PS. Stále tě miluju

Ať taky chvíli trpí

Pohled Mery
Sedla jsem si na opěradlo gauče a vytáhla z obálky papír přeložený na půl. Rozložila ho a začala číst. Psal mi jak aplikovat kmenové buňky. Všemu jsem rozuměla a nezdálo se mi to tak složité jak si myslela. Rady jsem dočetla a očima projížděla poslední řádky dopisu. Četla jsem je asi čtyřikrát a až pak si začala uvědomovat jejich význam. David si uvědomil jak moc mi ublížil. Poslední věta mě ale zarážela nejvíc.

Snad mi někdy odpustíš

Když jsem si vzpomněla na to jak moc jsem ho milovala a jak moc jí ublížil tak se její oči zaplnily slzami. Tu bolest si bude pamatovat navždy. Strašně bych mu chtěla odpustit, ale nedokážu to. Nebudu mu odepisovat. Papír zpátky složím do obálky a schovám do šuplíku ve svém psacím stoli v ložnici. Když vidím na svém stole papír láká mě to jít napsat Davidovy. Ne, ne. Zavřu oči a snažím se tu myšlenku z hlavy vyhnat. Vydala jsem se do koupelny. Oblíkla jsem se do pyžama a lehla si do postele. Zavřela jsem oči a chtěla spát. Jenže to nešlo. Ve tmě jsem koukala do stropu a promítala si všechny zážitky s Davidem. Všechno bylo růžové, milovali jsme se. Měla jsem pocit že naše láska s těhotenstvím a následně naší malou Markétkou postupně rostla. Pak jeho táta dostal mozkovou příhodu. Chvíli byl v nemocnici a pak u nás. Starali jsme se o něj. I tohle období bylo veselé. Jeho táta trochu mluvil, Markét ho měla ráda a s David se usmířili. Jenže pak to zničehonic šlo z kopce. To ráno vůbec nemluvil. Mysleli jsme že to bude jenom chvilkový. David šel do práce, Markétka byla u Bíby. Zůstala jsem doma s jeho tátou. Dostal zástavu a i když jsem ho resucitovala, umřel. David mi vyčítal že jsem ho nezavolala hned. A pak už to šlo rychle. Dva dny po jeho smrti byl pohřeb a den po pohřbu David večer odešel. Nechal tu mě a Markétku. Byla jsem těmi myšlenkami na minulost tak unavená že jsem usla ani nevím jak.

Byl druhý den ráno. Já už byla v práci a Markét byla doma, dělala si úkoly do školy. Aspoň doufám. Momentálně jsem vešla na pokoj za Bíbou říct jí o tom že jí chci aplikovat kmenové buňky.
M: ,, Ahoj Bíbo." usmála jsem se a vešla k ní na pokoj. Zavřela jsem za sebou dveře a vydala se k jejímu lůžku.
B: ,, Mery." rozzářili se jí oči a usmála se.
M: ,, Jak ti je ?"
B: ,, Dobře, ale kvůli tomu si nepřišla, viď ?" prokoukla mě.
M: ,, Ne." mlčela jsem a odhodlávala jsem se. ,, Chtěla bych ti provést operaci. Po ní by ti mělo být o hodně líp."
B: ,, Jakou operaci ?"
M: ,, Já bych ti chtěla aplikovat kmenové buňky."
B: ,, Cože ? Tohle ale přece vždycky dělal David. On.."
M: ,, Bíbo." zastavila jsem jí. ,, Já ti to vysvětlím." sedla jsem si k ní na postel. Bíba byla zticha a já začala.
M: ,, Když jsem ti na lůžku řekla že umíráš tak mi v tu chvíli došlo že tou aplikací kmenových buněk ti záchráním život. Nechtěla jsem vidět Davida a tak jsem mu napsala dopis ve kterém jsem ho požádala aby poradil jak to mám udělat. Je to jednoduché a věřím že to zvládnu. Jirka o tom ví a teď už stačí jenom tvůj souhlas."
B: ,, Škoda. Já už myslela že jsi se s Davidem dala zpátky dohromady."
M: ,, Ne." zakroutila jsem hlavou. ,, I když v posledním dopise se mi omlouval za to jak mě opustil."
B: ,, Typický David. Po deseti letech se ti omluví. Co mu odpovíš ?"
M: ,, Nic."
B: ,, Nic ?" divila se.
M: ,, Já jsem trpěla dost tak ať taky chvíli trpí."
Obě jsme mlčeli. Pak jsem prolomila ticho.
M: ,, Tak jdem na to ?"
B: ,, Jo, já s tím souhlasím a důvěřuju ti." pronesla s klidem.
M: ,, Tak jo."
Bíbě jsem odebrala kmenové buňky z kostní dřeně. Lucka mě jistila a Vali zařídila aby mě nikdo nehledal. Za dvě hodiny bylo po odběru. Nechala jsem Bíbu spát a kmenové buňky jsem dala do kultivační nádoby. Tu jsem si schovala v bývalém Davidově kumbálu. Deset let ho nikdo nepoužíval, tak jsem si ho teď zabrala já.
Další den ráno proběhl stejně. Ráno jsem se pozdravila s Bíbou a zavolala jsem na sanitáře a ti jí odvezli na sál. Vali jako vrchní sestra o tom věděla a Lucka taky a šla mi asistovat. Anesteziologa mi dala nějakého jiného než Žáka protože by něco mohl začít tušit a to jsem nechtěla. Ututlali jsme to pod obyčejnou katetrizaci. Po zhruba hodině jsem vylezla s Luckou ze sálu a Bíbu odvezli na JIP. S Luckou jsme zalezli do kumbálu.
L: ,, Šíleně jsem se bála že to praskne." řekla a sedla si na válendu. Já na židli naproti ní. Rozhlížela jsem se a všechno mi připomínalo Davida.
L: ,, Přestaň na něj myslet." poznala to na mě.
M: ,, Kdyby to bylo tak jednoduchý." povzdechla jsem si.
L: ,, Vyprdni se na Davida a soustřeď na Adama. Jak to mezi vámi vypadá ?"
M: ,, Usmíváme se na sebe, všímá si mě a já jeho, smějeme se spolu a tak nějak."
L: ,, Takže je to na dobré cestě."
Někdo zaklepal a vešel dovnitř. Otočila jsem a uviděla Adama. Nechci být nevděčná, ale občas je pozornej až moc.
A: ,, Jé, ahoj holky. Nevěděl že tu jsi Lucko jinak bych ti taky přinesl kafe." v ruce držel dvě kávy z bufetu a položil na stolek u mě.
L: ,, To nevadí, stejně jsem byla na odchodu." zvedla se a rychle odešla. Schválně mě s ním nechala sama.

Stane se v kumbálu něco mezi Adamem a Mery ? A napíše Mery Davidovy dopis ?