Zmijozelská srdce /HP ff/

19. Odvrácená tvář Tobiase Snapea

Lucy sedí za psacím stolem ve svém pokoji. V ruce drží hůlku a procvičuje si pohyb zápěstím, který je potřeba pro správné provedení kouzla Aguamenti. Profesor Kratiknot jim tento úkol zadal na vánoční prázdniny, protože jediný, komu se během poslední hodiny kouzelných formulí před Vánoci toto kouzlo povedlo, byla Lily Evansová. Ostatně jako vždy.

V přízemí prásknou dveře. Tobias Snape se vrátil domů. Hned po hádce s Eileen totiž odešel. Lucy ví naprosto jistě kam šel, nemusí nad tím ani nijak zvlášť přemýšlet. Do hospody. To je totiž jeho způsob řešení situace, opít se. Dívce by toto jeho řešení bylo celkem jedno, ale pouze za předpokladu, že by nevěděla, co se vždy stane po jeho návratu. Někteří lidé jsou po alkoholu veselí, jiní jsou smutní a Tobias Snape? Ten je agresivní.

Lucy si povzdechne. Dokončí ještě jednou zápěstím pohyb připomínající ležící písmeno S a poté hůlku odloží na stůl. Zvedne se od stolu a zamíří ke dveřím. Zaposlouchá se, aby slyšela, kam zamíří otcovy kroky. Chvíli se zdá, že zamíří rovnou do ložnice. Nakonec se ale jeho kroky začnou vracet. Lucy na poslední chvíli odstoupí ode dveří. Následně se dveře prudce otevřou a podnapilý Tobias bez zaklepání vrazí do dívčina pokoje. Při pohledu na něj Lucy okamžitě ví, že je zle.

„To jsem se teda dočkal!" vykřikne Tobias teatrálně hned poté, co za sebou zavře dveře.

„C-co?" vykoktá Lucy vystrašeným hlasem. Nechápe, co má její otec na mysli. Tobias udělá krok dopředu, Lucy naproti tomu o krok ustoupí.

„C-co?" zapitvoří se Tobias ve snaze napodobit dívčin hlas a ušklíbne se. „Chceš vědět co?" Udělá dalších pár kroků směrem k dívce. Ta naopak před Tobiasem ustupuje, až nakonec narazí do psacího stolu. Dále už nemá kam ustupovat.

„Starám se o tebe skoro 17 let jako o vlastní! A ty mi pak budeš děláš ostudu kudy chodíš?"

Jako o vlastní? Vždyť přece je jeho vlastní. Nebo snad ne? Je možné, že by Tobias Snape nebyl jejím pravým otcem?

Lucy se chce otce zeptat, jak to myslel, ale ve chvíli, kdy se k tomu odhodlá, seká se její tvář s otcovou rukou. Místností zazní hlasité PLESK a následně dívčin bolestivý a zároveň překvapený výkřik. Lucy okamžitě vystřelí ruka směrem k zasažené tváři, kterou se jí po otcově úderu rozlévá štiplavá bolest. Zamyslela se tolik nad otcovými předchozími slovy, že úplně přestala dávat pozor na to, co Tobias dělá.

„T-tati," vzlykne Lucy. Nechce před otcem vypadat tak slabě, ale ta nečekaná rána a strach, který z něj má nepracují zrovna v její prospěch.

Tobias zamlaská. „Tati," zapitvoří se znovu. „To si říkej někomu jinýmu."

„P-proč?" vykoktá se slzami v očích Lucy, zatímco si stále tře bolavou tvář.

„Proč? Snad si nemyslíš, že bych si dělal další dítě, když už jsem měl svýho syna?"

Lucy zůstane na svého otce jen zaraženě zírat. To přece nemůže myslet vážně. Určitě je jenom opilý a snaží se jí ublížit. Určitě to není pravda.

„T-to není pravda," zašeptá Lucy.

„Chceš říct, že jsem lhář?!" vykřikne Tobias a znovu napřáhne ruku. Lucy na stole za sebou nahmatá svou hůlku.

„Nesahej na mě!" varuje svého otce a namíří mu hůlku přímo do obličeje.

Tobias se zachechtá. „Nebo co, Lucindo? Prokleješ mě?"

