PS. Stále tě miluju

Já nechci aby tu s námi byl

Po snídani jsem šla s Adamem nakoupit do obchodu. Pomohl mi s nákupem až domů. Uvařila jsem oběd a Adam koukal mezitím na televizi. Sedla jsem si k Adamovy a přitulila se k němu. Nevnímal mě a koukal na televizi dál. Pohlédla jsem na hodiny a za chvíli měla přijít Markéta. Dneska má krátký vyučování. Řekla jsem si že na chvíli zavřu oči, ale usnula jsem.

Vzbudil mě vyděšený hlas Markéty.
Ma: ,, Co to má být ?"
Pomalu jsem otevřela oči a uviděla jí jak stojí kousek od nás s Adamem.
A: ,, Chodíme spolu." oznámil jí. Nechtěla jsem aby se to Markét dozvěděla takovým způsobem.
Ma: ,, Mami, že ne ? Že to není pravda ?"
M: ,, Je to pravda."
Markétka se na mě nešťastně dívala. Cítila jsem se provinile. Otočila se a zavřela se ve svém pokoji.
M: ,, Proč si jí to hned říkal ?"
A: ,, Řekl jsem jí jenom pravdu. Nebo ty jsi to snad chtěla tajit ?" rozčílil se.
M: ,, Chtěla jsem aby se to dozvěděla citlivěji. Nemusel jsi jí to hned vpálit."
A: ,, Promiň."
M: ,, Na to už je trochu pozdě." zvedla jsem se a vydala se za ní do pokoje.

Vešla jsem dovnitř do jejího pokoje. Seděla na posteli a brečela. Zavřela jsem za sebou dveře a sedla si vedle ní.
Ma: ,, Proč si mi to udělala ?"
M: ,, Miluju ho." teda asi.
Ma: ,, Proč zrovna jeho ? Zná se s tátou."
M: ,, Jak jsi na to přišla ?"
Ma: ,, V Praze jsme ho s tátou potkali v obchodě a chvíli spolu kecali a pak šli večer spolu na pivo."
M: ,, Aha."
Ma: ,, Adam mi je nepříjemnej. Já nechci aby tu s námi byl. Zvykla jsem si na to že jsme to jenom my dvě."
M: ,, Časem si zvykneš. Není špatnej. Nenutím tě ať ho máš za nejlepšího kamaráda, ale aspoň ho zkus respektovat."
Ma: ,, Hm.."
Obejmula jsem jí a Maky mi objetí opětovala.

Pohled Davida
Nastala zase neděle večer a Markét byla už u mě. Jedli jsme spolu večeři.
D: ,, Jsi taková smutná. Proč ?" všiml jsem si toho už když přijela.
Ma: ,, Máma začala chodit s Adamem. Zatím s námi nebydlí ale to je jenom otázka času."
Zarazil jsem se. Marně jsem doufal že by mi mohla odpustit a třeba by jsme k sobě časem vrátili. Byl jsem naštvaný sám na sebe.
Ma: ,, Jo, máma ti děkuje za podtržení těch vět a prosí abys jsí to podtrhával častěji." zrovna dojedla tak odnesla talíř do dřezu a šla ke kufru. Vrátila se zpět a podala mi knihu. Tu knihu přes kterou jsme si s Mery psali. A já věděl že uvnitř čeká na mě na poslední stránce přeložený papír s jejím rukopisem.

Dozví se někdo o jejich dopisování ?