Zmijozelská srdce /HP ff/

25. Nitrobrana

PLESK! Tobiasova ruka se s hlasitým plesknutím setká s dívčinou tváří. Síla facky nejenže donutí černovlásku otočit hlavu na stranu, zároveň ji i odmrští do strany, až dívka narazí hlavou do jediné skříně, kterou ve svém pokoji má. Ozve se zřetelné křupnutí. Lucy se s bolestivým výkřikem sesune k zemi. Zasaženou tváří se jí rozlévá pálivá bolest, silnější bolest dívce ale vystřeluje z oblasti nosu. Chytí se za bolavý obličej. Na prstech ucítí něco vlhkého. Po jejich odtažení od obličeje zjistí, že se jedná o krev.

Najednou dívčin pokoj z domu ve Tkalcovské ulici zmizí a společně s ním zmizí i její otec. Když Lucy opět začne vnímat místnost kolem sebe, sedí na zemi v komnatě přání. Kousek před ní stojí Regulus Black.

„Dobrý?" zeptá se Regulus a pár rychlými kroky se dostane až k dívce. Lucy přikývne, i když se stále mírně třese. Chlapec pomůže dívce na nohy.

„Co to bylo?" v Regulusově hlase tentokrát kromě starosti zazní i hněvivý podtón, protože už tuší, o co šlo.

Černovláska nejprve jen se sklopeným zrakem pokrčí rameny. Nakonec chlapci i odpoví. „To bylo v létě."

Nic víc neřekne a dál zarytě hledí do podlahy. Za tyhle vzpomínky se stydí. Nezáleží na tom, že je viděl jen Regulus. Jsou to vzpomínky, které zachycují její slabost. A ty by neměl vidět nikdo.

„A ta krev?" Tentokrát už je hněv v chlapcově hlase slyšitelný mnohem více.

Lucy opět chvíli mlčí, než se odhodlá k odpovědi. „Měla jsem zlomený nos," přidá nakonec mírně zahanbeným hlasem. „Matka mi ho spravovala."

Regulus zatne ruce v pěst a párkrát se zhluboka nadechne, zároveň s tím začne přecházet po pokoji sem a tam ve snaze se trochu uklidnit. Má chuť řvát a něco vzteky rozbít, ale snaží se tomu odolat. Nakonec to opravdu pomůže a chlapec udrží svůj hněv na uzdě. Udělá ještě pár kroků, než se opět zastaví před Lucy.

„Můžeme skončit, jestli chceš," nabídne nakonec dívce, ta ale jen zavrtí hlavou. Musí pokračovat. Chce se naučit bránit svou mysl. Nechce, aby se její hlavou někdo promenádoval, jako třeba Regulus před chvílí, nebo jako Pán zla na Velikonočním plese u Malfoyových. Lucy z toho byla tenkrát docela vyplašená a hned poté všechno sdělila Regulusovi. Ten rozhodl, že hned po návratu do Bradavic musí konečně začít s dívčinou Nitrobranou. Tato hodina rozhodně není první, kterou má Lucy za sebou, ale po tomto fiasku se cítí, jako by to první hodina byla. Během těch pár týdnů nezaznamenala žádný větší pokrok. Bude se muset více snažit.

„Ne," pronese Lucy pevným hlasem. „Chci pokračovat."

„Dobře. Řekni, až budeš připravená."

Lucy přikývne. Odsune vzpomínku na svého otce až do nejhlubší části mysli, kam patří. Poté se znovu pokusí vyčistit svou hlavu od veškerých myšlenek, aby byla její mysl zdánlivě zcela prázdná. Kde nic není, tam Regulus nic nenajde. Snad.

„Můžeme."

Regulus kývne. „Fajn. Soustřeď se." Následně nasadí soustředěný výraz, pozvedne hůlku a namíří přímo na dívku. „Legilimens!"

Nejprve má Lucy pocit, že to tentokrát možná doopravdy zvládne, pořád vidí komnatu přání a Reguluse, i když cítí, jak se chlapec snaží vstoupit do jednotlivých vrstev její mysli. Pohled jí padne na Regulusovu zmijozelskou kravatu a dívčina taktika s vyčištěním mysli od všech myšlenek se začne hroutit.