„J-jo," přitaká Lucy strachy roztřeseným hlasem.

Tobias se znovu rozesměje, potom rozhodí rukama. „Tak do toho! Uřkni mě!" vykřikne posměšným hlasem.

Chvíli vyčkává s rozpřaženýma rukama, když Lucy nijak nezareaguje, pokračuje dál posměšným tónem. „Já moc dobře vím, že nemůžeš používat kouzla, když nejsi ve škole. Vyloučili by tě."

Lucy mu musí dát za pravdu. Pokud by ho teď opravdu uřkla, určitě by ji vyloučili ze školy, protože jí ještě nebylo 17. A i kdyby jí bylo 17, tak by si moc nepomohla. Za napadení mudly by ji pravděpodobně poslali do Azkabanu. V této době neplatilo, že kouzelníci jsou něco více, než mudlové. I když to tak ve skutečnosti bylo. Kdo je víc? Mudla, který je naprosto obyčejný a nemůže využívat magii? Nebo kouzelník, který s magií dokáže téměř vše? Avšak problém byl ten, že kouzelník nesměl mudlovi zkřivit ani vlásek bez toho, aniž by byl potrestaný, kdežto když nějaký mudla nějak ublížil kouzelníkovi, bylo to každému jedno. Proto Lucy sympatizovala s myšlenkami Pána zla.

Lucy nechce být vyloučená z Bradavic, proto nakonec hůlku skloní. Tobias toho využije a znovu napřáhne ruku. Dívka se přikrčí a dá před sebe ruku, ve které nedrží hůlku, aby zabránila další ráně padnout na svou tvář. Zároveň s tím se před otcem instinktivně pokusí couvnout, ale znovu narazí do psacího stolu. Hůlka jí vypadne z ruky a odkutálí se pod postel. I kdyby si to teď s kouzlením rozmyslela a chtěla svého otce přece jen uřknout, už nemá jak.

Tobias udělá další krok směrem k dívce. Lucy vidí, jak se k ní začíná blížit jeho ruka. Zvedne před sebe i druhou paži, ze které jí vypadla hůlka. Ještě více se přikrčí, zavře oči a snaží se připravit na úder, který má přijít. Srdce cítí bušit strachy až v krku. Žádný úder ale nepřijde. Místo toho se ozve jen Tobiasův výkřik následovaný praskavým zvukem a dutým zaduněním.

Lucy se nejprve neodvažuje otevřít oči, nakonec to ale udělá. Tobias leží bezvládně u protější stěny dívčina pokoje.

„T-tati?" optá se dívka roztřeseným hlasem. Její otázka ale zůstane bez odezvy.

Lucy neví, co se stalo. Neví ani, jestli muž vůbec žije. Co když to byla ona? Co když ho zabila? Nebo to na ni otec jenom hraje?

„Tati?" zkusí to znovu dívka, tentokrát již pevným hlasem. Ale i teď zůstane její otázka bez odezvy.

Černovláska si klekne na zem a vytáhne zpod postele svou zakutálenou hůlku. Pro jistotu. Potom se znovu postaví na nohy a zadívá se na otcovo bezvládné tělo, hned poté její oči sklouznou směrem ke dveřím od pokoje. Má jít otce zkontrolovat, aby věděla, že ho nezabila? Nebo má radši utéct z pokoje, kdyby se náhodou probral, nebo kdyby na ni bezvědomí pouze hrál?

Nakonec se Lucy rozhodne hned neutéct. Potřebuje vědět, jestli otec žije. Ani ne tak kvůli němu, jako kvůli sobě. Napadení je jedna věc, ale zabití?

Černovláska pomalu přejde k bezvládnému tělu. Než se k němu ale úplně přiblíží, lehce do něj strčí nohou. Když se otec ani poté nepohne, troufne si Lucy konečně se k němu sehnout a zkontrolovat, jestli dýchá. Dýchá. Dívka si oddechne. Není mrtvý.

Najednou se znovu prudce otevřou dveře a do dívčina pokoje vrazí její matka. Přelétne rychlým pohledem celou místnost, nakonec se zadívá přímo na Lucy.

Dívka nasucho polkne a opětuje matčin pevný pohled. „N-nic jsem mu neudělala."