Zmijozelská srdce /HP ff/

15. Dopis

Druhý den ráno Lucy vejde do kuchyně jako poslední. Orion i Walburga vypadají, že jsou již po snídani. Regulus ještě snídá. Dívce se uleví, když ho spatří. Zřejmě se tedy vrátil někdy v noci. Rychle ho ještě zhodnotí pohledem. Vypadá zcela v pořádku.

„Dobré ráno," pozdraví černovláska všechny přítomné a posadí se naproti Regulusovi. Chlapcovi rodiče pouze kývnou. Regulus pozdrav opětuje.

„Přišel ti dopis," pronese mladý Zmijozel a natáhne k dívce ruku s obálkou. Lucy si obálku převezme. Okamžitě pozná matčino písmo. Roztřesenými prsty obálku rozlepí a vytáhne přeložený dopisní papír. Trochu zaváhá, jestli si má dopis přečíst v jídelně, nebo si ho vzít nahoru do pokoje. Nakonec se rozhodne pro první možnost a dá se do čtení hned. Po přečtení obsahu dopisu ztratí veškerou chuť k jídlu.

Lucy,

otci jsem o tvém výletu nic neřekla, myslí si, že jsi ještě pořád ve škole. Podařilo se mi namluvit mu, že dopis, který jsi mi poslala, je ve skutečnosti od ředitele tvé koleje, který s tebou ještě potřeboval něco vyřešit. Na Boží hod ale už musíš být doma. Já osobně bych tě klidně nechala u Blackových celé prázdniny, ale znáš otce. Trvá na tom, že musíš na Vánoce domů, jak jsme se domluvili. Nepokoušej prosím jeho trpělivost více, než je potřeba.

„Děje se něco?" zeptá se Regulus dívky a změří si ji zkoumavým pohledem. Lucy, vědoma si přítomnosti chlapcových rodičů, zavrtí hlavou, zároveň s tím ale podá chlapci matčin dopis. Regulus rychle přelétne napsané řádky svým pohledem, poté papír opět přeloží a vloží zpět do obálky. Znovu se na dívku podívá, ale ta opět zavrtí hlavou a pustí se do jídla, které jí mezitím Krátura naservíroval. Sice nemá vůbec chuť k jídlu, ale nedat si jídlo, které jí hostitelé připravili, není zrovna zdvořilé.

Regulus počká, až se dívka nasnídá, poté společně vyjdou do čtvrtého patra a zavřou se v chlapcově pokoji. Regulus si sedne na postel a poklepe na místo vedle sebe. Lucy se k němu s povzdechem přidá.

„Co chceš dělat?"

„Nevím," přizná dívka. „Hrozně moc tu chci zůstat, ale na druhou stranu znám svého otce a vím, že čím déle domů přijedu, tím větší bude mít vztek."

„Myslíš, že by na tebe zase sáhnul?"

„Nevím," pokrčí Lucy rameny. „Když nebude pít, tak asi ne."

„Asi?"

„Já fakt nevím, Regulusi!" štěkne černovláska. Jak má asi vědět, co se jejímu mudlovskému otci zase vyrodí v hlavě? Kdyby alespoň už mohla používat kouzla. I když v tomto případě by si kouzly asi moc nepřilepšila, i kdyby mohla. Teď by ji akorát tak vyloučili z Bradavic za nedovolené používání kouzel, až ji bude za pár měsíců 17, tak by ji zase tak akorát zavřeli do Azkabanu za napadení mudly. Celkem bezvýchodná situace. V dnešním světě už evidentně neplatí, že jsou kouzelníci něco víc než mudlové. Ať už vám mudla udělá cokoli, tak podle dnešních zákonů s tím v podstatě nemůžete nic udělat, pokud samozřejmě nechcete skončit v Azkabanu. Proto Lucy docela sympatizuje s ideologií Pána zla. Mudlové jsou vlastně úplně k ničemu, jenom kouzelníkům komplikují život. Anebo se snaží mezi ně vetřít, jako třeba Evansová. Lucy absolutně nechápe, jak se mohl Severus zamilovat do někoho takového, navíc když ona ho zřejmě nechce.

