Zmijozelská srdce /HP ff/

20. Oddělení nepatřičného užívání kouzel

Lucy sedí v potemnělém obývacím pokoji. Za okny je tma, v tuto noční hodinu ji dokonce nenarušují ani nažloutlá světla pouličních lamp lemujících Tkalcovskou ulici od jednoho konce ke druhému. Jediné světlo vychází ze starého krbu, před který si dívka přitáhla jedno z polstrovaných křesel. Dívka zamyšleně hledí do oranžových plamenů, zatímco si mezi prsty pohrává se svou hůlkou.

Je tu sama. Její matka pravděpodobně teď sedí v některé z čekáren nemocnice U Svatého Munga, kam před pár hodinami pomocí kouzel dopravila dívčina otce, který skončil v bezvědomí poté, co se snažil Lucy udeřit. Ale dívka může odpřísáhnout, že proti Tobiasovi žádné kouzlo nepoužila. Vždyť v tu chvíli neměla ani hůlku v ruce, zakutálela se jí pod postel. Tak jak by asi mohla svého otce napadnout? Nic na tom ale nemění to, že Tobias s ní by v pokoji sám a skončil v bezvědomí.

Lucy se to snažila vysvětlit i své matce, ale není si vůbec jistá tím, zda jí matka věřila, nebo ne. Vlastně si ani není jistá tím, jestli jí matka slyšela. Eileen se totiž hned po příchodu do dívčina pokoje a zhodnocení situace snažila svého manžela všemi různými způsoby probrat. Neúspěšně. Nakonec se tedy rozhodla dopravit ho ke Svatému Mungovi. Věřila, že mu zdejší lékouzelníci určitě pomohou. Nařídila také Lucy, aby na ni počkala. Jako by snad dívku napadlo někam odejít. Kam by šla?

Od té chvíle sedí Lucy u krbu v obývacím pokoji a přemýšlí nad tím, co bude dál. Co když opravdu nějaké kouzlo vyslala a přijdou si pro ni z Ministerstva kouzel? Co když ji vyloučí z Bradavic? Nebo co když ji dokonce zavřou do Azkabanu? Neměla sice nikdy tu čest setkat se s nějakým mozkomorem, ale podle toho, co se o nich učili, se ani s žádným z nich nikdy setkat nechtěla.

Nakonec dívka podlehne únavě a v poměrně pohodlném křesle usne. Když se znovu probudí, za okny již svítá. Lucy se zvedne na nohy, aby se trochu protáhla, protože je po noci strávené v křesle celá rozlámaná. Ve chvíli, kdy se zvedne z vyhřátého místa, ovane ji chlad. Čenovláska se zadívá do krbu, teď už vyhaslého. Musel vyhasnout někdy v noci, proto je tu teď taková zima. Lucy přejde ke krbové římse a vezme do ruky krabičku sirek. V ten samý okamžik se ale otevřou vchodové dveře. Eileen Snapeová se vrací z nemocnice. A nevrací se sama.

Společně s dívčinou matkou vejdou do domu i dva muži v padnoucích oblecích. Na náprsenkách mají oba vyšité písmeno M. Lucy ví, co je to za muže, nevidí totiž zaměstnance Ministerstva kouzel poprvé. Představí se jako Marcus Hopkirk a Alan Davies z oddělení nepatřičného užívání kouzel. Požádají Lucy o její hůlku. Dívka nasucho polkne a zalétne pohledem ke své matce. Moc dobře ví, že toto oddělení spadá pod odbor pro uplatňování kouzelnických zákonů a nemá z toho vůbec dobrý pocit. Neví proč, ale má toto oddělení spojené s Azkabanem. Eileen nepatrně přikývne. Její pohled jako by říkal: dej jim ji.

