Zmijozelská srdce /HP ff/

50. Lektvar

Severus Snape otevře dveře hostince U Prasečí hlavy a pokyne své mladší sestře, aby jimi prošla ven. Lucy tak učiní. Cestou jí padne pohled na místního hostinského. Vysoký, hubený stařík, s dlouhými šedivými vlasy a plnovousem stejné barvy. Dívce někoho hrozně připomíná, ale nedokáže si vybavit koho. Možná si ještě vzpomene.

Lucy vyjde na čerstvý vzduch. Otočí se na svého bratra. Ten za nimi zavře dveře od hostince a rozhlédne se kolem. Dívka ho napodobí. Nikde nikdo.

„Potřebuju s tebou mluvit," zopakuje Severus větu, kterou pronesl před okamžikem ještě uvnitř hostince.

„Poslouchám."

Chlapec se znovu rozhlédne kolem sebe. „Tady to nejde," vysvětlí dívce nakonec.

Lucy pozdvihne obočí. Uvnitř to nešlo. Tady taky ne. „Proč ne?"

„Nechci, aby nás někdo slyšel."

„Nikdo tu není." Na důkaz svých slov se Lucy také ještě jednou rozhlédne po okolí. Opravdu tu nikdo není.

„To nevadí. Stejně bych to řešil radši někde víc v klidu."

Lucy se ušklíbne. „Jo, jasně. Protože tady v té uličce je dneska hrozně rušno."

„Nech toho, Lucy," zakaboní se starší z obou sourozenců. „Víš, jak to myslím."

Čarodějka přikývne. „Fajn. Kam chceš jít?"

„Uvidíš. Pojď za mnou." Severus vykročí jako první, dívka jde hned v těsném závěsu za ním. Různými postranními uličkami se nakonec dostanou až mimo vesnici. Teď už Lucy asi ví, kam mají namířeno. Její domněnka se potvrdí, když několik desítek metrů před sebou spatří za dřevěným plotem vysokou zchátralou chatrč s okny zatlučenými dřevěnými prkny. Chroptící chýše.

Už dlouho tu nebyla, ale chatrč vypadá zvenku pořád stejně. Poslední dobou ji dívka vídá spíše zevnitř a tam už rozhodně stejně nevypadá. Hned po prvním úplňku Lucy pochopila, proč bylo uvnitř Chroptící chýše vše tak zdemolované. Ona sama tomu ve své vlčí podobě také dost pomohla, takže teď vše vypadá mnohonásobně hůř, než předtím. Ale dokud to odnáší pouze nábytek, je to ještě v pořádku. Jenže naposledy to odneslo i dívčino rameno. A to už tak v pořádku není. Jestli to takhle půjde dál, bude samá jizva. Co když se pak už nebude Regulusovi líbit?

Severus Snape se zastaví pár kroků od oplocení a otočí se čelem k dívce, která udělá ještě pár kroků, než zůstane také stát.

„Tak co se děje?" zeptá se Lucy, když se chlapec delší dobu nemá k tomu, aby začal sám.

„Pamatuješ si, jak jsem o Vánocích mluvil o tom lektvaru?"

Lucy zkrabatí čelo a zapátrá ve své paměti. Nemusí pátrat dlouho. Pamatuje si to.

„O tom Belbyho?"

Severus Snape přikývne. „Ano."

„Co je s ním?" nechápe Lucy. Severus jí o Vánocích říkal, že existuje nějaký lektvar, který by pravděpodobně mohl dívce pomoct. Zmírňuje totiž údajně příznaky lykantropie.

„Myslím, že jsem to konečně dokázal."

Čarodějka vykulí oči překvapením. „Tys ho zkoušel?"

Chlapec opět přikývne.

„Ale jak?" nechápe Lucy. „Viděla jsem seznam těch ingrediencí, některé z nich jsou opravdu drahé, Severusi. To si přece nemůžeme dovolit."

„Řekněme, že když se pohybuješ v jistých kruzích, tak peníze nehrají v obstarávání zboží takovou roli."

Lucy si dokáže živé představit, co chlapec těmi 'jistými kruhy' myslel. Kouzelnické podsvětí. Jako Smrtijed si to mohl dovolit více, než ostatní.

„Fajn. Tak jak to funguje?"

