Zmijozelská srdce /HP ff/

27. Vlkodlak

Lucy se nenápadně plíží za svým bratrem chodbami bradavického hradu. Nakonec se rozhodla ho sledovat, protože ji opravdu zajímá, kam se může chvíli před půlnocí plížit. Severus dívku zavede až do Vstupní síně, kde najednou zmizí v jednom z přístěnků na košťata. Lucy se zastaví a zamyšleně zkrabatí čelo. Přece se Severus neplížil ze zmijozelské společenské místnosti jenom proto, aby vlezl do přístěnku na košťata? Třeba tam na něj někdo čeká. Lucy se rozhodne dojít potichu až k přístěnku, aby zjistila, jestli je v něm Severus sám, nebo ne.

Najednou ale dívka zaslechne další kroky, které nepatří ani jí, ani jejímu bratrovi stále ukrytému v přístěnku na košťata. Tak proto se do něj schoval. Zaslechl ty kroky dříve než ona. Kroky zní už poměrně blízko, navíc se neustále přibližují. Lucy se přikrčí u zdi za jedním z brnění. Nemá čas vymyslet nějaký lepší úkryt, aniž by riskovala, že ji ten někdo, komu kroky patří, uvidí. Černovlásce nezbývá než doufat, že daná osoba nepůjde přímo kolem jejího úkrytu.

Její přání se nakonec splní. Kroky se nejprve ještě trochu přibližují, ale nakonec odezní v dáli, aniž by Lucy někoho spatřila. A aniž by někdo spatři ji. Dík Merlinovi. Dívka opatrně vykoukne zpoza brnění. Severus zrovna vylézá z přístěnku. Rozhlédne se kolem sebe. Lucy rychle zastrčí hlavu zpět za brnění. Snad ji Severus neviděl. Když se dívka znovu odváží vykouknout zpoza brnění, Severus akorát prochází vstupní branou ven na školní pozemky. Lucy ho následuje.

Ačkoli je venku noc, musí si mladá Zmijozelka počínat velmi opatrně. Na nebi zrovna, jako na potvoru, září úplněk a na školních pozemcích je proto vidět skoro jako ve dne. Lucy rychle přeběhne po volném prostranství až k Zapovězenému lesu. Když půjde podél jeho okraje, má větší šanci, že ji nikdo neuvidí.

Severus dojde až k Mlátivé vrbě. Takhle na dálku Lucy nevidí, co přesně udělal, ale celý strom najednou úplně znehybní. Severus zmizí mezi kořeny. Lucy se rozeběhne směrem k vrbě. Nesmí ho ztratit z dohledu. Už je skoro u dosud znehybněného stromu, když najednou z otvoru mezi kořeny dívčin bratr opět vyleze, ale tentokrát není sám. Společně s ním vylézá z mezery mezi kořeny i James Potter. Lucy se okamžitě vrhne k zemi. Vrátit se zpět na okraj lesa už by bylo příliš riskantní. Snad půjdou do hradu, a ne do Zapovězeného lesa.

Dívčino přání se opět splní. Dnes jí evidentně přeje štěstí. James Potter drží Severuse za paži a rychle ho odvádí směrem k hradu. Cestou se o něčem dohadují, mladý Zmijozel zuřivě gestikuluje směrem k vrbě. Lucy zajímá, co tam dole oba dělali.

Vrba je pořád znehybněná a chlapci jsou už dostatečně daleko. Dívka se zvedne ze země a co nejrychleji překoná vzdálenost, která ji dělí od průrvy mezi kořeny. Ještě se rychle rozhlédne kolem, aby viděla, zda ji někdo nesleduje. Nikde nikdo. Lucy pomalu vleze dovnitř.

Oproti školním pozemkům zalitým bělavou září měsíce panuje pod kořeny majestátního stromu mnohem větší tma. Lucy musí nechat své oči, aby se nejprve náhlému přítmí trochu přizpůsobily. Teprve poté se může pořádně rozhlédnout kolem sebe. Ocitla se v nějaké dlouhé chodbě. Lucy se pomalu vydá na její druhý konec. Chodba se mírně svažuje.

