Zmijozelská srdce /HP ff/

52. Plán

„Večer je úplněk," připomene Lucy Snapeová svému společníkovi.

„Já vím," přitaká Regulus Black a prohrábne si vlasy rukou. Sedí oba v dívčině pokoji v domě Snapeových. Od konce školního roku uběhlo sotva pár dní, ale Lucy s Regulusem nezahálí a dále se věnují Pánovi zla a viteálům.

„Proto bych ještě pár dní počkal."

Lucy přikývne. „Dobře."

„Kráturovi jsem všechno vysvětlil. Ví, co má dělat, a je ochotný mi v tom pomoct. Myslím, že z toho má dokonce radost."

„Protože tě má rád, Regi," vysvětlí dívka chlapci. „Udělá pro tebe cokoli, jen abys byl spokojený."

„Já vím," přikývne mladý Smrtijed. „A to mně na tom možná nejvíc děsí."

„Nemusíš ho s sebou brát."

Tentokrát Regulus zavrtí hlavou. „Musím, Cindy."

„Nemusíš," trvá si na svém dívka. „Můžu jít s tebou já."

Regulus opět zavrtí hlavou. „To nejde. Myslím, že jsou tam nějaká kouzla, která dovolí projít jenom jednomu kouzelníkovi."

Lucy zmateně nakrčí čelo. Jak na tohle Regulus přišel? „Proč myslíš?"

„No..." Regulus se rozpačitě podrbe na zátylku. „Pán zla si s sebou přece bral Kráturu. Mohl si klidně vzít nějakého Smrtijeda. Tak mě napadlo, že tam třeba může jít jenom jeden kouzelník."

Lucy pokyve hlavou. „Hmm, možná jo. Ale možná taky ne. Co když budeš potřebovat pomoc?"

„Tak mi pomůže Krátura. Jeho magie funguje jinak než ta naše, možná mi bude moct pomoct spíš, než jiný kouzelník."

Lucy se nad tím zamyslí. V tomhle má Regulus asi pravdu.

„A navíc potřebuju, abys zůstala tady, kdyby to náhodou nevyšlo."

Lucy přeběhne mráz po zádech. Nechce si ani představovat, že by akce na získání viteálu nevyšla. Že by se třeba Regulus nemusel vrátit. Co by pak dělala? 

Dost! Na tohle myslet nebude.

„Takhle nemluv," napomene chlapce černovláska. „Vyjde to."

Regulus pokýve hlavou. „Snad ano."

„Určitě."

Regulus se usměje. Poté ale jeho tvář opět zvážní. „Cindy, kdyby to nevyšlo-"

„Ne!" přeruší dívka rezolutně chlapcovu větu. „Tohle neříkej. Vyjde to. Musí to vyjít. Pracujeme na tom už kolik měsíců. Určitě to vyjde."

Regulus si povzdechne. Pořád má určité pochybnosti, ale snad má dívka pravdu.

V dívčině pokoji se na malou chvíli rozhostí naprosté ticho, které přeruší zaklepání na dveře.

„Pojď dál, Severusi!" křikne Lucy. Nemá žádné pochybnosti o tom, že by to nebyl Severus. Nikdo jiný v domě není.

Dveře od dívčina pokoje se otevřou a dovnitř vkročí čarodějčin starší bratr. V rukou třímá pohár naplněný až téměř po okraj jakousi kouřící tekutinou.

„Poslední dávka," oznámí své sestře a položí pohár před ni na stůl. Lucy se zašklebí. Odpornější lektvar snad v životě nepila. Doufá, že to alespoň k něčemu bude.

„Tak já půjdu." Regulus se zvedne ze svého místa na dívčině posteli a vydá se ke dveřím. „Uvidíme se zítra."

Lucy přikývne a zdvihne pohár plný kouřící tekutiny k ústům. Poté se zhluboka nadechne a několika rychlými doušky všechen lektvar vypije. Hned na to se znovu zašklebí.

„Fuj. To je fakt humus. Doufám, že to aspoň bude fungovat."

