Zmijozelská srdce /HP ff/

BONUS

„Co je to?" Lucy Snapeová zmateně nakrčí čelo a podívá se na papírek, který jí právě vtiskla do ruky její matka. Je na něm trojmístné číslo.

„Číslo schránky s rodokmenem naší rodiny."

Lucy pozdvihne obočí. Schránka s rodokmenem? Takže se Eileen rozhodla, že své dceři nakonec řekne, kdo jej její otec?

To, že pravděpodobně není dcerou Tobiase Snapea, se Lucy dozvěděla o Vánocích přímo od něj. Přišel tehdy opilý z hospody a tuto informaci na dívku vytáhl. Lucy si nejprve myslela, že to není pravda, že se jí Tobias snaží jenom ublížit za to, že strávila skoro celé Vánoce u Blackových bez jeho svolení. Když se ale rozhodla na celou záležitost zeptat své matky, Eileen samozřejmě vše popřela. Chovala se u toho ale velmi nervózně. Ve chvíli, kdy Lucy navrhla testy otcovství, se potom její matka velmi rozhněvala a s křikem vyprovodila dívku do jejího pokoje. Poté už měla Lucy jasno. Eileen by nereagovala takhle prudce, kdyby jí říkala pravdu, což znamená, že Tobias Snape zřejmě opravdu není dívčiným otcem.

„Co tě tak najednou přesvědčilo, že chceš, abych věděla pravdu?" pronese černovláska kousavě. Nechce se jí moc věřit tomu, že by Eileen najednou po půl roce z ničeho nic změnila názor, když kvůli tomu o Vánocích tak vyváděla.

„Nemluv se mnou takovým tónem, Lucindo!" zvýší Eileen hlas.

Lucy na svou matku chvíli mlčky zírá. „Promiň," omluví se nakonec.

Eileen Snapeová pokýve hlavou. „Přemýšlela jsem a měla jsi pravdu. Máš právo to vědět. Takže jestli tě to pořád zajímá, schránky s rodokmeny se uchovávají na Ministerstvu kouzel. Jestli ne, tak ten lístek klidně zahoď."

Nic víc dívčina matka neřekne a opustí obývací pokoj. Lucy se chvíli dívá na dveře, které za Eileen zaklaply, poté stočí pohled na papírek ve své ruce. Ústa se jí roztáhnou do širokého úsměvu. Konečně může zjistit, kdo je její otec. Horší než Tobias Snape už to být nemůže.

***

„Vážně chceš, abych šel s tebou dovnitř?"

Lucy protočí očima. „Ne, vzala jsem tě sem jenom proto, abys na mě mohl počkat přede dveřmi."

Dívčin společník se zarazí. Černovláska si povzdechne a zakroutí hlavou. Pořád zapomíná, jak dokáže Regulus Black brát některé věci až moc vážně.

„Jasně, že chci, abys šel se mnou." Lucy vezme Reguluse za ruku a společně s ním vejde do místnosti. Celá místnost na ni působí dost starodávným dojmem. Stěny jsou plné staře vypadajících schránek s rodokmeny. Dívčin dojem umocňuje i postarší čaroděj sedící za pultem přímo uprostřed místnosti. Dvojice dojde až k němu.

„Chtěla bych se podívat na rodokmen své rodiny," požádá Lucy staříka.

„Samozřejmě slečno. Potřebuji číslo schránky."

„836."

Stařík přikývne a vzdálí se, aby splnil dívčin požadavek. Lucy čaroděje zvědavě pozoruje. Stařík přejde k policím, které obepínají celou místnost, kolem dokola, od podlahy až ke stropu, který je, nutno podotknout, dost vysoko. Mužík chvíli přechází podél polic, nakonec se zastaví a provede jakýsi složitý pohyb hůlkou. Z police kousek nad ním se vznese drobná, temně šedivá, dost staře vypadající schránka a slétne čaroději přímo do ruky.

„Prosím," pronese stařík, když se se schránkou vrátí zpět za svůj pult. „Támhle se můžete posadit."

Oba mladí Zmijozelové následují staříkových pokynů a posadí se do dvou ze skupiny temně zelených čalouněných křesel, která tu jsou zřejmě připravená pro návštěvníky.