Zmijozelská srdce /HP ff/

9. Večírek

„Co myslíš?"

Lucy Snapeová se ještě jednou pomalu otočí před zrcadlem. Jsou s Alectou ve své zmijozelské ložnici, kterou sdílí ještě s Dolores Umbridgeovou. Lucy má na sobě jedny z Alectiných šatů, které se Alecta uvolila své kamarádce půjčit na Křiklanův večírek – elegantní, temně zelené, se sukní ke kolenům a nabíráním pod prsy. Horní část šatů je navíc zdobená jemnou stříbrnou krajkou.

„Já myslím, že ti moc sluší. Regulusovi se určitě budeš líbit."

„Tomu se líbím i tak, ne?" zažertuje Lucy. Obě dívky se zasmějí. Lucy se dále shlíží v zrcadle a hledá poslední nedostatky. Šaty a černé lodičky na nohou vypadají v pořádku. Vlasy jí v jemných vlnách spadají na ramena, na jedné straně hlavy má ve vlasech připnutou stříbrnou sponu ve tvaru růže. V pořádku. Jemné zelené oční stíny, lesk na rty. V pořádku. Černý lak na nehty. V pořádku.

„Tak už se přestaň prohlížet." Alceta si stoupne před zrcadlo, aby Lucy zabránila v dalším pozorování sebe sama. „Vypadáš skvěle."

Lucy se na kamarádku usměje. „Díky." Poté se dívka vydá do společenské místnosti, kde se má setkat s Regulusem.

Chlapec již čeká. Mluví s Amycusem, oba stojí kousek od vchodu do dívčích ložnic. Když dívku Regulus spatří, zůstane na ni chvíli jen zírat, neschopen slov.

„Páni," vydechne nejmladší Black nakonec a rozejde se k dívce. „Moc ti to sluší."

Lucy se na chlapce usměje.

„Půjdeme?" zeptá se Regulus dívky a nabídne jí rámě. Lucy se chlapce chytne za nabízenou ruku a společně odejdou na večírek.

****

,V kouzlech je síla,' pomyslí si Lucy, když společně s Regulusem vejdou do Křiklanova kabinetu, speciálně upraveného pro dnešní večírek. Celá místnost je kouzly zvětšená na dvojnásobnou velikost. Uprostřed stojí dlouhý stůl plný nejrůznějších druhů pokrmů, které určitě nejsou dílem pouze bradavických domácích skřítků.

„Ah, výborně. Slečna Snapeová a pan Black," přivítá právě příchozí dvojici Horácio Křiklan. „Pojďte se k nám na chvíli posadit." Ředitel Zmijozelské koleje sedí v jednom z polstrovaných křesel, ve kterém před nedávnem seděla i Lucy, v den kdy napadla Averyho a chvíli poté obdržela pozvánku na dnešní večírek. Některá další křesla jsou také obsazená. Hned vedle Křiklana sedí Severus, na chvíli se střetnou pohledy, poté se ale každý z nich podívá na jinou stranu. Ta hádka mezi nimi pořád visí. A možná ještě dlouho bude.

Lucy s Regulusem profesora lektvarů poslechnou a sednou si do volných křesel. Křiklan se hned vzápětí opět ujme slova a představí Lucy ostatním přítomným, hned poté postupně všechny přítomné představí i dívce. Většinu studentů Lucy zná od vidění z bradavických chodeb nebo učeben, nikdy se ale nijak zvlášť nezajímala o jejich jména. A na tom se nic nezměnilo ani teď.

Kromě svého bratra a Reguluse zná Lucy pouze Lily Evansovou, dívku z mudlovské rodiny, do které je Severus zamilovaný, a také Wendy Šmíralovou, o několik let mladší studentku z havraspárské koleje.

Ve chvíli, kdy Křiklan skončí s představováním studentů, začne vyprávět jednu ze svých oblíbených historek. Někteří studenti se zvednou ze svých křesel a přejdou doprostřed místnosti, ke stolům s občerstvením. Lucy se podívá na Reguluse.

„Máš hlad?" zeptá se tiše Regulus.

„Něco bych si dala."

