PS. Stále tě miluju

To bych s tím radši přestal

Maky šla spát až v deset. Osprchoval jsem se, sedl si na postel a otevřel knihu na poslední stránce. Úsměv na tváři mi vykouzlil přeložený papír přilepený izolepou. Hned jsem ho odtrhl a rychle rozložil abych už konečně mohl přečíst jeho obsah.

Moje kamarádka Vali je vrchní sestra a pomohla mi to ututlat a Lucka znáš, ta mi zase asistovala na sále. Ví o tom jen oni dva a Jirka s Bíbou. Sice jsem měla šílený strach že to praskne, ale stálo to za to. Bíba je živá a zdravá. Děkuju za chválu, ale myslím že tak dokonalá jak ty asi nikdy nebudu. Pořád se mám co učit. A jo, myslím že to přátelské dopisování je fajn. Ale bude to jenom naše tajemství a nikomu o tom neřeknem. Přijímáš podmínky ?

Usmál jsem se a srdce mi poskočilo radostí. Sice chodí s Adamem, ale tohle mi stačí. Třeba mi i časem odpustí.

Pohled Mery
S Davidem jsme si dopisovali několik týdnů. Nikdo nám na to neprišel a já nikomu nic neřekla.

(David)
Podmínky přijímám. No myslím si, že mi roste konkurence v tvojí podobě. A co ty víš, třeba Markét půjde v našich stopách a bude úspěšnější než my dva dohromady. Ale nikdy bych do tebe neřekl že zrovna ty budeš chtít aplikovat kmenové buňky. Já sám tady v Praze pár pacientům aplikuju tajně kmenové buňky a ví o tom jen kamarád Lukáš. Primář o tom neví a vrchní taky ne. Dost riskujeme, ale ty víš že to mi nikdy nevadilo.

(Mery)
Konkurence ti neroste, neboj a pokud jde o Maky, tak myslím že máš čeho bát. Bavila se se mnou o škole a říkala že by chtěla na zdravotnické lyceum. Známky na to má, narozdíl od tebe.

Usmívala jsem se. Bavilo mě si s ním psát.

Myslela jsem si, že s tím aplikováním jen tak nepřestaneš. A myslím že riskuješ hodně, ale věřím že si dáváš pozor. Nerada bych aby Maky přišla o tátu a já o kamaráda na dopisování.

(David)
Ani jsem netušil že tam chce jít. Asi zkusím tohle téma nadhodit a zeptat se jí. Asi jí jsme velkým vzorem. A to s těma známkama, radši nebudu komentovat. V těch známkách, je spíš po tobě. Šprtko. Ale byla jsi krásná šprtka. A neboj, dávám si pozor. Nechtěl bych skončit ve vězení. Nechtěl by o vás přijít. To bych s tím radši přestal.

Dopis jsem přilepil na poslední stránku knihy a zaklapl jí. Šel jsem do kuchyně a nabral nám s Maky večeři.
D: ,, Maky, večeře !" zavolal jsem na ní a položil na stůl dva talíře s kuřecím řízkem a bramborovou kaší.
Ma: ,, No jo, už jdu." ozvalo se z pokoje a vzápětí seděla u stolu s mobilem v ruce.
D: ,, Aspoň u jídla odlož ten mobil." v tu chvíli jí pípl mobil.
Ma: ,, Počkej, máma mi píše."
D: ,, Jo a co ti píše ?" zeptal jsem se s předstíraným nezájmem.
Ma: ,, Že jela k tátovy na kole a rozbila ho."
D: ,, Rozbila kolo ?"
Ma: ,, Jo, spadla na něm, protože jí prý pod kolo vběhl pes a ona ho nechtěla srazit tak uhla bokem a spadla na zem. Má ruku v ortéze píše. A kolo prý je na šrot."
D: ,, Tak hlavně že to odneslo jenom kolo."
Ma: ,, Jo, ale jsem zvědavá na čem teď bude jezdit. Jezdila na něm skoro furt."
D: ,, No jo, tak nekecej a jez nebo to budeš mít studený."
Ma: ,, No jo, furt." odložila mobil a pustila se do jídla.
D: ,, Nebuď drzá." napomenul jsem jí.

Praskne na jednoho z nich aplikace kmenových buněk ?