„To já taky," přitaká Severus a vezme si od dívky prázdný pohár. Dnes je první úplněk, který si Lucy vyzkouší po týdenním pití vlkodlačího lektvaru, který ji Severus připravil. Oba sourozenci doufají, že lektvar opravdu zafunguje a nějakým způsobem Lucy ulehčí úplněk, i když neví jak.

„Co má vyjít?"

„Cože?" Lucy nechápe, kam tou otázkou její bratr míří.

„Co má vyjít?" zopakuje Severus Snape svou otázku. „Než jsem zaklepal, slyšel jsem, že na něčem pracujete několik měsíců a teď to má vyjít."

Lucy se zarazí. „Ehm... Nic důležitého."

Severus pozdvihne obočí. Dívka se ale nemá k tomu, aby mu řekla něco dalšího.

„Nic důležitého? Takže to nijak nesouvisí s Pánem zla, že ne? Přestali jste s tím, jak jsi slíbila."

„Nic jsem ti neslíbila," zareaguje na chlapcova slova Lucy dříve, než se stačí zarazit. Sakra. To nebyla zrovna nejlepší odpověď. Skoro tím bratrovi přiznala, že s tím nepřestali.

„Přestali jste s tím, že jo?"

Lucy nasucho polkne. Nechce svému bratrovi lhát, ale nemůže mu přece říct, že s Regulusem pokračují dál. Nemůže mu říct o viteálech, ani o tom, že se pro jeden z nich za pár dní Regulus s Kráturou vypraví. Prostě nemůže.

„Jasně." Lucy samotnou překvapí, jak snadno lež z jejích úst vyjde. „Nejsme přece padlí na hlavu."

Severus se na dívku zadívá zkoumavým pohledem, poté ale pokýve hlavou a vydá se ke dveřím. „Dobře. Jsem rád, že jste dostali rozum."

Lucy se na svého bratra usměje. „Kdy vyrážíme?"

Chlapec pohlédne na hodiny visící na jedné ze stěn dívčina pokoje. „Můžeme klidně hned, jestli chceš."

Černovláska přikývne. „Dobře. Tak já za chvíli dorazím."

Severus přikývne a vyjde z dívčina pokoje. Lucy vezme z postele dnešní výtisk Denního věštce, otevře svou šatní skříň a zpod hromádky oblečení vytáhne dřevěnou krabici, ve které s Regulusem schovávají veškeré novinové výstřižky a pergameny s poznámkami o Pánovi zla. Odklopí víko a strčí noviny dovnitř. Poté vše vrátí zpět na své místo. Rozhlédne se po pokoji. Když zjistí, že nikde nic podezřelého nezůstalo, otevře dveře a vydá se za svým bratrem do přízemí.

„Můžeme jít."

Oba sourozenci společně vyjdou z domu a vydají se do lesíku za Cokeworthem. Odtud se můžou přemístit, aniž by je spatřily nežádoucí mudlovské páry očí, protože Cokeworth je přeci jen z valné většiny mudlovským městečkem.

„Dneska já?" zeptá se Lucy, když dojdou dostatečně daleko.

Severus pokrčí rameny. „Jak chceš."

„Fajn," pronese dívka a natáhne ruku směrem ke staršímu chlapci. Severus Snape si s dívkou proplete prsty. Hned na to dvojice čarodějů s hlasitým prásknutím zmizí.

Objeví se na místě, kde Lucy téměř rok nebyla. Společně dojdou až k malé dřevěné chatce. Dívka vtiskne Severusovi do ruky svou hůlku, poté vejde dovnitř a nechá svého bratra, aby ji uvnitř zamkl.

„Vrátím se po východu slunce."

Lucy přikývne. Pak jí dojde, že Severus je za zavřenými dveřmi a nevidí ji.

„Dobře."

Hlasité prásknutí dívce napoví, že Severus se právě přemístil. Už je v tom sama. Zase. Jako každý úplněk.

S povzdechem přejde k uvolněnému prknu v podlaze. Slunce už zapadá, takže je nejvyšší čas, aby schovala své oblečení, pokud v něm chce zítra ráno zase odejít.

Poté Lucy začne přecházet po místnosti sem a tam. Teď už jí nezbývá nic jiného, než čekat.