PS. Stále tě miluju

Ten chlap co tenkrát doprovodil mámu

Ráno mě probudil budík. Myslela jsem že Maky bude ještě spát. Mýlila jsem se, slyšela jsem její kroky v kuchyni. Rychle jsem vstala z postele. Popadla jsem knihu s dopisem a šla do kuchyně.
M: ,, Dobré ráno, proč nespíš ?" šla jsem k ní.
Ma: ,, Měla jsem žízeň. Jdu ještě spát."
M: ,, Počkej."
Maky se na mě unaveně otočila.
Ma: ,, Ježiš mami." zabrblala.
M: ,, Nebuď drzá." napomenula jsem jí a pak konečně přešla k onu kroku. ,, Ta knížka je táty a včera jsem jí náhodou našla. Dej mu jí." dala jsem jí knihu do ruky.
Ma: ,, A není to zbytečný ? Tátovy ta knížka nechyběla deset let. Však si jí můžeš nechat. Jsi taky kardiolog."
M: ,, Nechci jeho věci. Prostě mu jí dej, ano ?"
Ma: ,, No jo." protočila očima.
V chodbě jsem slyšela jak rozepla kufr a hodila do něj knížku. Pak ho zase zapnula a zavřela se ve svém pokoji.

Pohled Davida
Bylo okolo sedmé hodiny večer a seděli jsme s Maky u večeře. Před chvílí přijela.
Ma: ,, Ty špagety byli moc dobrý." oba jsme dojedli.
D: ,, Jde to vidět." smál jsem se jí. Okolo pusy měla všude rajskou omáčku z těch špaget. Rychle si sáhla na pusu.
D: ,, Neutírej si do to ruky." podal jsem jí ubrousek.
Ma: ,, Díky." vzala si a otřela si pusu a ruku.
Odnesl jsem oba talíře do dřezu a začal je umývat.
D: ,, Jsi unavená ?"
Ma: ,, Ani ne."
D: ,, Dáme film ?"
Ma: ,, Nějaký horor." vykřikla nadšeně.
D: ,, Ale né že se budeš bát."
Ma: ,, Nebudu."
D: ,, Sprchovat se nebudeš ?"
Ma: ,, Stihla jsem to doma."
D: ,, Ok. Tak zatím nějakej ten horor najdi."
Umyl jsem to nádobí a díval jsem se s Markétkou na horor. Po dvou hodinách skončil.
Ma: ,, To bylo super. Vůbec jsem se nebála." zasmála se.
D: ,, No jo. Jsi po mě. Máma na tohle byla vždycky strašpytel."
Ma: ,, To jo. Ona by se se mnou na horor nepodívala ani za nic."
D: ,, Tak upaluj spát."
Ma: ,, Jo. Já mám pro tebe knížku tati." vyhrkla a běžela do pokoje. Šel jsem za ní.
D: ,, To jsi nemusela Markétko." stál jsem už mezi dveřmi jejího pokoje a sledoval jí jak něco hledá v kufru.
Ma: ,, Tady je." otočila se na mě a já knihu na první pohled poznal. Koupila mi jí Mery k narozeninám. ,, Máma mi řekla ať ti jí dám. Prý jí včera našla a nechce jí."
Chytil jsem knihu a prohlídl si jí. Jako by to bylo včera co mi jí Mery dala zabalenou v balícím papíru a s úsměvem mi jí dávala.
D: ,, Eh..tak jo. Tak mazej spát. Já jdu taky."
Ma: ,, Dobře, dobrou noc."
D: ,, Dobrou." zavřel jsem dveře jejího pokoje a lehl si do postele. Ležel jsem a v ruce pořád držel pořád tu knihu. Něco mi ale nedávalo smysl. Mery přece není bordelář aby jí našla až teď. Po deseti letech. Že by mi dávala znamení že jí mám nechat být. Anebo.. Začal jsem knihou rychle listovat a hledat dopis. I když jsem tomu teda moc nevěřil. Na poslední stránce byla přidělaná obálka izolepou. Rozzářily se mi oči a usmál jsem se. Napsala mi. Rychle jsem oddělal obálku a vyndal z ní dopis. Mezitím jsem knihu položil na noční stolek. Četl jsem její dopis. Byl krátký, ale přesto mi stačil a byl jsem hrozně rád že je Bíba v pořádku. Mery na mojí omluvu v minulém dopise nezareagovala. Nepsala abych jí napsal zpátky. Ale i tak. Napíšu jí. Ale nevěděl jsem co. Mám na to týden. Odložil jsem dopis do obálky a založil jí do knihy. Zhasl jsem lampičku a usínal s báječným pocitem.

Další den jsem musel do práce. Zrovna jsem dooperoval pacienta a šel na lekařák. Sedl jsem si na gauč a hned jak jsem si sedl vešla na lékařák Nina. Sedla si vedle mě s tabletem.
N: ,, Jak se máš ?"
D: ,, Úplně úžasně." ironicky jsem odpověděl.
Nině pípl tablet tak se na něj hned podívala.
N: ,, Ten chlap mele z posledního. Příští infarkt už podle mě nepřežije." řekla. ,, Leda, že by jsi mu aplikoval kmenové buňky." podívala se na mě.
D: ,, Nic takového už nedělám."
Nemůže to vědět. Tady to ví jen Lukáš. Nikomu jinému nevěřím.
N: ,, Děláš a moc dobře to vím."
D: ,, O co ti jde ? Nic takového nedělám !" zdůraznil jsem jí.
N: ,, V klidu. Se hned nerozčiluj."
D: ,, Tak přestaň říkat bláboly." rozčílil jsem se. Radši jsem odešel do bufetu.

Odpoledne když jsem skončil v práci jsme šli s Maky nakoupit něco k jídlu. Smáli jsme se a dělali blbosti jako vždycky.
D: ,, Koupíme brambůrky ?"
Ma: ,, Jasně." otočili jsme se. ,, Hele to je ten chlap co tenkrát doprovodil mámu domů večer." podíval jsem na něj.
Nakupoval v zelenině pár věcí. Znal jsem ho. Pracoval tady před sedmi lety na urgentu v Praze, ale udělal průser a šel si sednout. Asi ho už pustili. Docela jsme se spolu i bavili a já přemýšlel jestli mám jít za ním a pozdravit ho. Chce získat Mery. Tak aspoň musím vědět jestli je to pořád děvkař nebo se změnil.
D: ,, Pojď." řekl jsem Maky a vydal se k němu. Všiml si nás.

Jak se k sobě budou chovat ? Jako kamarádi nebo nepřátelé ?