PS. Stále tě miluju

Spíš v mojí posteli ?

Myslela jsem si že David odešel. Naplno jsem se rozbrečela. Proč já ? Přišla jsem o svou milovanou práci. Už nikdy nebudu moct dělat doktorku. Ucítila jsem něčí dotek na rameni. Otočila jsem se a stál tam David. V tu chvíli mi došlo že jsem byla těhotná.
M: ,, A..dítě." David zakýval hlavou že ne. Přišla jsem o všechno.
M: ,, Můj život je k ničemu." zavztekala jsem se. ,, Já jsem taky k ničemu."
D: ,, Nejsi Mery. Pořád jsi to ty." hladil mě po rameni. I když jsem byla smutná tak jeho doteky ve mě vyvolávali příjemné pocity.
M: ,, Proč jsi neodešel když jsem tě vyhazovala ?"
D: ,, Už nebudu utíkat před problémama. Nikdy. Zůstanu s váma a pomůžu ti. Aspoň ze začátku, dokud nebudeš soběstačná." Sedl si ke mě a chytil mě za ruku po které mě hladil.
M: ,, To tě bude bavit starat se o mrzáka ?"
D: ,, Kolikrát ti mám vysvětlovat že nejsi mrzák ? Víš kolik lidí takhle skončilo a naučilo se s tím žít dál ?"
M: ,, Hmm.."
D: ,, A můžeš si třeba otevřít ordinaci. Kardiologickou."
M: ,, Hmm.." takže už nikdy žádná operace, jenom nuda a nuda.
D: ,, Mery..musíš být ráda že žiješ. Víš jak špatně si na tom byla ? A je to kvůli mě. Neměl jsem ti kupovat to kolo."
M: ,, Ale mě se to kolo hrozně líbilo. Nikdo nevěděl že se to stane. To kolo asi je rozbitý že ?"
D: ,, Nevím, asi jo."
M: ,, Co Markétka ?"
D: ,, Hlásí se na zdrávku v Rubavě a do Prahy."
M: ,, Tak to jsem ráda."
D: ,, Jo, já taky."
M: ,, Spíš v mojí posteli ?"
D: ,, Ne, na gauči."
M: ,, Spíš už půl roku na gauči ?" zasmála jsem se.
D: ,, Jo, ehm..přece ti nepolezu do tvojí postele."
M: ,, Kdy mě pustí domů ?"
D: ,, Udělá se pár vyšetření a když to bude dobrý tak za pár dní půj..pojedeš domů."
Takhle jsme si dlouho povídali. Byla jsem ráda že ho mám u sebe. Svitla mi naděje že všechno může být jako dřív. Někdy kolem dvanácté hodiny se mi začínaly zavírat oči.
D: ,, Prospi se. Já pak přijdu i s Markét až skončí ve škole."
M: ,, Neodejdeš ?"
D: ,, Nikdy." usmál se na mě a sevřel mojí ruku ve své. ,, Budu tu dokud neusneš."
Spokojeně jsem zavřela oči a za chvíli jsem opravdu spala.

Pohled Davida
Když Mery usnula, pohladil jsem jí po jejích krásných vlasech a odešel. Celý usměvavý jsem se vydal vydal najít Romana abych mu to mohl říct. Došel jsem na příjem za vrchní Vali a vedle ní seděla Lucka.
D: ,, Kde je Rasputin ?" Vali pokrčila rameny že neví, ale Lucka hned věděla.
L: ,, Před chvílí jsem viděla jak šel do primářovny."
V: ,, Co ti je že se tak usmíváš ?"
Začal jsem si s holkama tykat.
D: ,, Mery se probudila."
L: ,, Fakt ?" úplně se jí rozzářily oči. Podívali se na sebe s Vali a pak se chtěli zvednout a jít za ní.
D: ,, Před chvílí usnula."
Sedli si zpátky a spustili lavinu otázek. Na všechny jsem jim víceméně odpověděl a pak mě konečně nechali být a šel to sdělit Romanovy do primářovny. Aspoň to bude rovnou vědět i Jirka. Dovnitř jsem vešel jako vždy, bez zaklepání.
D: ,, Čau, neruším."
J: ,, Ne, ne. Před chvílí jsme to dořešili teď už si jenom povídáme."
R: ,, Co ta Mery ?"
D: ,, Probudila se. Je ok. Teda v rámci možností. A myslím že psychicky to taky moc nedává. Myslí si že je mrzák."
J: ,, To je u těchle lidí běžné. Já pak za ní zajdu."
D: ,, Jasně, před chvílí usnula. Vyhazovala mě, ale chci aby pochopila že už neuteču."
R: ,, Chtěl bys jí zase zpátky ?"
Jirka mi ukázal ať si sednu vedle Romana. Sedl jsem si.
D: ,, Jo. Já jí pořád miluju. Ale asi jí budu muset dokázat že už jí znova neopustím."
J: ,, Tak to budeš mít na dlouho. Myslím že ti jen tak neodpustí."
R: ,, To ne. Měl jsi vidět jak vypadala po vašem rozchodu. Věčně běhala brečet na záchody."
D: ,, Já vím, ale já jí to budu dokazovat třeba celej život. Ona mi za to stojí."

Dokážou se přes všechno přenést a být zase rodina ? 🤔