„Promiň, nechtěla jsem tak vyjet. Jen prostě nevím, co mám dělat," omluví se dívka hned vzápětí.

Chlapec nic neřekne, místo toho si dívku dlouho prohlíží, poté se natáhne a chytne ji za ruku. Proplete si s ní prsty.

„Cindy, nemusíš tam jezdit. Nějak se to zařídí."

Lucy k chlapci zvedne zrak. V jeho očích spatří starost. Má o ni strach. Dívka zavrtí hlavou. „Neznáš ho. Jestli nepřijedu, dojedou si pro mě do Bradavic." A pak už nebude záležet na tom, jestli otec bude pít, nebo ne. Poslední větu ale dívka nahlas neřekne. To už Regulus vědět nemusí.

„Jenže Boží hod je už zítra," namítne Regulus.

„Já vím. Musím odjet ještě dnes."

Chlapec chvíli vypadá, jako by chtěl dívce oponovat, ale nakonec nic neřekne, pouze pokývá hlavou.

„Dobře. Půjdu to říct rodičům." Regulus se zvedne z postele a zamíří ke dveřím. Lucy se zvedne také.

„Já si zatím dojdu zabalit."

Společně seběhnou schody do druhého patra, kde se Lucy od chlapce oddělí. Regulus pokračuje dál. Dívka za sebou zavře dveře od svého dočasného pokoje a přejde ke svému kufru, který je z větší části ve stejném stavu, jako když přijela, některé věci z něj ale přeci jen včera a dneska ráno vyndala. Nahází je zase zpátky a zavře kufr. Ve chvíli, kdy Lucy zaklapne víko, se ozve zaklepání na dveře.

„Dále."

Dívka očekává Reguluse, o to víc ji překvapí, když do místnosti nevstoupí sám, ale v doprovodu svého otce.

„Regulus mi právě řekl, že nás chcete opustit ještě před Božím hodem."

„Ano. To je pravda," souhlasí Lucy. I když, že by úplně chtěla se říct nedá.

„A nechtěla byste tu ještě pár dní zůstat? Mému synovi byste určitě udělala radost."

Lucy se smutně usměje. Samozřejmě, že by tu chtěla zůstat, ale má snad na vybranou. „Ráda bych, pane Blacku, ale rodiče trvají na tom, že musím být na Boží hod doma."

„To se dá snadno zařídit. Nemýlím-li se, vaší matkou bude Eileen Princeová, že?"

„A-ano," zakoktá Lucy překvapeně. Jak to může Orion Black vědět? O svých rodičích mu přece nevyprávěla. Že se ale Eillen už dávno nejmenuje Princeová dívka nezmíní. Orionovi to stejně musí být jasně z dívčina příjmení.

Chlapcův otec si všimne dívčina překvapení. „Myslím, že se Regulus zmínil. Navíc, jste jí velmi podobná. Znám Eileen ze školy, takže pokud byste s námi chtěla ještě pár dní zůstat, určitě se mi povede to zařídit. Co vy na to? Zůstanete?"

Lucy se zamyslí. Moc ráda by nabídku přijala, jsou to první Vánoce od té doby, co jsou s Regulusem spolu, a dívka by je ráda strávila s ním. Zároveň by mu tím mohla vynahradit i ty dvě návštěvy Prasinek, které absolvoval bez ní. Na druhou stranu se ale černovláska obává svého otce. Je to sice jen mudla, Lucy ale zatím nesmí používat kouzla, takže se před ním nemá jak bránit, kdyby se náhodou něco stalo. Jako o letní prázdniny. A čím déle bude odjezd odkládat, tím spíše otci rupnou nervy.

Co má tedy dělat? Má přijmout Orionovu nabídku? Nebo má raději odjet domů?