Zmijozelská srdce /HP ff/

32. Trable v ráji

„Pardon," omluví se Lucy Snapeová postarší čarodějce, do které omylem vrazí ve chvíli, kdy obě vystupují z výtahu do prostoru atria britského Ministerstva kouzel. Žena probodne dívku pohledem a s rozhořčeným mumláním pokračuje ve své cestě. Lucy se s povzdechem vydá k dlouhé řadě krbů, ale nenechá si zkazit dobrou náladu. Právě úspěšně složila zkoušku z přemisťování, přece ji teď nerozhodí nějaká zakomplexovaná babizna.

Zastaví se u jednoho z krbů a nabere si z plátěného pytlíku hrst zeleného prášku. Poté vkročí do krbu.

„Děravý kotel!" vykřikne a zároveň s tím si hodí pod nohy letaxový prášek. Obklopí ji zelené plameny a příjemné šimrání. O okamžik později vyleze dívka z krbu v Děravém kotli. Opráší ze sebe popel a rozhlédne se po místnosti. Pár stolů je obsazených, ale není tu vyloženě narváno, jako jindy. Lucy se posadí k jednomu prázdnému stolku v rohu místnosti.

O chvilku později k dívce dorazí hostinský Tom. Lucy si objedná máslový ležák. Než se hostinský s nápojem vrátí, vytáhne čarodějka z kapsy svého hábitu složený Denní věštec. Dnes ještě neměla možnost si ho přečíst. Rychle přejede očima titulní stranu, zdánlivě nic zajímavého.

„Děkuji," poděkuje dívka, když jí Tom konečně donese objednaný máslový ležák. Čarodějka vezme sklenici do ruky a několika doušky vyprázdní více jak polovinu. Ať si říká, kdo chce, co chce, ale máslový ležák je jedno z nejlepších pití, které kdy můžete ochutnat. I když s horkou čokoládou se nemůže rovnat nic. Lucy odloží sklenici zpět na stůl, otře si ústa hřbetem ruky a poté sklopí zrak zpět k novinám.

Čím déle dívka čte, tím více ji opouští dobrá nálada z úspěšně složené zkoušky. Další záhadná zmizení, další podivné nehody, další děti napadené vlkodlakem... Děje se to čím dál častěji. A podle dívčina názoru se toho určitě děje mnohem více, akorát o tom Denní věštec nechce své čtenáře informovat, aby nevypukla panika. Ve všem má s největší pravděpodobností prsty Pán zla, i když to samozřejmě Věštec nepíše. Lucy má ale jasno. Má to na svědomí Pán zla a jeho Smrtijedi. Smrtijedi, mezi které patří i její bratr a její přítel. Smrtijedi, mezi které kdysi toužila patřit i ona. To se ale změnilo.

„Koukám, že už slavíš beze mě," ozve se kousek od dívčina ucha chlapecký hlas. Lucy leknutím nadskočí na dřevěné židli a zvedne zrak k nově příchozímu. Ruka jí automaticky vystřelí k ústům, aby skryla vyděšené vyjeknutí.

„Regulusi!" Napomene dívka chlapce káravým tónem. Pořádně ji vyděsil.

„Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit," omlouvá se Regulus Black, zatímco si sedá na židli naproti dívce.

„To se ti právě povedlo." Lucy sbalí Denního věštce a zastrčí si ho zpět do hábitu. Nepotřebuje, aby chlapec viděl, o čem četla. Nechce se s ním zase hádat. A k tomu by pravděpodobně došlo. Během prázdnin se jim to stalo už několikrát. Vždycky za to mohl nějaký článek v novinách.

„Tak co přemisťování? Jak to šlo?"

***

„Tak co se děje?" zeptá se s povzdechem Regulus Black své přítelkyně. Sedí v polstrovaných křeslech v salonku domu Blackových na Grimmauldově náměstí. Na stolku před sebou mají rozehranou šachovou partii. Lucy Snapeová dnes ale nehraje moc dobře. A Regulus si toho všimne. Celý den, co jsou spolu, má chlapec pocit, že dívka není ve své kůži. Již od té chvíle, kdy se setkali v Děravém kotli. Očekával, že bude mít Lucy radost z toho, že zvládla zkoušku z přemisťování, ale očividně se mýlil. Vzal ji dokonce i na zmrzlinu do Příčné ulice, Florean Fortescue prodává totiž jedny z nejlepších zmrzlin. Ani to ale na dívčinu náladu nezabralo, celý den byla jako přešlá mrazem.