black se na dvou společnici usměje.

Lucy přikývne. Úsměv ale chlapci neopětuje. Má strach. Bojí se, že plán nevyjde. Už od rána má takový zvláštní pocit, že něco nevyjde.

„No tak," pronese Regulus a přitáhne si dívku blíž k sobě. „Nebylas to náhodou ty, kdo pořád říkal, že to vyjde?"

Lucy přikývne a podaří se jí na tváři vyloudit alespoň malý úsměv.

„Máš pravdu. Vyjde to."

Regulus se k dívce nakloní a věnuje jí krátký polibek.

„Tak se mi to líbí," pronese, když se odtáhne. „Uvidíme se o půlnoci, víš kde."

„Vim, o půlnoci," potvrdí Lucy a nechá chlapce o pár kroků ustoupit. Poté se Regulus otočí na místě a s hlasitým prásknutím zmizí. Lucy ho napodobí.

Zatímco Regulus se pravděpodobně přemístil k domu na Grimmauldově náměstí 12, aby zde vyzvedl Kráturu a vydali se spolu pro viteál, Lucy se přemístí do lesíku kousek za Cokeworth. Jde domů. S Regulusem mají sraz až o půlnoci u chatky, kde Lucy tráví úplňky, takže má teď ještě celé odpoledne a večer volný.

Lucy vejde do domu a vystoupá po schodech do svého pokoje. Přejde ke skříní a zpod hromádky oblečení  vytáhne dřevěnou krabici s výstřižky a pergameny. Donese si ji na postel. Poté přejde k psacímu stolu a vezme do ruky dnešní výtisk Denního věštce. Určitě tam zase najde něco souvisejícího s Pánem zla a Smrtijedy.

A opravdu. Netrvá dlouho a Lucy zaujme jeden z krátkých článků umístěný tak, že si ho málokdo přečte, protože mu soudě dle jeho velikosti nepřisuzuje takovou důležitost jako článku, který zabírá skoro celou stranu. Jenže právě tyto malé články jsou teď pro Lucy a Reguluse ty stěžejní. Právě tyto krátké článečky totiž většinou obsahují informace, které Lucy s Regulusem hledají. Právě v nich se většinou píše o činech s
páchaných Smrtijedy a Pánem zla. Samozřejmě tam není napsáno nic konkrétně o Smrtijedech, ani o Pánovi zla, ale dostatečně pozorný čtenář, dokáže potřebné informace najít i tak.

Hned na třetí straně spatří Lucy, co hledala.

NIČIVÉ TORNÁDO V TOFFTOWNU
V úterý ráno zasáhlo Tofftown a jeho okolí ničivé tornádo. Přírodní živel si vyžádal několik desítek obětí, mezi nimi i několik kouzelníků.

O pár stránek dál narazí dívka na podobnou zprávu:

STOLETÁ VODA V SHEFFIELDU
Navzdory všude panujícímu suchu došlo včera v odpoledních hodinách ke zvednutí hladiny řeky Sheaf, která velice rychle vystoupila v Sheffieldu ze svého koryta a způsobila utonutí několika osob, včetně jedné kouzelnické rodiny.

Lucy si oba články pečlivě vystřihne a založí k ostatním. Nemá nejmenší pochybnosti o tom, že se nejednalo o jen tak ledajaké přírodní katastrofy, ale o práci Smrtijedů. Nechápe sice, jak mohl někdo vyčarovat tornádo, ale povodně se dají kouzly vytvořit docela jednoduše. Zajímalo by ji, jestli byl u nějaké takovéhle "přírodní katastrofy" i Regulus. Nebavili se spolu o jeho smrtijedských aktivitách. Pouze jednou jí Regulus přiznal, co dělal. To bylo téměř před rokem, když ho Pán zla donutil zabít ty dva malé chlapce. Regulus z toho byl pěkně zničený. A možná že právě tato událost byla poslední kapkou, která konečně obrátila Reguluse na správnou stranu.

Ze zamyšlení dívku vytrhne domovní zvonek. Kdo to může být? Severus ani Regulus přece nezvoní. A jejich rodiče už tu s nimi nebydlí. Lucy ani pořádně neví, kam přesně se odstěhovali, ale s matkou si občas píše.

Černovláska rychle nahází všechny vytažené pergameny a výstřižky zpět do krabice a vrátí ji na její místo, pod oblečení do skříně.

Mezitím se zvonek ozve znovu. No jo. Vždyť už běží. To někde hoří, nebo co?

Lucy vyjde z pokoje a seběhne po schodech do přízemí. Několika kroky překoná obývací pokoj, až stane u vchodových dveří. Otevře je a zůstane překvapeně zírat na osobu stojící na prahu.

„C-co tu děláš?" vykoktá Lucy překvapeně?

Alecta Carrowová zvedne zrak a zadívá se na svou kamarádku velice zvláštním pohledem, téměř zoufalým. Lucy by ho přirovnala k pohledu, který měl Regulus tehdy, když jí přišel přiznat, že zabil ty dva malé chlapce. Tenhle pohled rozhodně neznačí nic dobrého. Alecta byla zřejmě v pořádném průšvihu.

„Potřebuju tvojí pomoc, Lucy."