Zmijozelská srdce /HP ff/

23. Pozvánka

Lucy sedí v houpacím křesle. Na klíně má otevřenou učebnici starodávných run, ale neučí se. Přemýšlí a bezmyšlenkovitě se u toho houpe. Čeká na Reguluse v komnatě splněných přání, jak začali říkat místnosti v sedmém patře, kde Regulus a Severus trénují Nitrobranu. Jsou domluveni, že se zde mají dnes večer setkat. Ostatně se zde nesetkávají poprvé. Komnata jim poskytuje mnohem větší soukromí, než zmijozelská společenská místnost, nebo třeba Regulusova ložnice, do které může kdykoli vrazit Wilkes nebo Rosier. Na druhou stranu zde ale nemohou trávit příliš mnoho času, ostatní by mohli začít pátrat po tom, kam se pořád ztrácejí.

Blíží se Velikonoce a Lucy přemýšlí, jestli pojede na kraťoučké prázdniny domů. Matka by asi chtěla, aby to s otcem nějak urovnala. Lucy se ale moc nechce. Ví, že se rodiče určitě zase budou hádat a nechce je poslouchat celé prázdniny, i když se vlastně jedná jen o takový prodloužený víkend. Na druhou stranu se Lucy ani moc nechce zůstávat v Bradavicích. Nikdo z jejích přátel tu totiž nebude, ani Regulus. Většinou tady všichni na Velikonoce zůstávali, ale tento rok to evidentně bylo jinak a Lucy nevěděla proč.

„Promiň, musel jsem ještě něco zařídit," omlouvá se Regulus ještě ve dveřích. Lucy k němu stočí pohled. Chlapec za sebou akorát jednou rukou zavírá dveře, v té druhé drží jakousi černou krabici, kterou hned po svém příchodu odloží. Poté přejde k dívce a posadí se do volného křesla vedle ní.

„Nechtěla bys jet na Velikonoce k nám?"

Lucy nejprve překvapeně zamrká. Nečekala, že by ji chlapec pozval na Grimmauldovo náměstí zrovna na Velikonoce. Poté se ale černovláska usměje.

„Ráda." Dilema vyřešeno. Nezůstane ani v Bradavicích, ani nepojede domů, pojede k Blackovým.

Chlapec dívčin úsměv opětuje. „Skvěle. V tom případě mám pro tebe překvapení."

Lucy pozdvihne obočí. „Mám se bát?"

Regulus pokrčí rameny. „To já nevím."

„Tak co je to za překvapení?" zeptá se dívka hlasem lehce zabarveným nedočkavostí.

„Zvutěnaples," vysype ze sebe Regulus tak rychle, že dívka nezachytí ani jedno slovo.

Černovláska zmateně zamrká. „Cože?"

„Zvu tě na ples," zopakuje mladý Zmijozel, tentokrát již tak, aby mu dívka rozuměla. „Malfoyovi pořádají velikonoční ples. Naše rodina je zvaná a já bych byl moc rád, kdybys tam šla se mnou."

Lucy zůstane na chlapce chvíli jen zaraženě zírat. Regulus ji zve na ples k Malfoyovým? Mezi smetánku kouzelnické společnosti? Vždyť se mezi ně nehodí. Nemá ani žádné šaty, které by se na událost takového rozsahu hodily. I na Křiklanův večírek si přece musela šaty půjčit od Alecty.

„J-já..." Lucy se zarazí hned po prvním slově. Přemýšlí, jak větu správně formulovat, aby Regulusovi neublížila. „Víš-" začne znovu, ale tentokrát ji přeruší sám Regulus.

„Počkej!" přikáže dívce a donese z nedalekého stolku černou krabici převázanou saténovou stuhou. Podá ji dívce.

„Co je to?" zeptá se Lucy, když si krabici od chlapce přebírá.

„Takový předčasný dárek k narozeninám."

„Které mám až za tři měsíce?" povytáhne Lucy obočí.

Regulus přikývne. Samozřejmě, že tohle není dárek k dívčiným narozeninám. Chlapec ale ví, že pokud jí krabici pod touto záminkou předá, bude větší šance, že její obsah dívka neodmítne.