***
Lucy nechápe, jak se to stalo, že čas najednou tak zrychlil. Zdá se jí to jako včera, když trávila Vánoce na Grimmauldově náměstí 12 a do zkoušek tehdy zbývalo ještě skoro půl roku, přesněji pět měsíců. A teď? Teď do zkoušek zbývají jen necelé tři týdny.

Lucy pomalu neví, kde jí hlava stojí. Hromada učení na OVCE, do toho tréninky Nitrobrany, sledování činnosti Pána zla a pátrání po možnostech, jak se zbavit viteálů. Do toho všeho ještě úplňky. A nejhorší je, že další úplněk je těsně před zahájením zkoušek. Lucy doufá, že nebude muset na žádnou zkoušku hned první den. To by asi nezvládla.

„Jaký je rozdíl mezi nemrtvým a neživým?" položí Alecta Carrowová otázku své kamarádce. Lucy zamyšleně zkrabatí čelo, tohle přece věděla.

„To je přece jednoduchý, ne?" zasměje se Alectino dvojče Amycus. „Nemrtví mají být mrtví, ale nejsou a-"

„Neživí mají být živí, ale nejsou," přeruší chlapcova slova Regulus s úsměvem. „My známe tvou teorii, Amycusi."

„To není moje teorie, vždyť to tak je. Že jo, Lucy?"

Čarodějka rozpačitě pokývá hlavou. „No, asi by se to dalo říct i takhle."

Amycus se na dívku zamračí. Tohle není úplně odpověď, kterou čekal. „Co bys teda řekla ty, kdyby se tě na ten rozdíl zeptali u zkoušky."

Lucy se na černé zmijozelské pohovce narovná, odkašle si a spustí. „Takže, nemrtví, neboli inferi, jsou jen mrtvá těla, která někdo oživí pomocí nekromancie. Neživí jsou vlastně-"

„No, dobrý, dobrý," zaráží dívku Amycus. „Už jsem pochopil, že to víš."

Lucy pokrčí rameny. Klidně by ho informovala i o zombie, ale když Amycus nechce, tak má smůlu.

„Tak jo, další záludná otázka," začne tentokrát pokládat otázku Lucy. „Co, kromě mozkomora, zaženete Patronovým zaklínadlem?"

„Kdybych ho uměl, tak Smrtiplášť," odpoví Regulus. S Patronovým zaklínadlem měl odjakživa problém. Párkrát se mu podařilo něco slabého stříbřitého ze své hůlky vykouzlit, ale ať už to bylo cokoli, během okamžiku to opět zmizelo.

Lucy na tom nebyla o moc lépe. Párkrát se jí sice podařilo vykouzlit jakýsi štít, ale zvířecí podobu její patron nikdy nenabral.

Lucy pokýve hlavou. „Správně." Poté se zamyslí nad další otázkou.

Nakonec je to ale Regulus, kdo nadhodí další otázku. „Jak zabijete bubáka?"

„Riddikulus!" vykřikne hned vzápětí vítězoslavně Amycus. Lucy se usměje. Když vidí, s jakým nadšením to Amycus řekl, nemá to srdce mu říct, že to není správně.

„Ty jsi fakt úplně blbej..." pronese Alecta a nevěřícně zakroutí hlavou. „Jak vůbec můžeš jako můj bratr něco takového vypustit z pusy?"

Amycusovi zmrzne úsměv na rtech. „Co je?" nechápe.

„Riddikulus bubáka jenom zapudí, nezabije. To jsme se učili už ve třeťáku," vysvětlí svému bratrovi Alecta.

„A jak ho teda zabiješ?" zeptá se Amycus pochybovačně. Pořád si myslí, že měl pravdu.

„Nijak," chopí se slova tentokrát Regulus. „Bubáka nejde zabít."

„Stejně jako třeba mozkomora nebo fénixe," doplní chlapce Lucy.

„Hm, fajn. Chápu," rezignuje nakonec Amycus. Uzná, že neměl pravdu.

Lucy se prohrábne svými poznámkami ve snaze najít něco dalšího, na co by se mohla zeptat. Alecta ale dívku předběhne a položí další otázku sama. „Jaké jsou rozdíly mezi vlkodlakem a normálním vlkem?"

Nejde ani tak o tu otázku, jako o pohled, kterým se po jejím vyslovení Alecta zadívá na Lucy. Černovlásce z toho pohledu přejede mráz po zádech. Má takový neblahý pocit, že Alecta ví.