Po několika desítkách kroků se Lucy zastaví. Vypadá to, že tu pravděpodobně nic není. Jestli tu Severus a Potter něco dělali, nebo viděli, nemohlo to být nijak daleko od začátku chodby. Vždyť Severus byl uvnitř jenom chvíli. Dívka zapřemýšlí, jestli se nevrátí zpět, a pak to spatří.

Na konci chodby stojí vlk. Lucy si okamžitě překryje pusu rukou, aby potlačila vyděšené vyjeknutí. Vlk se nedívá jejím směrem. Dívka začne pomalu couvat, než si jí zvíře všimne, ale už je pozdě. Vlk zavětří. Otočí se směrem k dívce. Ohrne pysky a vycení na Lucy nebezpečné vypadající zuby.

Lucy si zvíře pečlivě prohlédne a zalapá po dechu. Nahmatá v kapse hůlku. Ty oči, které se na ni dívají, nejsou tak zcela zvířecí, jak předpokládala. Zdá se jí, že se v sobě mají jakýsi lidský lesk. Navíc má tvor před ní i o něco kratší čenich, než mívají vlci. Lucy nasucho polkne a vytáhne hůlku z kapsy. Tohle jsou přece dva ze znaků, podle kterých se dá bezpečně rozeznat vlkodlak od normálního vlka. Lucy sice neví, kde by se v Bradavicích vzal vlkodlak, ale rozhodně ví, že pokud to vlkodlak opravdu je, nemůže tady zůstat jen tak stát.

Černovláska před sebe natáhne ruku s hůlkou, hned vzápětí ale hůlku opět skloní a dá se na útěk. Normálního vlka by možná zahnala, ale proti vlkodlakovi v plné síle kouzly nic nezmůže. Lucy utíká zpět k otvoru mezi kořeny. kudy sem vlezla. Vlkodlak je jí v patách. Dívka běží, jak nejrychleji dokáže, ale má jen dvě nohy, kdežto tvor, který ji pronásleduje, má čtyři. Dívčin náskok se tak neustále zkracuje.

Černovláska doběhne až na začátek chodby a dá si hůlku mezi zuby, aby si uvolnila ruce. Poté se začne škrábat průrvou mezi kořeny nahoru. Už opět vidí školní pozemky zalité měsíčním svitem, stačí už jen málo, aby byla úplně venku z chodby. V tu samou chvíli ji ale vlkodlak dostihne a za nohu ji strhne zpět do chodby.

Lucy s bolestivým a překvapeným výkřikem spadne na zem. Přitom se uhodí do hlavy o kamennou stěnu chodby. Dívce se na malou chvilku zatmí před očima. Její hůlka se někam odkutálí.

Z dalšího dění je Lucy velmi zmatená. Nerozumí tomu, co se kolem ní děje. Možná za to může ta rána do hlavy, možná ji mysl zatemnil strach. Vše kolem se podivné točí a houpe. Čarodějka vidí přibližující se vlčí drápy, reflexivně před sebe natáhne ruce. Najednou se v chodbě objeví obrovský černý pes. Lucy netuší, kde se tu vzal, ale evidentně jí přišel na pomoc, protože se bez zaváhání vrhne na vlčí stvoření a začne ho zahánět zpět na druhý konec chodby. Lucy cítí bolest v levé ruce a levé noze, ale neví, jestli ji způsobil vlkodlak nebo její pád. Taky ji bolí hlava, jak se praštila o tu stěnu. A navíc se vše kolem pořád podivně točí. Dívka zavře oči. Třeba to točení přestane.

„Snapeová!" zaslechne dívka z dálky nějaký chlapecký hlas, nemá už ale sílu na to, aby otevřela oči.

„No tak, Snapeová, slyšíš mě?" Tentokrát se hlas ozve blíže. Dívka nezareaguje ani tentokrát. „Sakra!"

Poslední, co Lucy cítí, než zcela pozbyde vědomí, jsou něčí ruce, které ji zvednou do vzduchu. Společně s tím, jak pod sebou dívka ztratí pevnou půdu, ztratí i vědomí.