„To snad...To jsou..." Lucy vykulenýma očima pozoruje obsah krabice, jejíž víko právě odklopila. Krabici má položenou na klíně, víko odloží vedle křesla, ve kterém sedí, a svými prsty pomalu a opatrně přejede po temně zelené saténové látce.

„Šaty," potvrdí Regulus dívčinu domněnku. „Aby ses nemohla vymlouvat, že nemáš co na sebe."

Lucy zvedne zrak z hedvábné látky a podívá se na svého přítele. Tohle od něj přece nemůže přijmout. Ty šaty musely stát pěknou kopu galeonů. Nemůže přece Reguluse nechat, aby jí dával tak drahé dárky.

Černovláska otevře pusu, aby mohla chlapci říct, že od něj šaty nemůže přijmout, poté si ale všimne chlapcova upřeného pohledu. Určitě by ho zklamala, kdyby šaty odmítla. A navíc by v tom případě musela odmítnou i pozvání na ples, to by Reguluse zklamalo ještě více.

„Tak co?" zeptá se trochu netrpělivě mladý Zmijozel, když dívka již hodnou dobu nic neříká.

Lucy neodpoví. Položí krabici na zem, vytáhne šaty ven. Poté se postaví na nohy a zvedne šaty na úroveň svých ramen. Ráda by viděla, jak vypadají. Černovláska se rozhlédne po místnosti. Chtělo by to zrcadlo, pomyslí si. Hned vzápětí se na zdi vedle ní jedno objeví - velké, ve zdobeném vyřezávaném rámu. Lucy udělá pár kroků vzad, aby se v zrcadle viděla celá.

„Jsou nádherné, Regi," pronese černovláska a usměje se na svého přítele. Pár kroky přejde k houpacímu křeslu a šaty na něj jemně položí. Potom zkrátí vzdálenost mezi sebou a Regulusem, posadí se chlapci na klín a věnuje mu polibek.

„Děkuju."

„Kdybych věděl, co za odměnu dostanu, dával bych ti šaty častěji," pronese s úšklebkem Regulus. Další z těch vzácných chvil, kdy Regulus nezapře svého bratra.

***

„Rád vás opět vidím, Lucy," přivítá se Orion Black s mladou Zmijozelkou poté, co dívka vystoupí z krbu v jednom ze salonků v domě Blackových na Grimmlaudově náměstí 12. Z Děravého kotle ještě letaxem necestovala. A proč zrovna z Děravého kotle? Regulus se totiž se svými rodiči dohodl, že je nemusí vyzvedávat na nástupišti 9 a 3/4. Vzal dívku do Příčné ulice, aby si v některém ze zdejších obchodů mohla ještě vybrat škrabošku. Velikonoční ples u Malfoyových totiž nebude jen tak ledajaký, ale maškarní. Ples v maskách.

„Já vás také," usměje se Lucy na Regulusova otce.

„Vítejte," pronese stroze Walbruga Blacková sedící v jednom z temně zelených křesel. Dál dívce nevěnuje žádnou pozornost. Jako vždy se k Lucy chová poněkud chladně, jako by nebyla spokojena se synovou volbou.

Lucy ví, že ji Regulusova matka nemá moc ráda, proto ji velice překvapí, když se Walbruga následujícího dne nabídne, že dívce pomůže s přípravou na večerní ples. Lucy pomoc ocení. S přípravou na Křiklanův večírek jí pomáhala Alecta, ale ta tu teď není.

„Sluší vám to," pronese Walbruga těsně předtím, než opustí dívčin pokoj.

Lucy se postaví čelem k zrcadlu, aby si ověřila slova Regulusovy matky. Černé lodičky částečně vyčnívající zpod dlouhé sukně temně zelených saténových šatů s rukávy zasahujícími až k zápěstí. Havraní vlasy stočené do loken, z části sepnuté stříbrnou ozdobnou sponou. S líčením to Lucy nijak nepřeháněla - slaboučká vrstva temně zelených stínů, lesk na rty. A nakonec černá škraboška, ležící doposud na dívčině posteli.