PS. Stále tě miluju

Knížka o kardiologii

Pohled Mery
Maky byla tento týden u mě. Byl čtvrtek. Zrovna jsem seděla s Luckou na lékařáku a povídali jsme si.
L: ,, Jak to máš teď s Adamem ?" začala vyzvídat.
M: ,, Pořád stejně. Tajíme to před všema. Nechodíme spolu, jen spolu spíme."
L: ,, A to jak jsi po něm posledně skočila ?" zasmála se Lucka.
V: ,, Cože ?" zasmála se Vali s ní. Hodila jsem na Lucku nechápavý výraz.
L: ,, Sedla jsi si na něj a vrhla se po něm. Neměli jste tady zatáhlý rolety. To už nevypadá jako "jenom spolu spíme." Povzdechla jsem si. Musela jsem se pousmát. Ale o tom že je jenom náplast jsem jí říkat nechtěla. Sama totiž nevím jestli je to pořád náplast nebo už i něco víc. Ozvalo se zaklepání a dovnitř vešla Vali s deskama. (Pro připomenutí Vali je vrchní sestra.)
V: ,, Holky ten Adam mě tak štve."
M: ,, Co proč ?"
V: ,, Protože jede do tý Prahy."
L: ,, A jo vlastně, ráno to říkal. Proč tam jede ?" zvědavě se na mě dívali obě. Byla jsem úplně mimo. Tak on někam jede a ani mi neřekne kam ?
V: ,, Počkej, ty o tom nevíš ?"
M: ,, Ne." zašeptala jsem.
L: ,, Tak, třeba zapomněl." snažila se to Lucka zachránit. Podívala jsem na ní jestli si ze mě dělá srandu.
L: ,, Máš pravdu. To asi ne."
M: ,, A na jak dlouho ?"
V: ,, Řekl že se za týden v pondělí. Dneska naposled slouží. Já nechápu proč to neřekl dřív. Kvůli němu teď předělávám rozpis služeb." položila před nás rozpis služeb a ukazovala propiskou.
V: ,, Potřebuju ty jeho služby pokrýt. Můžu vás tam napsat ?"
M: ,, Sobotu chci volnou, chápeš proč ne ?"
V: ,, Jasně, Markéta."
L: ,, Tak tam napiš mě v tu sobotu." nabídla Lucka. ,, A napiš mi tam služby s Matym. Pomalu už ani nevíme jak vypadáme. Jsme buď tady nebo vyspáváme doma po noční."
V: ,, Teď je to takový blbý, já vím. Takže můžu vás tam vypsat a Matyho ?"
L: ,, Jasně."
M: ,, Jo, jo." Přes okno jsem zahlédla Adama jak jde po chodbě. Vyběhla jsem za ním.
M: ,, Adame." zavolala jsem na něj.
A: ,, Mery, ahoj." usmál se. Šel ke mě a chtěl mi dát pusu. Ale pak mu došlo že jsme mezi lidmi a neudělal to.
M: ,, Pojď se mnou." řekla jsem a on mě následoval až do kumbálu. Zavřela jsem za námi dveře. Naštvaně jsem se na něj podívala.
A: ,, Co tě tak vytočilo ?"  Smál se a chtěl mě pohladit po tváři. Odstrčila jsem jeho ruku.
M: ,, Ty." vpálila jsem mu rovnou do obličeje.
A: ,, Aha. A co jsem udělal ?" úsměv mu zmizel z tváře a tvářil se vážně.
M: ,, Proč jsi mi neřekl že jedeš do Prahy ?"
A: ,, Proč bych ti to měl říkat ?" rozhodil rukama.
M: ,, Třeba protože spolu.." zasekla jsem se. Jenom spolu spíme. Tak proč by mi to taky měl říkat, že ?
A: ,, Právě jenom spolu spíme." teď byl zase naštvaný on.
M: ,, A proč jsi naštvaný ? Však tak jsme se dohodli."
A: ,, Jenže já se do tebe zamiloval." řekl a podíval se mi do očí. Chytil mě za obě ruce. ,, Já už s tebou nechci jenom spát. Já tě miluju Mery."
Všechno se na mě dělo moc rychle a já nevěděla co mám říct nebo udělat.
M: ,, Potřebuju čas na rozmyšlenou."
A: ,, Až se vrátím tak mi řekneš jak jsi se rozhodla, ano ?" přikývla jsem mu na to. Pustil moje ruce, dal mi rychlou pusu na tvář a odešel. Sedla jsem si na válendu a vydýchávala tuhle situaci.

Uběhlo pár dní. Konkrétně byla teď sobota večer. Maky už spala. Udělali jsme si zase holčičí den, byli jsme v nákupu a pak v kavárně. Blížila se jedenáctá hodina, ale mě se vůbec nechtělo spát. Adam odjel a chyběla mi jeho přítomnost. Ale nevím jestli se tomu dá říkat láska. Sedla jsem si v ložnici za svůj stůl a dívala se z okna. Pak se začala rozhlížet kolem sebe a její pohled zůstal na štosu čistě bílých nepopsaných papírů. Ne. A zase myslím na Davida. Já se dneška asi vážně v klidu nevyspím. A co kdybych napsala Davidovy dopis pod záminkou abych mu dala vědět o Bíbě ? Na tom přece není nic špatného. Vzala jsem do ruky papír s propiskou.

Ahoj
Moc děkuju za tvoje rady při aplikaci kmenových buněk. Bíbě to pomohlo. Výsledky byli výborný a předevčírem jsem jí propustila domů. Bude ke mě chodit na pravidelné kontroly.

Vzpomněla jsem si co mi napsal na konci dopisu. Snad mi někdy odpustíš. Tohle ale odpustit nešlo. Ale nechtěla jsem mu to psát. Proto jsem jen přeložila papír na půlku a v šuplíku našla obálku. No jo, ale jak to k němu dostanu ? Přes Markét to asi nepůjde. Musím něco vymyslet. Usilovně jsem přemýšlela asi deset minut než mě napadla knížka. Nechal si tu knížku. Vzala jsem knížku o kardiologii a vložila do ní obálku. No jo, ale co když vypadne obálka a Maky si toho všimne ? Sakra. Na stole jsem uviděla izolepu. Ustřihla jsem kousek izolepy a připevnila jí dopis na poslední stránku, která byla tvrdá protože kniha byla v pevné vazbě. Zaklapla jsem knihu a položila knihu na stůl. Zítra jí dám Maky s tím že jsem našla doma knihu po jejím tátovy tak ať mu jí dá. Najednou jsem byla v klidu a chtělo se mi spát. Tak jsem zalehla do postele a usnula.

Co řekne Mery Adamovy až se vrátí ?