Regulus přikývne. Poté se zvedne a společně s Lucy také odejde ke stolu s občerstvením. Některé pokrmy Lucy vidí poprvé v životě, nicméně cokoli, co dívka ochutná, je naprosto perfektní. Regulus se po chvilce od Lucy odpojí a začne si povídat s nějakým mladším zmijozelským chlapcem. Dívka jim nechá trochu soukromí a přejde ke krbu. Cestou projde kolem Severuse, který zrovna také dorazil ke stolu s občerstvením. Tentokrát se na sebe ani nepodívají.

Na krbové římse je několik rámečků s fotografiemi. Na všech z nich je vždy Křiklan a několik studentů. Lucy pochopí, že se zřejmě jedná o dřívější členy Křikova klubu. Dívku zaujme obrázek, na kterém vedle Křiklana sedí dlouhovlasý, plavovlasý chlapec.

„Ah, ano. Lucius Malfoy. Poměrně nadaný student. Syn mého velmi dobrého přítele." Křiklanův hlas vytrhne Lucy z myšlenek. „Bavíte se dobře?" pokračuje profesor a zadívá se přímo na dívku.

„Ano," přitaká Lucy a usměje se. „To jsou vše členové vašeho klubu?"

„Samozřejmě," potvrdí Křiklan. „Tady je dokonce i váš bratr." Mírně obtloustlým prstem ukáže na jednu z fotografií, kterou si dívka doposud neprohlížela.

„Kdepak ho máme?" zmijozelský ředitel se rozhlédne kolem sebe. „Zdá se, že se nám Severus někam zatoulal," prohlásí Horácio Křiklan. „Inu, to nevadí. Než se vrátí, můžeme..."

Zbytek věty už Lucy neslyší. Severus se zase někam ztratil. Přísahala by ale, že ještě před pár vteřinami tu byl. Nemůže tedy být daleko. Má jedinečnou příležitost zjistit, kam pořád mizí.

„Pardon," omluví se Lucy profesorovi. „Hned se vrátím."

Dívka odstoupí od krbové římsy a rozhlédne se kolem sebe. Spatří Reguluse, který se o kus dál stále baví s mladším chlapcem. Lily Evansová stále sedí v jednom z křesel, společně s dvěma dalšími dívkami. Severus tu opravdu nikde není. Lucy se vydá ke dveřím.

Vyjde na chodbu. Nikde nikoho nevidí. Neví, kterým směrem Severus šel. Než se ale rozhodne, na kterou stranu chodby se vydá, dolehne k ní zleva chlapecký výkřik následovaný výbuchem smíchu. Lucy podivně zamrazí. Má nepříjemný pocit, že by to mohlo mít něco společného se Severusem. Vydá se proto doleva. Chodbou se ihned rozlehne rychlý klapot podpatků jejích bot. Lucy se zastaví a boty si sundá. Za prvé, nebude dělat hluk, a za druhé, bude se jí lépe utíkat, kdyby bylo potřeba. Lucy vytáhne hůlku, do druhé ruky vezme boty a vydá se směrem, odkud vychází hlasy.

Těsně před koncem chodby dívka zpomalí a přitiskne se ke stěně. Poté se pomalu nakloní, aby se mohla podívat za roh. Srdce se jí rozbuší. V chodbě, do které zrovna nahlíží, jsou tři chlapci. Jedním z nich je i její bratr, který se zrovna snaží zvednout ze země. Neúspěšně. Jeden ze zbylé dvojice chlapců ho srazí zpět k zemi.

„Tak co, Srabusi, už ses naučil slušnému chování?"

„Myslím, že ne, Jamesi. Asi mu s tím budeme muset pomoct."

Lucy neví, co má dělat. Je na svého bratra sice pořád naštvaná, ale na druhou stranu je to její bratr. Je to její rodina. Nemůže ho v tom přece nechat. Nebo snad ano?

pozn. Wendy Šmíralová do Bradavic opravdu chodila, pravděpodobně se jedná o příbuznou Wilberta Šmírala, který napsal učebnici obrany proti černé magii (Teorie obranných kouzel) využívanou Dolores Umbridgeovou