„Nebojte se, slečno Snapeová. Potřebujeme si jen něco ověřit. Pokud bude vše v pořádku, opět vám hůlku vrátíme," promluví mladší z obou zaměstnanců, když spatří dívčiny obavy. Lucy ale přece jen zaváhá. Pokud bude vše v pořádku, opět vám hůlku vrátíme. Ale co když nebude vše v pořádku? Co když jí hůlku nakonec nevrátí a místo toho ji zlomí. Na druhou stranu, Lucy ví, že z její hůlky žádné kouzlo, které by Tobiase zranilo, nevyšlo. Takže by mělo být vše v pořádku. Nemá co skrývat.

Lucy před sebe pomalu natáhne ruku svírající hůlku. Marcus Hopkirk si hůlku od dívky převezme a následně na tento dřevěný proutek namíří svou vlastní hůlkou.

„Prior incantato," pronese Hopkirk. Z konce dívčiny hůlky vyběhne stříbřitá fretka, hned poté se ale rozplyne ve vzduchu. Lucy dojde, že kouzlo, které muž použil, pravděpodobně slouží k odhalení posledního kouzla vyčarovaného danou hůlkou. Poslední hodinu přeměňování před vánočními prázdninami se totiž Lucy a celá její třída snažili pod dohledem profesorky McGonagallové přeměnit prachovku ve fretku. Žádné další kouzlo už Lucy nepoužila.

Oba muži si vymění pohled. „V pořádku," pronese poté Davies, převezme si od svého kolegy dívčinu hůlku a podá ji černovlásce.

„T-takže jsem to neudělala já?" zeptá se Lucy a pevně sevře hůlku. Nesmírně se jí ulevilo, že ji má v pořádku zpátky.

Oba muži si vymění další pohled.

„Pravděpodobně ano," promluví opět mladší z nich. „Domníváme se, že se jedná o jeden z těch případů, kdy mladí kouzelníci neudrží své nervy na uzdě a jejich magie si v nepříjemné situaci poradí sama, ať už chtějí, nebo ne. A nepotřebují k tomu ani svou hůlku."

„Cože? Jako že jsem kouzlila bez hůlky? Bezhůlková magie?" nechápe Lucy. To jako otce proklela a ani o tom neví. A navíc bezhůlkovou magií, o které ani neví, že ji umí?

„Něco na ten způsob," vysvětluje Davies. „Dobrým příkladem by asi byly kouzelnické děti. Každý mladý kouzelník nebo čarodějka si svou první hůlku kupuje až v jedenácti letech. I přes to jsme ale často svědky různých kousků magie, které provádí. Za to vás trestat nebudeme."

****

Zbytek vánočních prázdnin proběhne v poklidu. Tobias zůstává u svatého Munga a Eileen ho chodí pravidelně navštěvovat. Lucy za otcem v nemocnici ještě nebyla. Raději trávila čas jinak. Vesměs psala úkoly do školy.

Dnes je ale Nový rok, to znamená, že zítra mladá Zmijozelka odjíždí zpět do Bradavic, a její matka proto chce, aby se ještě dnes zašla podívat za svým otcem, který se v nemocnici zatím ještě neprobral. Na jednu stranu se k ní Tobias nechoval nikdy zrovna nejlépe, ani k Severusovi, na druhou stranu je to ale dívčin otec. Možná, ozve se v dívčině hlavě pochybovačný hlas. Tobias přece říkal, že není její otec. Lucy hlas protentokrát zaplaší, musí se na to matky potom zeptat.

Nakonec se černovláska rozhodne, že splní matčino přání. Společně navštíví Tobiase v nemocnici. Celá návštěva ale Lucy přijde úplně zbytečná. Otec stejně není vzhůru. Nevidí je, neslyší je, jenom leží na posteli. Na Eileen je ale poznat, že jí dívka svým rozhodnutím udělala radost. Možná to žena bere jako krok, kterým by se mohli Tobias s Lucy smířit. Černovláska to tak ale nevidí. Zatím pořád bere Tobiase jako nutnou součást rodiny a za svou rodinou bude stát, ať se bude dít cokoli.