„Zmijozel!" vykřikne Moudrý klobouk. Jedenáctiletá Lucy seskočí z dřevěné stoličky a rozeběhne se za svými novými spolužáky.

„Já jsem Regulus," představí se jí černovlasý chlapec, vedle kterého si sedne.

„Lucy," usměje se dívka.

Obraz se změní.

Teď již čtrnáctiletá Lucy běží kolem Černého jezera směrem ke statnému dubu stojícímu na jeho břehu, aby pomohla svému bratrovi, kterého zrovna pod košatým stromem o rok starší James Potter a jeho parta opět šikanují. Akorát se k nim přidává Lily Evansová a něco na své kolejní spolužáky křičí.

Obraz se znovu změní.

Devítiletá Lucy se krčí vedle skříně ve svém pokoji a zakrývá si uši, aby neslyšela otcův křik, vycházející z přízemí domu ve Tkalcovské ulici. Z očí jí stékají slzy. Dveře dívčina pokoje se pootevřou a dovnitř se protáhne hubený černovlasý chlapec, dívčin o rok starší bratr. Posadí se vedle Lucy a obejme ji kolem útlých ramen.

„Neboj se. To bude zase dobré."

Další změna obrazu.

Stejný pokoj, stejná dívka, ale o několik let starší. Třináctiletá Lucy se opět krčí vedle skříně. Strachy se celá třese. Z očí jí stékají slzy. Za dveřmi pokoje je slyšet naštvaný dusot nohou. Dveře od pokoje se rozletí. Dovnitř vrazí naštvaný Tobias Snape.

„To sis vážně myslela, že na to nepřijdu?!"

Dost! Tohle musí přestat!

Lucy se pokusí vztyčit ve své mysli bariéru, která by Reguluse zastavila před dalším výletem do této části její mysli. Na malou chvilku opět spatří komnatu přání s Regulusem, který právě krabatí čelo soustředěním. Překvapila ho. Pak ale chlapec i místnost kolem opět zmizí.

„Starám se o tebe skoro 17 let jako o vlastní! A ty mi pak budeš dělat ostudu kudy chodíš?" vykřikne Tobias Snape a hned vzápětí se jeho ruka s hlasitým plesknutím setká s dívčinou tváří. Šestnáctiletá černovláska vykřikne a chytne se za zasaženou tvář.

„T-tati," vzlykne Lucy.

Najednou vše skončí a Lucy je opět v komnatě přání. Klečí na zemi a rukama se opírá o zem. Zrychleně dýchá. Srdce jí buší jako o závod. Z očí jí stékají slzy. Opět se třese. Neodvažuje se zvednout zrak k přítomnému chlapci.

Regulus také mlčí, zasažen obrazy, které právě viděl. V této části dívčiny mysli ještě nebyl. Mísí se v něm hned několik různých pocitů - lítost, vztek, smutek...

Nakonec mlčky přejde ke klečící dívce a pomůže jí vstát.

„Musíš se víc soustředit," vysvětlí Regulus černovlásce důvod, proč se jí ani teď nepodařilo zabránit mu ve vstupu do její mysli.

„Já se snažím," pronese Lucy zklamaným hlasem. Poté se nechá odvést k jednomu z polstrovaných křesel. Vyčerpaně do něj klesne. Nezdá se to, ale bránit svou mysl, nebo se o to alespoň snažit, je velmi vyčerpávající.

„Já vím, ale musíš se snažit víc. Mě jsi sice ze začátku trochu zpomalila, ale pro Pána zla by byla tahle tvoje bariéra jako z papíru. Ani by nemrkl, kdyby ji měl překonat."

Lucy se na chvíli odmlčí, opře se lokty o stehna a podepře si čelo rukama. Zavře oči. Opět se snaží vyprázdnit svou mysl. Nesmí se nechat rozptýlit, jako před chvílí Regulusovou kravatou. Musí se opravdu soustředit, jestli chce ubránit svoji mysl.

Po několika minutách se dívka zvedne a postaví se zpět na své místo. „Fajn, jdeme znovu."